Základní škola a Mateřská škola
v Rapšachu

Domů
Nahoru

 

Veronika PACHTOVÁ
Základní škola v Rapšachu
378 07   RAPŠACH 290
nar. 11.1.1988

2. místo v celostátní soutěži JARO A JÁ, školní rok 2001/2002

Frühling und ich

               C                                       D                  G                   Emi
Ref.:
|:Frühling, mein Frühling, ich freue mich darauf
              C                            D                           G
           Es fehlt mir an Deiner Lebenslust :
|
               Emi                           C               D                      Emi
1.
(1)   Ich glaube, dass mit Dir alles besser ist.
                Emi                               D           G                  Emi
    (2)   Dass ich morgens lieber aufstehen werde.
                Hmi    Emi                                C                                        D
    (3)   Dass ich mit dem Vogelgesang frühstücken werde.
 
                Emi           C                             D                  Emi
2.
(1+2) Dass die angeschalteten Laternen
Emi                                  D                   G                 Emi
            mich nicht bei dem Schulweg begleiten werden.
Hmi            Emi                               C                           D
    (3)   Dass ich auch in der Schule erfolgreicher sein werde.
                Emi             C                           D            Emi
3.
(1)   Dass ich neue Freunde finden werde.
                Emi             D                               G                 Emi
    (2)       Dass ich die Sonne mehr genießen werde.
                Hmi    Emi                         C                D
     
(3)   Dass ich fast immer bei guter Laune sein werde.
                 Emi                             C                   D                                 Emi
4.
 (1)   Dass ich mit den Freunden wandern können werde.
                Emi                            D                                G                              Emi
     (2)   Dass ich wieder den Blumenduft riechen können werde.
                Hmi    Emi                              C                     D
    (3)   Dass alles lustiger und bunter sein wird.
                 Emi                                                          C                                                          D                                 Emi
5.
(1)   Dass statt des Schnees regnen wird und ich liebe, wenn der Regen leicht ans Fenster klopft.
                Emi                        D               G                 Emi
    (2)       Dass ich mich endlich verlieben werde.
                Hmi    Emi                        C                 D
    (3)   Dass alles bestimmt toll sein wird.
                 C                                      D                  G                   Emi
Ref.:
|:Frühling, mein Frühling, ich freue mich darauf
                C                            D                           G
           Es fehlt mir an Deiner Lebenslust :
|
 

