BOJ O PRVNÍ MÍSTO

..."Řekni mně upřímně," pravil pak Sali Petrovi, "zda můžeš o sobě říci, že jsi byl vždy pořádným, čestným hochem? Zda jsi neudělal nikdy nic takového, zač by ses musel stydět a co by bylo nehodno hocha - junáka?"
V Petrovi hrklo po těch divných slovech Saliho. Díval se při nich úporně do červené oslňující desky zapadajícího slunce a byl jím tak oslepen, že skoro ani neviděl, když oči odvrátil.
Ale nepotřeboval vidět v tu chvíli. Byl dokonce rád, že nevidí ani Salimu do jeho zkoumavých očí.

"Nemusím o tom ani mnoho přemýšlet," řekl stísněně a zarděl se. "Myslím, že jsem byl velmi špatným člověkem. Byl jsem velkým závistníkem a choval jsem v sobě mnoho zášti." Myslil přitom na Rudu Lorence...
...Vraceli se, oba mlčící, přes ztemnělý les.
A tam dole u táborového ohně, složil potom Petr svůj junácký slib, "na svou čest, jak dovedl nejlépe".
Pronesl zvolna, závazně a hrdě těch třiatřicet kouzelných slov, po jejichž vyřčení stává se každý hoch duševně krásným a obdivuhodným občanem své vlasti, dodržuje-li je.

Příběh ze školní třídy i příběh ze skautského oddílu. Vychází poprvé na pokračování v časopise Skaut-Junák v letech 1933-34.