| |
|
CO O NÁS PÍŠÍ V NOVINÁCH...
|
|
Pro školáky je svým postojem k životu zářným příkladem
|
|
Mezi patnáctkou těch, kteří v uplynulých dnech převzali Zlatou plaketu Jana Janského za bezpříspěvkové dárcovství krve, byla také učitelka Základní školy v Rapšachu Anna Nováková. Za čtyřiceti odběry krve, jimiž se člověk zařadí mezi "zlaťáky", stojí hezká řádka let...
Vzpomene si, co ji k této záslužné aktivitě přivedlo?
"Prvně jsem dávala krev ještě na škole, asi v osmnácti letech - tehdy jsem studovala na zdravotní škole. Tatínek byl také dárcem krve, tak to přišlo nějak samo sebou. Když pak přibyly děti, na nějaký čas jsem vynechala. Ale právě při dětech si člověk uvědomí, že vlastně neví, kdy ji ony, nebo rodina vůbec, budou potřebovat," říká Anna Nováková. Jen nerada přiznává, že to poprvé nebylo zrovna "do růžova", ale po čase se prý z odběrů stala běžná záležitost. "Je jedno komu, hlavně když to pomůže," tvrdí zcela oprávněně univerzální dárkyně s krevní skupinou nula.
Ve škole prý již od kolektivu dostala ke "zlatu" nejen gratulaci, ale také dárek. "Nyní budu muset plaketu ukázat hlavně dětem, učím letos druhou třídu," říká paní učitelka, která jistě bude svým přístupem k životu pro své svěřence tím nejlepším příkladem. "Snad tato zlatá plaketa, která je pro mne výrazem poděkování, také přesvědčí k dárcovství mého mladšího syna, který k tomu sbírá odvahu," sděluje své přání. Když se pak loučíme, dodává, že pokud se o ní objeví zmínka v novinách, bude nejspíš opět na školní nástěnce. Není třeba posílat rady do Rapšachu, snad jen, že pokud se tak stane, pak zcela právem...
|
75. VÝROČÍ ZŠ V RAPŠACHU
|
Pětasedmdesátý rok své existence si nedávno připomněla Základní škola v Rapšachu. Při oficiálních oslavách, k nimž patřilo setkání bývalých pedagogů, taneční zábava, školní akademie a také Dny otevřených dveří, se návštěvníci mohli mimo jiné seznámit s počítačovou verzí historie školy. Na snímku uprostřed je ředitel Karel Snětina. /Foto: Jana Hýbková/
|
|
|
|
Mladé učitele práce a bydlení v pohraničí nijak neláká...
|
ŠKOLA / Z hlediska dětí je malá škola v Rapšachu ideální, ale má své problémy. Jaké? To nám řekl ředitel Karel Snětina.
Text a foto: JANA HÝBKOVÁ
|
Výročí 75 let od svého založení si připomněla Základní škola v Rapšachu. Letos ji navštěvuje v 1. až 9. ročníku celkem 165 žáků, učí zde 11 učitelů a 3 vychovatelky školní družiny. Při škole funguje 14 zájmových kroužků. Několik otázek jsme položili řediteli Karlu Snětinovi.
Všude se hovoří o úbytku dětí. Je na tom vaše škola stejně?
Spádovou oblastí jsou kromě Rapšachu ještě Halámky a Dvory nad Lužnicí. Dříve sem patřil i Klikov a Františkov, což je nyní jedna obec se Suchdolem, ale protože rodiče tak byli zvyklí, jezdí sem odtud děti dál, dojíždějí také někteří ze Suchdola i Č. Velenic. Je pravdou, že dětí ubývá, ale letos máme o jedenáct žáků více než loni. Naší výhodou je, že jsme malá, tedy ideální škola, kde každý každého zná jménem, na každého je vidět. Tedy ovšem nikoliv ideální z hlediska financování...
|
Jaká je spolupráce školy s obcí?
Musím říci, že nám vychází maximálně vstříc, ale může dělat jen to, na co má. Potřebovali bychom opravit střechu, fasádu... Rozpočet obce díky úbytku daní každoročně klesá, takže i když by dát chtěla, nemá z čeho. Když jsme dělali půdní vestavbu a zadlužili se asi miliónem korun, splácelo se čtyři roky...
|
|
Pociťujete nějak "klima" pohraničí?