 
Iva PÍŠOVÁ
Základní škola v Rapšachu
378 07   RAPŠACH 290
nar. 29.8.1989

1. místo v celostátní soutěži JARO A JÁ, školní rok 2001/2002

Jaro a já

Jaro je jedno z nejkrásnějších ročních období. Všechno se probouzí a mezi sem tam roztroušenými ostrůvky sněhu vykukují bílé hlavičky sněženek, sasanek a bledulí. Někdy se kolem mihnou první motýli, kteří vesele poletují nad jarními kvítky. Jejich křídla se skví všemi barvami duhy.
Ve větvích se probouzejí ptáci a jejich hlásky prozpěvují námluvní a svatební písně. Na sluncem zalitých kamenech se vyhřívají ještěrky ztuhlé zimním spánkem. Za kopcem se hrabe z díry jezevec a o kousek dál leze z brlohu rozmrzelý medvěd.
V horských údolích vesele bublají potůčky a led jako by se bál jejich mazlivých rukou, pomalu ustupuje. A už se v ptačích hnízdečkách začínají objevovat vajíčka, někde už i malá ptáčátka. Jsou sice ještě holá a slepá, ale zanedlouho se jim už oči rozlepí. Z liščích nor se ozývá hravé vrčení a poňafávání malých liščích štěňátek. Dospělý lišák se vrací ke své noře a snaží se dostat dovnitř. Liška ho však bojovným vrčením odežene, bojí se o liščata.
Na okraji lesa se klidně pasou mladí srnci a mladé srny. Opodál bojují dva jeleni a tváří se že je nic kromě protivníka nezajímá. Po poli se honí dva zajíci a okolí si také vůbec nevšímají. Pro tak malé tvory se může tato chyba stát osudovou. Jakmile běží kolem brázdy která je o něco vyšší, vyskočí zpoza ní lišák a bez meškání skočí po jednom ze zajíců. Skočil vedle. Tím začíná velká honička na život a na smrt. Zajíc peláší z plných sil, ale lišák za ním. No vida, mezi kořeny urostlého dubu, je díra široká akorát pro zajíce. Lišák se do ní nevejde. Ještě chvíli se marně pokouší dostat se dovnitř, ale za chvíli to vzdá a se staženým ohonem se zkroušeně odplíží pryč. Tentokrát to dopadlo ještě dobře, ale ne vždy je poblíž šikovná díra. Náhle přerušil to jarní radování křiklavý hlas sojky.
Lišák se schoval za veliký kámen, liščata umlkla, ještěrky zalezly že jim nekoukaly ani ocásky. Jen ptáčci se nenechají vyrušovat a koncertují dál.
Po cestě se blíží člověk. Jezevec se rychle vrátí do své nory, dokonce i jindy nebojácný medvěd radši zaleze do brlohu. Je ještě rozespalý a nemá náladu na nějaké vrtochy z tímhle tvorem. Vždy jsou s ním jen potíže.
Všichni jsou plni zvědavého očekávání a strachu.Co má asi v úmyslu? Rozkopat mraveniště? Shodit ptačí hnízda? Zničit stromům kůru? Zapálit si oheň a špatně ho uhasit? Nebo si pustí nahlas rádio? Zajíček opatrně vykoukne zpod kořenů dubu. Také je zvědavý, na toho neznámého hosta.
Přes rameno nese lopatu a v druhé ruce se mu mírně pohupuje velká plátěná taška. Jde a prozpěvuje si. Jakmile spatří mrtvý stromek který, nepřežil zimu okamžitě k němu zamíří. Skloní se, vyndá ze země suchý stromek, potom vstane , vezme lopatu, vyhrabe na místě toho stromku díru. Cosi do ní zahrabe, hlínu udupe a vstane. Na místě mrtvého stromku, stojí malý smrček. Člověk zasadí tuhle smrček, támhle borovici a tak to jde pořád dokola dokud není ta velká taška prázdná. Do ní pak uložil všechny uschlé stromky. Naložil si lopatu na záda a odešel. Za chvíli se vše vrátilo do starých kolejí.
Vyhladovělá veverka seběhla ze stromu a vydala se podívat po něčem k jídlu. Datel vytrvale bušil ostrým zobákem do kůry jakéhosi stromu, z něhož vybíral červy. Nedaleko si stejně počínal i strakapoud.
Někteří ptačí rodiče už učili své potomstvo létat a z medvědího brlohu se vykulila dvě medvíďata. Byla tak zabraná do rvačky, že si ani nevšimla, že se vykulila z pelíšku.
Jezevčice také měla spoustu práce se svými dětmi. Pořád se rozutíkávali, jako by chtěli poznat najednou celý les.
Na spadlý kmen stromu se posadila rysí máma. Šla na lov, její koťata měla hlad. Zpozorovala dvě jezevčí mláďata. To že s pořád utíkala, jí nyní přišlo vhod. Po jednom jezevci skočila a donesla ho mláďatům. A tak už to chodí. Jeden musí zemřít, aby jiný mohl přežít.
V sadech a zahradách zatím kvetou a voní ovocné stromy, voní růže i jiné květy a září zlatý déšť.
Kluci běhají s pomlázkou, aby jim děvčata dala vejce. Všude je plno barev.
Na jaře se nejlépe skládají básně. Jaro je období plné fantasie. Pokaždé s ním přijde něco nového, něco co už se nikdy neobjeví. Každý kdo se naučí naslouchat hlasu přírody srdcem i duší, se nemůže nikdy nudit. Být pozorovatelem je úžasné.
Když bude foukat vítr, padat déšť, může ten člověk naslouchat hudbě a vyprávění z velkých dálek. Kapky jsou noty a vítr je roztodivná flétna.
Příroda zná lék na všechny bolesti i smutky. Na jaře jich je nejvíc. Celou zimu sníme o jarních loukách a jsme rádi, že už jsou konečně tady.