Rychlé šípy

Domů
Nahoru
Pojď se mnou...
Jestřábůb životopis
Jestřáb a skauting
Čtenářské kluby
13 bobříků
Knihy J. Foglara
Některé knihy o Jestřábovi
KPZ
Bibliografie
Poděkování

Rychlé šípy Původní seriály Knihy - komiksy Povídky, zpracované jinými autory

Rychlé šípy

Často se říká a píše, že se Rychlé šípy narodily 17. prosince 1938, ale není to tak úplně pravda, nebyla to paterčata. Ten den vstoupil do historie jako první jakýsi blonďáček (jméno Mirek Dušín dostal až o týden později), a druhý byl černovlasý chlapec Jarka Metelka. Třetí hoch - Jindra Hojer - je již o týden mladší. Zbývající dva členové klubu Rychlých šípů, Červenáček a Rychlonožka, se poprvé ukázali až v pátém pokračování seriálu 14. ledna 1939 a jsou tedy nejmladší. Teprve od té chvíle prožívá pětičlenný klub Rychlých šípů svá dobrodružství. Ale budiž, mějme za to, že příběhy Rychlých šípů začínají 17. prosince 1938. Místem narození byla poslední stránka 7. čísla IV. ročníku Mladého hlasatele, časopisu, u jehož kolébky Jaroslav Foglar stál. Úspěšný skautský vůdce, kterému na stránkách Skauta-Junáka již vyšla řada povídek, začal spolupracovat roku 1933 s nedělní přílohou Českého slova pro děti Slovíčkem. Zde mu také poprvé vyšel na pokračování román Hoši od Bobří řeky. Noviny České slovo vydávalo známé nakladatelství Melantrich, které také v listopadu 1934 vydalo první foglarovku Přístav volá. Není tedy divu, že měl začínající spisovatel k tomuto nakladatelství blízký vztah. V roce 1935 navrhl Foglar Melantrichu vydávání časopisu pro děti školního věku a tajně doufal, že se stane jeho redaktorem. Nápad se ujal, ale za redaktorský stůl mladý Foglar neusedl, alespoň zatím ne. Stal se zaměstnancem propagačního oddělení a do Malého Hlasatele (jak se první ročník nového časopisu jmenoval) jen přispíval. Vymýšlel pro něj různé soutěže a reklamní hesla. Ke konci druhého ročníku Mladého hlasatele přišel s myšlenkou založit čtenářské kluby při tomto časopisu. Během dvou měsíců jich vzniklo dvě stě a od září jich v dalším ročníku lavinovitě přibývalo. A Jestřáb (skautské jméno Jaroslava Foglara) si s nimi pilně dopisoval, jak na stránkách časopisu, tak i mimo něj. Psal pro kluby náměty k činnosti, které čerpal z praxe svého skautského oddílu nebo z hlášení jiných klubů. Při své fantazii a nadšení pro dětský svět dokázal překročit jakékoli hranice a dát motivaci všem dětem bez rozdílu. Do roka bylo klubů tisíc a v roce 1941, kdy byl Mladý hlasatel zakázán, jich bylo téměř pětadvacet tisíc. Minimální počet členů v klubech MH byl čtyři, takže v klubech bylo v té době více než sto tisíc dětí! V září 1938 nastala krutá doba pro naši vlast. Světa dospělých lidí, ale i dětí se dotkla mobilizace armády odhodlané zabránit vpádu nacistů. Pak se Československo začalo hroutit, blížila se okupace a s ní v březnu 1939 úplná ztráta svobody českého národa. V této pohnuté atmosféře začal vycházet IV. ročník Mladého hlasatele, ale po čtyřech číslech byl pozastaven. Odmlka trvala dva měsíce, pak se rotačky roztočily znova. V redakci Mladého hlasatele došlo k zásadní změně - Jaroslav Foglar se konečně stal redaktorem a časopis začal připravovat po svém.
Jedním z gejzíru nových nápadů byl neobvyklý obrázkový seriál pro děti. Foglar ve své autobiografii Život v poklusu píše trochu neurčitě: "...znal jsem staré uličky a plácky v Praze i v jiných městech, která jsem sjezdil. A tu jsem narazil na partu výborných chlapců, velmi podnikavých, statečných, kteří o úžasná dobrodružství takřka zakopávali na každém kroku. K leckterým jsem jim i dopomohl. Slovo dalo slovo, a já je přiměl, aby si založili náš čtenářský klub. Což se také stalo. Po různých příhodách si dali název Rychlé šípy, a můj sen se začal naplňovat." Kdo ví, kolik historické pravdy v těch slovech je - žádný klub Rychlých šípů ve výčtu čtenářských klubů Mladého hlasatele nenaleznete. Přes mnohé prosby Jestřáb své tajemství nikdy neprozradil. Důležitější však je, že přesně v té době se na chodbě redakce potkali dva lidé - mladý spisovatel Jaroslav Foglar a stejně mladý kreslíř ve službách Melantrichu Dr. Jan Fischer. Na otázku, zda by dokázal kreslit seriál pro děti, odpověděl Jan Fischer, že se o to pokusí. Kdo vlastně byl Jan Fischer, který dal Rychlým šípům podobu? Narodil se v Praze o necelý půlrok dříve než Jaroslav Foglar. Odmalička rád kreslil, ale na přání rodičů studoval práva. V době studií strávil rok v Paříži, kde pilně navštěvoval umělecké galerie a také kurzy v různých ateliérech. Ve studiu malířských dovedností pokračoval i po návratu domů. Titul doktora práv sice získal v roce 1930, ale právnické povolání vykonával jen půl roku. Potom nezadržitelně nastoupil dráhu úspěšného kreslíře, o kterého měly zájem mnohé noviny a časopisy. Mezi nimi i České slovo, Star a Pražský ilustrovaný zpravodaj, vydávané Melantrichem. Nejvíce se proslavil jako kreslíř sportovních námětů a karikatur. Své umění zdokonalil při dalším zahraničním pobytu, tentokrát v Anglii. Kreslil rychle - levou rukou a jeho osobitý styl karikatury se čtenářům líbil, kdekoho potěšil a nikoho neurazil.
Václav Nosek - Windy