Asi hlavně v tom, že jsme odříznuti od světa, postupně se ruší autobusy... Ten hlavní boom pohraniční po roce 1990 jsme "nechytli", protože jsme mimo jakýkoliv hlavní tah a z Rakušanů sem žádné peníze nejdou.
Nemáte například problémy s obsazením pedagogického sboru, nechybí vám učitelé?
Kádr se v posledních letech sice podařilo stabilizovat, ale jako kolektiv velmi stárneme, věkový průměr je 46 let... Sehnat mladé, kvalifikované učitele je i přes veškerou snahu, kterou jsme vyvíjeli, i nabídku obecního bytu 4 + 1 s garáží, velký problém. Je tomu tak proto, že zde nic není a život zde je velmi drahý, za vším musíme dojíždět autem...
Učí nám zde dvě nekvalifikované síly, ale zaplať pánbůh za ně, protože učí dobře a vzdělání si doplňují.
|
|
|
|
|
„Škola v Rapšachu adoptovala Maria. Je tomu již rok, co se
žáci a pedagogové Základní školy v Rapšachu dověděli o smutných osudech dětí
z Indie, Ugandy i odjinud, a zároveň o možnosti některým z nich pomoci.
Rychle se rozhodli jednat a adoptovali na dálku indického chlapce jménem
Maria Arputha Selvam. Je to osmiletý žák 3. třídy Základní školy v Sant
Xavieru, nejmladší z tří dětí lesního dělníka a dělnice.
Finanční částka ve výši pět tisíc korun, každoročně vybraná pro Maria od
pracovníků a dětí z rapšašské školy, mu umožní dosáhnout úplného, zatím
základního vzdělání, což je nad možnosti jeho rodiny. Nedávno nás potěšil
dopis z Indie, odeslaný nám Arcidiecézní charitou Praha. Nepíše nám zatím
sám Maria, ale v zastoupení jeho asistent – sociální pracovník. Vyřizuje nám
pozdravy a díky našeho hocha i jeho rodiny a chválí jeho výsledky v učení.
Maria nám k tomu nakreslil obrázek – domek a auto. Máme velkou radost, že
svou malou měrou pomáháme změnit život alespoň jednoho dítěte, z geograficky
i sociálně nám velice vzdáleného světa. Přáli bychom mu dobrý a důstojný
život. Nakonec douška z dopisu charity: Na adopci stále čeká přes 2000
potřebných dětí. (www.charita-adopce.cz)“.
|
|
|
„Žáci druhého stupně Základní školy v Rapšachu na Suchdolsku jsou jediní
z našeho okresu, kteří se zapojili do krajské soutěže Škola a energie.
Součástí projektu jsou také vyučovací hodiny zaměřené na alternativní zdroje
energií. Při té, která se konala právě včera, se školáci mohli seznámit také
s modelem slunečního palivového článku, jenž slouží k výrobě elektřiny a
tepla.“
|
|
|
|
Osmiletý Mario
získá díky penězům z Rapšachu vzdělání
Žáci i kantoři
základní školy podporují indického chlapce
Rapšach - Osmiletý indický
chlapec Maria Aruputha Selvam může chodit ve své zemi do školy pouze díky
tomu, že jeho vzdělání platí žáci a pracovníci ze Základní
školy v Rapšachu na
Jindřichohradecku.
Částka ve výši pět tisíc korun,
kterou vedení školy každoročně na Maria vybere, mu umožňuje dosáhnout úplné
základní vzdělání.
„0 adopci na dálku jsem se
dočetla v nějakém časopise, kde psali o smutných osudech dětí z Indie,
Ugandy i odjinud a zároveň o možnosti některým z nich pomoci. Napadlo mě, že
by se naše škola mohla také o nějaké dítě postarat. Proto jsem se nejdřív
obrátila na vedení a učitele a rozhodli jsme se, že si přes projekt charity
adoptujeme také jedno dítě,“ uvedla učitelka Pavlína Křížová, která na škole
v Rapšachu učí občanskou výchovu, český jazyk a dějepis a zároveň je hlavou
tohoto projektu.
