HOŠI OD BOBŘÍ ŘEKY

 "A hleďte - tam -" vyjekl najednou vyplašeně Stopař a ukázal více doprava ke kraji močálu. "Nevyhlíží to tam v bahně jako vztyčená uschlá ruka zapadlého člověka ?"
"Je to asi jen nějaká větev, spadlá se stromu nad bahniskem a mající podobu rozevřené lidské dlaně," klidnil hochy Rikitan.

Pak kvapně zatarasil příchod k močálu tím, že vzepřel ležatě o dva stromy poražený kmen a k této primitivní bráně zabodl do řady dvanáct suchých rovných větví bez výhonků.
Hoši byli tak rozechvěni podivným předmětem v bahně, vypadajícím z této vzdálenosti jako zčernalá lidská ruka, že si ani nepovšimli Rikitanova počínání.
"Hleďte -" řekl Rikitan," bude to zkouška, zda máte takovou odvahu jako měl Roy. Dnes večer, až bude úplná tma, budete chodit jeden po druhém sem pro jednu z těchto dvanácti větví. Víte přece, že Roy chodíval také kolem močálu v noci, kde by se byl ani ve dne pověrčivý rudoch neobjevil. Uvidíme, kdo z vás není bázlivcem."

HOŠI OD BOBŘÍ ŘEKY jsou zřejmě nejznámější, i když nikoli první Jestřábova knížka. Vycházela na pokračování ve "Slovíčku", dětské příloze Českého slova.
Poprvé knižně vyšla v nakladatelství Kobes v roce 1937.
Od té doby vyšla již mnohokrát a byla přeložena do několika cizích jazyků.
Příběh dvanácti chlapců a jejich vedoucího Rikitana zaujme nejen svým dějem, ale i tím, že je v něm poprvé podán ucelený návod na "lov třinácti bobříků".

Připojené obrázky mínil Jestřáb jako návrhy pro zpracování konečných ilustrací, byly však nakladatelem převzaty v nezměněné podobě.