| |
Veronika PACHTOVÁ
Základní škola v Rapšachu
378 07 RAPŠACH 290
nar. 11.1.1988
|
2. místo v celostátní soutěži JARO A JÁ, školní rok 2001/2002
|
Frühling und ich
|
C D
G Emi
Ref.:
|:Frühling, mein Frühling, ich
freue mich darauf
C D G
Es fehlt mir an Deiner Lebenslust :|
Emi C D Emi
1. (1) Ich glaube, dass mit Dir alles
besser ist.
Emi D G
Emi
(2) Dass ich morgens lieber aufstehen werde.
Hmi Emi
C D
(3) Dass ich mit dem Vogelgesang frühstücken werde.
Emi C D
Emi
2. (1+2) Dass
die angeschalteten Laternen
Emi
D G Emi
mich nicht bei dem Schulweg begleiten werden.
Hmi Emi
C D
(3) Dass ich auch in der Schule erfolgreicher sein werde.
Emi C D Emi
3. (1) Dass ich neue Freunde finden werde.
Emi D G
Emi
(2)
Dass ich die Sonne mehr genießen werde.
Hmi Emi
C D
(3) Dass ich fast immer bei guter Laune sein werde.
Emi C
D Emi
4. (1) Dass
ich mit den Freunden wandern können werde.
Emi D
G Emi
(2) Dass ich wieder den Blumenduft
riechen können werde.
Hmi Emi C
D
(3) Dass alles lustiger und bunter sein wird.
Emi C
D
Emi
5. (1) Dass statt des Schnees regnen wird
und ich liebe, wenn der Regen leicht ans Fenster klopft.
Emi D G
Emi
(2)
Dass ich mich endlich verlieben werde.
Hmi Emi
C D
(3) Dass alles bestimmt toll sein wird.
C D G
Emi
Ref.: |:Frühling,
mein Frühling, ich freue mich darauf
C D G
Es fehlt mir an Deiner Lebenslust :|
|
|
|
|
Iva PÍŠOVÁ
Základní škola v Rapšachu
378 07 RAPŠACH 290
nar. 29.8.1989
|
1. místo v celostátní soutěži JARO A JÁ,
školní rok 2001/2002
|
Jaro a já
|
Jaro je jedno z nejkrásnějších ročních období. Všechno
se probouzí a mezi sem tam roztroušenými ostrůvky
sněhu vykukují bílé hlavičky sněženek, sasanek a bledulí. Někdy se kolem
mihnou první motýli, kteří vesele poletují nad jarními kvítky. Jejich křídla
se skví všemi barvami duhy.
Ve větvích se probouzejí ptáci a jejich hlásky prozpěvují námluvní a
svatební písně. Na sluncem zalitých kamenech se vyhřívají ještěrky ztuhlé
zimním spánkem. Za kopcem se hrabe z díry jezevec a o kousek dál leze z
brlohu rozmrzelý medvěd.
V horských údolích vesele bublají potůčky a led jako by se bál jejich
mazlivých rukou, pomalu ustupuje. A už se v ptačích hnízdečkách začínají
objevovat vajíčka, někde už i malá ptáčátka. Jsou sice ještě holá a slepá,
ale zanedlouho se jim už oči rozlepí. Z liščích nor se ozývá hravé vrčení a
poňafávání malých liščích štěňátek. Dospělý lišák se vrací ke své noře a
snaží se dostat dovnitř. Liška ho však bojovným vrčením odežene, bojí se o
liščata.
Na okraji lesa se klidně pasou mladí srnci a mladé srny. Opodál bojují dva
jeleni a tváří se že je nic kromě protivníka nezajímá. Po poli se honí dva
zajíci a okolí si také vůbec nevšímají. Pro tak malé tvory se může tato
chyba stát osudovou. Jakmile běží kolem brázdy která je o něco vyšší,
vyskočí zpoza ní lišák a bez meškání skočí po jednom ze zajíců. Skočil
vedle. Tím začíná velká honička na život a na smrt. Zajíc peláší z plných
sil, ale lišák za ním. No vida, mezi kořeny urostlého dubu, je díra široká
akorát pro zajíce. Lišák se do ní nevejde. Ještě chvíli se marně pokouší
dostat se dovnitř, ale za chvíli to vzdá a se staženým ohonem se zkroušeně
odplíží pryč. Tentokrát to dopadlo ještě dobře, ale ne vždy je poblíž
šikovná díra. Náhle přerušil to jarní radování křiklavý hlas sojky.