Vybrat každý rok pět tisíc korun
ve velké městské škole, která má okolo sedmi set až tisíce žáků a početný
kantorský sbor, může být zřejmě snazší než ve škole, která sídlí v malé obci
s 540 obyvateli. V samotné škole je nyní 174 žáků s řadou přespolních dětí z
Dvorů nad Lužnicí, Halámek, Klikova, Františkova, Nové Vsi nad Lužnicí, ale
i z Českých Velenic a ze Suchdola nad Lužnicí.
„Nenařizujeme žákům, že se musí
na adopci našeho Maria podílet nějakou konkrétní částkou. Každý dává podle
svého uvážení - někdo přispěje pět korun, někdo třeba padesát. Ale rozhodně
k tomu nikoho nenutíme.“ řekl ředitel školy Karel Snětina s tím, že škola
letos nechala dopis od Maria přeložit a poslala ho rodičům, aby věděli, na
co jejich děti přispívají.
|
|
Škola podporuje
indického chlapce
Zajímavé je, že osud osmiletého
žáka 3. třídy základní školy v Sant Xavieru, který je nejmladší ze tří dětí
lesního dělníka a dělnice, v rapšašské škole nejvíc sledují žáci ze šesté a
sedmé třídy. A spíš ještě děti z prvního stupně než vycházející školáci,
kteří si lámou hlavu častěji s tím, kde získat peníze na kredit do mobilu
než na školné pro malého kluka z tisíce kilometrů vzdálené exotické země.
„Od Maria dostáváme dost dopisů.
Za poslední rok nám psal minimálně čtyřikrát. Svěřil se, že by chtěl být
lékař a že jeho oblíbeným předmětem je rodná tamilština. A to přesto, že na
přiloženém vysvědčení z ní měl nejméně bodů,“ podotkla učitelka Křížová, v
jejíchž hodinách žáci indickému chlapci odepisují.
Žákyně sedmé třídy Štěpánka
Kulatá přispívá na vzdělání indického školáka částkou okolo stokoruny. „Doma
se na něj skládáme společně, něco dá i mamka. Myslím si, že Mario má těžké
dětství a musí být mnohem samostatnější než my. S rodiči se skoro nevidí,
protože žije v tamním farním dětském domově, kde chodí i do školy. Ale
určitě je na tom lépe, než kdyby zůstal doma, kde by musel strádat zimou a
nedostatkem jídla,“ míní.
Lenka Pavlačková letos přispívá
ve škole na Maria naposledy, protože už je v deváté třídě: „Zaskočilo mě,
jak těžce se lidem v indických horách žije, i to, že tamní děti nemají
povinnou školní docházku jako u nás. Z Mariových dopisů je vidět, jak je nám
vděčný za to, že díky penězům od nás může chodil do školy.“
Lenka, která by se po absolvování
devítiletky ráda dostala na Střední policejní školu v Holešově na
Kroměřížsku, by se někdy v budoucnu ráda do Indie podívala. „Kdybych na to
měla peníze, určitě by mě to zajímalo.“ svěřila se.
Indický školák, kterého si na
dálku adoptovala škola v Rapšachu, končí každý svůj dopis slovy - děkuji,
váš milující syn Maria Aruputha Selvam. Pochází z vesničky Shenbaganur v
údolí Kodaikanalských hor, která leží ve výšce zhruba dva tisíce metrů nad
mořem.
Teploty tam ani v létě
nepřesahují 25 stupňů a nejbližším větším městem je šest kilometrů vzdálený
Kodaikanal. Cesta do hlavního města státu Tamil Nadu, Maduraie, trvá autem
nebo autobusem asi tři u půl hodiny mezi nebezpečnými horskými serpentinami.
Osmdesát procent místních
obyvatel žije pod hranicí chudoby. Většina lidi nemá odpovídající zdravotní
péči a strádá zimou a podvýživou.
Muži i ženy ve věku kolem dvaceti
let jsou negramotní a umí se sotva podepsat. Po otevření farního dětského
domova se tam začalo vzdělávat sedmdesát procent dětí, čímž se jim otvírá
šance vymanit se z místních nuzných podmínek.
