Čtenářské kluby

Domů
Pojď se mnou...
Jestřábůb životopis
Jestřáb a skauting
Kreslené seriály
Čtenářské kluby
13 bobříků
Knihy J. Foglara
Některé knihy o Jestřábovi
KPZ
Bibliografie
Poděkování

Čtenářské kluby

Foglarovy čtenářské kluby jsou zvláštním fenoménem v naší časopisecké tvorbě.
V roce 1935 navrhuje Jestřáb Melantrichu koncepci nového týdeníku pro mládež. Od září začíná vycházet Malý hlasatel, který je o rok později přejmenován na Mladého hlasatele.
V roce 1937 se objevuje první výzva k zakládání klubů - a do měsíce je již klubů celá stovka. Když ročník skončil, bylo již klubů přes dvě stě a stále se hlásily nové a nové.
"Byla to úplná lavina, záplava přihlášek a chodily pořád nové a nové, i přes prázdniny. A já byl ve svém živlu! Zapisoval jsem přihlášené kluby, psal jsem pro ně náměty ve zvláštní rubrice Hlasatele, ze které se později vyvinula celá stránka s názvem Klubovní záležitosti, a pánové Mencák a Morávek se nestačili divit! Už mi nikdo neříkal, že budu rád, když se mi těch klubů přihlásí sto. Dal jsem natisknout členské průkazy a vyrobil plechové odznaky, což se vše zdarma rozesílalo klubům."

Vydávání Mladého hlasatele bylo Němci zastaveno v květnu 1941.

Po válce nebylo obnovení časopisu možné, proto Jestřáb nastupuje do redakce časopisu Junák, kam přenáší i své čtenářské kluby. Již v březnu 1946 se však s Junákem rozchází po roztržce kvůli tváři časopisu, a odchází do Vpředu - samozřejmě i s kluby.
Po roce 1948 je Vpřed nejprve násilně sloučen s Junákem nejprve pod názvem "Junáci, vpřed!", pak přejmenován na "Vpřed, Pionýři!", a nakonec VI. ročníkem časopis úplně zanikl.
Po únoru 1948 končí činnost Jaroslava Foglara jako redaktora. Dále se již jeho jméno objevuje na stránkách časopisů jen sporadicky.
Ještě několik slov k Jestřábovu působení v časopisech Vpřed a Mladý hlasatel. Jestřáb v obou případech vytvořil koncepci dětského časopisu zcela nového typu, časopisu, který dokázal nejen skloubit do jednoho vyváženého celku nejrůznější materiály, ale který dokázal i vyvolat spontánní aktivitu čtenářů, kteří se do jisté míry také mohli podílet na tvorbě svého listu.

Pro zájemce doporučuji knížku "Čtenářské kluby Jaroslava Foglara", kterou napsal Zdeněk Pírka.