Lišák se schoval za veliký kámen, liščata umlkla, ještěrky zalezly že jim
nekoukaly ani ocásky. Jen ptáčci se nenechají vyrušovat a koncertují dál.
Po cestě se blíží člověk. Jezevec se rychle vrátí do své nory, dokonce i
jindy nebojácný medvěd radši zaleze do brlohu. Je ještě rozespalý a nemá
náladu na nějaké vrtochy z tímhle tvorem. Vždy jsou s ním jen potíže.
Všichni jsou plni zvědavého očekávání a strachu.Co má asi v úmyslu? Rozkopat
mraveniště? Shodit ptačí hnízda? Zničit stromům kůru? Zapálit si oheň a
špatně ho uhasit? Nebo si pustí nahlas rádio? Zajíček opatrně vykoukne zpod
kořenů dubu. Také je zvědavý, na toho neznámého hosta.
Přes rameno nese lopatu a v druhé ruce se mu mírně pohupuje velká plátěná
taška. Jde a prozpěvuje si. Jakmile spatří mrtvý stromek který, nepřežil
zimu okamžitě k němu zamíří. Skloní se, vyndá ze země suchý stromek, potom
vstane , vezme lopatu, vyhrabe na místě toho stromku díru. Cosi do ní
zahrabe, hlínu udupe a vstane. Na místě mrtvého stromku, stojí malý smrček.
Člověk zasadí tuhle smrček, támhle borovici a tak to jde pořád dokola dokud
není ta velká taška prázdná. Do ní pak uložil všechny uschlé stromky.
Naložil si lopatu na záda a odešel. Za chvíli se vše vrátilo do starých
kolejí.
Vyhladovělá veverka seběhla ze stromu a vydala se podívat po něčem k jídlu.
Datel vytrvale bušil ostrým zobákem do kůry jakéhosi stromu, z něhož vybíral
červy. Nedaleko si stejně počínal i strakapoud.
Někteří ptačí rodiče už učili své potomstvo létat a z medvědího brlohu se
vykulila dvě medvíďata. Byla tak zabraná do rvačky, že si ani nevšimla, že
se vykulila z pelíšku.
Jezevčice také měla spoustu práce se svými dětmi. Pořád se rozutíkávali,
jako by chtěli poznat najednou celý les.
Na spadlý kmen stromu se posadila rysí máma. Šla na lov, její koťata měla
hlad. Zpozorovala dvě jezevčí mláďata. To že s pořád utíkala, jí nyní přišlo
vhod. Po jednom jezevci skočila a donesla ho mláďatům. A tak už to chodí.
Jeden musí zemřít, aby jiný mohl přežít.
V sadech a zahradách zatím kvetou a voní ovocné stromy, voní růže i jiné
květy a září zlatý déšť.
Kluci běhají s pomlázkou, aby jim děvčata dala vejce. Všude je plno barev.
Na jaře se nejlépe skládají básně. Jaro je období plné fantasie. Pokaždé s
ním přijde něco nového, něco co už se nikdy neobjeví. Každý kdo se naučí
naslouchat hlasu přírody srdcem i duší, se nemůže nikdy nudit. Být
pozorovatelem je úžasné.
Když bude foukat vítr, padat déšť, může ten člověk naslouchat hudbě a
vyprávění z velkých dálek. Kapky jsou noty a vítr je roztodivná flétna.
Příroda zná lék na všechny bolesti i smutky. Na jaře jich je nejvíc. Celou
zimu sníme o jarních loukách a jsme rádi, že už jsou konečně tady.
|
|