„Myslím si, že zapojení v
projektu adopce na dálku je prospěšné i pro naše děti. Učí se nemyslel jen
na sebe, ale vnímat i potřeby svého vrstevníka někde v exotické zemi, jehož
rodiče nemají peníze na jeho vzdělávání. Na to, co se stalo pro nás
samozřejmostí a ne vždy si toho dostatečně vážíme,“ shrnul ředitel školy
Karel Snětina.
LUDMILA
MLSOVÁ, FOTO: MAFA - SLAVOMÍR KUBEŠ
|
|
|
|
V Jindřichohradeckých listech
ze dne 24.2. byla publikována fotografie s krátkým textem tohoto znění:
„Řada originálních masek si dala dostaveníčko na maškarním karnevalu, který
v sále restaurace ve Dvorech nad Lužnicí uspořádal oddíl TOM „Práčata“ a
Základní škola v Rapšachu. Na děti čekal bohatý kulturní program a spousta
soutěží.“
A ještě dodejme, že zprávu o
karnevalu do našeho regionálního periodika zaslal p. řed. Karel Snětina a
snímek od jeho zástupce Martina Kvapila zachytil ve chvilce odpočinku od
tanečního řádění žákyni 4. třídy naší školy Nikolku Niki Stříteckou (v masce
klaunice) a její sestřenici Báru Moricovou (v masce čertice).
|
26.3. psala Mladá fronta Dnes: „V Rapšachu přivítají jaro
literárním kláním rodin.
Zachraňte Beletrii je název literární soutěže pro rodinné týmy, kterou
v rámci akce Vítáme jaro s knihou připravila na zítřek Základní škola
v Rapšachu.
„Podobné akce jsme dělali v loňském roce a při vítání jara se sešlo zhruba
dvacet rodin. To ale bylo pěkné počasí. Ne jako nyní, když znovu napadl
sníh,“ vzpomínala jedna z hlavních organizátorek Pavlína Křížová. Zítřejší
soutěže se naštěstí budou odbývat uvnitř školní budovy.
V každém týmu musí být minimálně jeden dospělý a neomezený počet dětí.
Družstva na začátku soutěže, který je stanovený na 14. hodinu, dostanou
každý prázdné desky a vyrazí do tříd plnit připravené úkoly. „Týmy mají za
úkol zachránit zemi Beletrii před zlým králem. Budou doplňovat různé
skládačky, číst pohádky nebo malovat,“ upřesnila Křížová.
Soutěž končí zhruba v 18 hodin, ale kdo bude chtít, může ve škole zůstat
přes noc a společně vymyslet a zahrát divadelní hru. Každý si musí přinést
vlastní spací pytel a 20 korun na společnou večeři a snídani.“
26.3. list Jindřichohradecko opublikoval článek pod názvem „Rodiny
mohou vítat jaro s knihou“: Rapšach – Zábavné literární klání
rodinných týmů pořádá zítra pod názvem „Vítáme jaro s knihou“ místní
základní škola. Odvážní a hraví účastníci se mohou zúčastnit pouze odpolední
akce či přespat ve školní družině a pokračovat také v nočním programu.
„Za rodinný tým pokládáme minimálně jednoho
dospělého a neomezený počet dětí, nejraději vlastních. Zájemci by si neměli
zapomenout přinést s sebou spací pytel a dvacet korun na osobu za večeři a
snídani,“ sdělila za organizátory akce Pavlína Křížová.“
|
15.5. o nás regionální Listy Jindřichohradecka napsaly:
„Pomoci v nouzi umějí nejlépe děti z J. Hradce a Rapšachu“.
„...Dobré základy zdravovědy pomohly k vítězství také starším žákům z
Rapšachu. „Největším problémem byla pro nás zlomenina bérce. Naopak
jednoduché se nám zdály obvazová technika a umělé dýchání,“ sdělil i za své
spolužačky z deváté třídy Josef Schreib.
Při Základní škole v Rapšachu žádný zdravotnický kroužek nemají. Mladí
zdravotníci však jezdí dvakrát ročně na týdenní zdravotnické kurzy, jež
pořádá Český červený kříž. „Své znalosti jsem uplatnila, když se můj strejda
začal dusit a byl v křeči, pomohla jsem mu,“ konstatovala Lenka Pavlačková.
Vloni byli v okresním kole třetí, letos první. „Věděli jsme, že patříme mezi
zúčastněnými družstvy k nejlepším,“ konstatovali svorně.
|
|
„Plusem soutěže jsou improvizovaná stanoviště, která jsou jako ze života.
Vždyť kdy máte u sebe náležitý zdravotnický materiál? Musíte si umět poradit
pomocí oblečení nebo větví,“ řekla učitelka z Rapšachu Ivana Kvapilová,
podle níž umějí děti ze zdravovědy mnohem víc než většina dospělých.“
A ještě dodejme, že na fotografii v tisku se
pyšní svým 1. místem (zleva) Eliška Marešová, učitelka Ivana Kvapilová, Jana
Kepková, Gabriela Nelzová, Lenka Pavlačková a Josef Schreib.
|
|
|
Listy Jindřichohradecka 10. a 11. 5. 2006
|
|
|
Vyhráli. Radek Arenberger a Jiří
Kronika (1.), Ondřej Kříž a Petr Daněk (2.) - všichni Práčata Rapšach a Petr
Janíček a Václav Studený (3.) - Pěšáci z Č. Krumlova. Tak se jmenují starší
žáci, jejichž hlídky obsadily medailové příčky v mistrovství Jihočeského
kraje v Turistickém závodě. Ten uspořádal oddíl Práčata z Rapšachu na
Suchdolsku.
|
Mistrovství Jihočeského kraje v
turistickém závodě, který je běžeckým terénním závodem, uspořádal v Rapšachu
na Suchdolsku místní oddíl Práčata. Na trase plnily řady úkolů dvoučlenné
hlídky žáků a dorostenců (na snímku jsou Lukáš Ševčík a Pavel Bednář).
Závodníci se pohybovali podle azimutu a mimo jiné museli překonávat
překážkovou dráhu.
|
|
|
Paní učitelka zná
cenu krve dobře
Už šedesátkrát darovala svou krev
učitelka Základní školy a Mateřské školy v Rapšachu Anna Nováková. Jak říká
ředitel školy Karel Snětina, ochota lidí darovat krev pro zdraví a často i
záchranu života je projevem jejich humánního vztahu ke spoluobčanům.
„Děkuji jí jménem svým, kolegů i
našich dětí a přeji jí hodně zdraví a síly pro práci ve škole i při záslužné
činnosti dárcovské,“ dodal Snětina.
Zasloužilé bezpříspěvkové dárce
oceňuje Český červený kříž plaketou profesora Janského nebo zlatým křížem.
Za 40 odběrů dostávají dárci životodárné tekutiny zlatou plaketu, za 80
odběrů pak zlatý kříž 3. třídy.
V člověku proudí podle jeho
hmotnosti pět až šest litrů krve. Ztrátu její třetiny už člověk nepřežije.
(vos)
|
|
|
|
|
|
12.5. vyšly
v Týdeníku Jindřichohradecka následující
články k našemu Zikmundohraní:
Rapšach zažil
druhý díl velké
show v podobě Zikmundohraní
Ivana
Kvapilová
RAPŠACH
V
obci, jež čítá kolem půl tisíce obyvatel, se v úvodu května
konal 2. ročník rapšašského
Zikmundohraní. Stejně
jako loňská premiéra, byl
druhý díl připraven rukou nerozdílnou Základní a Mateřské
školy v
Rapšachu a obecním úřadem tamtéž.
Po úvodní řeči, pronesené
ředitelem školy Karlem Snětinou a starostkou Lenkou
Cvrčkovou, se zájemci o
komornější hudbu přesunuli do
místního kostela, kde po mši
zasvěcené svatému
Zikmundovi, mimochodem hlavnímu důvodu vzniku našeho
festivalu, vyslechli hru na housle a violoncello.
Ti, co setrvali na
návsi, si mezitím čas
krátili obhlížením stánků
jarmarku, který festivalovou
produkci doplňoval. Přibližně
pět minut po půl jedenácté se na pódium jak divoká voda
vřítili Daniel Stach a Miroslav Lenc, moderátoři
rádia Wave, kteří po následujících
šest hodin vtipně,
inteligentně a profesionálně
propojovali jednotlivá taneční
a hudební vystoupení.
Naši soutěžící,
někteří „staří známí" jako například
Hlubocké princezny, pěvecký
kroužek žáků místní školy, Komorní orchestr při ZŠ a MS v
Rapšachu, hudební skupina Altekar, ženský taneční soubor Trnky brnky
i „nováčci jako například taneční skupiny FA Contra
a Crazy Angels ze ZUŠ v Trhových
Svinech, taneční skupina
Dancing Carps Třeboň,
hudební skupina Jen tak tak,
Michaela Bednářová, Skupina
orientálních tanečnic z Českých Velenic, hudební
rapova skupina Gangup,
taneční skupina Mix, taneční
sdružení našich žáků Terně
čave a Divošky, taneční skupina Czechšmejd či Daniel
Strojek a Dalimil Smrž z Hudební
školy Yamaha nás,
nedočkavé publikum, svými výkony překvapili, okouzlili
či
dostali do „varu".
Kdo se
zaujetím
nesledoval soutěžní klání, ten možná právě
nasával vůni linoucí se z občerstvovacího
prostoru nebo očkem
pokukoval po stolech s
tombolou, která už tradičně
patří k našim akcím. Tentokrát
však hladinu krevního
tlaku u mnohých zvedla i novinka velká tombola, ve
které bylo možno za relativně
nízký peníz získat šanci
stát se víkendovým
majitelem jednoho z řady mercedesů, pár hodin se toulat zákoutími
města na vodě Benátek nebo si dopřát potěšení
rodinného oběda v italském stylu v našich podmínkách
či se v zimě zahřát kupou vyhraného
dřeva nebo si život
osladit či „oslanit" výborným
dortem.
Nad celým dnem
svým lehce zataženým okem vlídně
dohlíželo počasí a v okamžiku vyhlašování a předávání
cen i ono utrousilo slzičku. A
za ní druhou a třetí, ... a za
chvilku nebylo poznat, která
tekutina stékající po
tvářích vítězů, hudební
rapové skupiny Gang-up a ženského
tanečného souboru Trnky
brnky, patří do kategorie dojetí a která k náhlé nepřízni
počasí.
Ráno bylo vše
pracovníky školy, obecního úřadu,
dobrovolníky z řad rodičů a školními dětmi bez problémů připraveno,
po celý den vše perfektně fungovalo a odpoledne vše
„hastrmánci" rychle uklidili.
Všem výše zmíněným za to patří dík, stejně jako mistru
zvukaři Františku Kropíkovi a partnerům podílejícím
se nejrůznějšími způsoby
na tom, že jsme strávili příjemný, na zážitky bohatý a
jedinečný den.
Nezbývá než dodat: Na příští shledanou v Rapšachu 1.
května roku
2010. |
|
|
|
|
|
|
Jednička pro
Rapšach
Marcela Hadačová
RAPŠACH V malé
obci blízko hranic s Rakouskem
bylo 1. května pěkné podívání.
Tamní obecní úřad spolu se
Základní školou v Rapšachu uspořádal festival nazvaný
Zikmundohraní, na který by bylo pyšné i větší
město.
Na návsi bylo všechno, co
k festivalu patří: malé krámky,
stánky, občerstvení, možnost k posezení, velké
pódium, plno diváků a v neposlední
řadě i účinkujících! Rapšach prostě na Svátek
práce pořádně ožil... Na pódiu
se vystřídalo za celý den
nemálo účinkujících. Nadšení
diváci slyšeli a viděli taneční
soubory i hudební formace všech možných žánrů
a druhů, takže si každý mohl
přijít na své. Opravdu bylo
z čeho si vybrat.
Zajištění takového podniku
stálo zcela jistě nejen mnoho
finančních prostředků (s nimi
pomohli i sponzoři), ale především nemalé úsilí celého
realizačního týmu. Ten zasluhuje velkou jedničku a
to s hvězdičkou! Je vidět, že
zapálení a obětaví lidé ještě
nevymřeli. Nezbývá, než jim
k výsledku poblahopřát a
popřát chuť a elán do dalšího
konání. |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|