Základní škola a Mateřská škola
v Rapšachu


CO O NÁS PÍŠÍ V NOVINÁCH...


Pro školáky je svým postojem k životu zářným příkladem


Mezi patnáctkou těch, kteří v uplynulých dnech převzali Zlatou plaketu Jana Janského za bezpříspěvkové dárcovství krve, byla také učitelka Základní školy v Rapšachu Anna Nováková. Za čtyřiceti odběry krve, jimiž se člověk zařadí mezi "zlaťáky", stojí hezká řádka let...
Vzpomene si, co ji k této záslužné aktivitě přivedlo?
"Prvně jsem dávala krev ještě na škole, asi v osmnácti letech - tehdy jsem studovala na zdravotní škole. Tatínek byl také dárcem krve, tak to přišlo nějak samo sebou. Když pak přibyly děti, na nějaký čas jsem vynechala. Ale právě při dětech si člověk uvědomí, že vlastně neví, kdy ji ony, nebo rodina vůbec, budou potřebovat," říká Anna Nováková. Jen nerada přiznává, že to poprvé nebylo zrovna "do růžova", ale po čase se prý z odběrů stala běžná záležitost. "Je jedno komu, hlavně když to pomůže," tvrdí zcela oprávněně univerzální dárkyně s krevní skupinou nula.
Ve škole prý již od kolektivu dostala ke "zlatu" nejen gratulaci, ale také dárek. "Nyní budu muset plaketu ukázat hlavně dětem, učím letos druhou třídu," říká paní učitelka, která jistě bude svým přístupem k životu pro své svěřence tím nejlepším příkladem. "Snad tato zlatá plaketa, která je pro mne výrazem poděkování, také přesvědčí k dárcovství mého mladšího syna, který k tomu sbírá odvahu," sděluje své přání. Když se pak loučíme, dodává, že pokud se o ní objeví zmínka v novinách, bude nejspíš opět na školní nástěnce. Není třeba posílat rady do Rapšachu, snad jen, že pokud se tak stane, pak zcela právem...

 

75. VÝROČÍ ZŠ V RAPŠACHU


Pětasedmdesátý rok své existence si nedávno připomněla Základní škola v Rapšachu. Při oficiálních oslavách, k nimž patřilo setkání bývalých pedagogů, taneční zábava, školní akademie a také Dny otevřených dveří, se návštěvníci mohli mimo jiné seznámit s počítačovou verzí historie školy. Na snímku uprostřed je ředitel Karel Snětina. /Foto: Jana Hýbková/
 
   

Mladé učitele práce a bydlení v pohraničí nijak neláká...


ŠKOLA / Z hlediska dětí je malá škola v Rapšachu ideální, ale má své problémy. Jaké? To nám řekl ředitel Karel Snětina.
Text a foto: JANA HÝBKOVÁ
Výročí 75 let od svého založení si připomněla Základní škola v Rapšachu. Letos ji navštěvuje v 1. až 9. ročníku celkem 165 žáků, učí zde 11 učitelů a 3 vychovatelky školní družiny. Při škole funguje 14 zájmových kroužků. Několik otázek jsme položili řediteli Karlu Snětinovi.
Všude se hovoří o úbytku dětí. Je na tom vaše škola stejně?
Spádovou oblastí jsou kromě Rapšachu ještě Halámky a Dvory nad Lužnicí. Dříve sem patřil i Klikov a Františkov, což je nyní jedna obec se Suchdolem, ale protože rodiče tak byli zvyklí, jezdí sem odtud děti dál, dojíždějí také někteří ze Suchdola i Č. Velenic. Je pravdou, že dětí ubývá, ale letos máme o jedenáct žáků více než loni. Naší výhodou je, že jsme malá, tedy ideální škola, kde každý každého zná jménem, na každého je vidět. Tedy ovšem nikoliv ideální z hlediska financování...
Jaká je spolupráce školy s obcí?
Musím říci, že nám vychází maximálně vstříc, ale může dělat jen to, na co má. Potřebovali bychom opravit střechu, fasádu... Rozpočet obce díky úbytku daní každoročně klesá, takže i když by dát chtěla, nemá z čeho. Když jsme dělali půdní vestavbu a zadlužili se asi miliónem korun, splácelo se čtyři roky...
Pociťujete nějak "klima" pohraničí?
Asi hlavně v tom, že jsme odříznuti od světa, postupně se ruší autobusy... Ten hlavní boom pohraniční po roce 1990 jsme "nechytli", protože jsme mimo jakýkoliv hlavní tah a z Rakušanů sem žádné peníze nejdou.
Nemáte například problémy s obsazením pedagogického sboru, nechybí vám učitelé?
Kádr se v posledních letech sice podařilo stabilizovat, ale jako kolektiv velmi stárneme, věkový průměr je 46 let... Sehnat mladé, kvalifikované učitele je i přes veškerou snahu, kterou jsme vyvíjeli, i nabídku obecního bytu 4 + 1 s garáží, velký problém. Je tomu tak proto, že zde nic není a život zde je velmi drahý, za vším musíme dojíždět autem...
Učí nám zde dvě nekvalifikované síly, ale zaplať pánbůh za ně, protože učí dobře a vzdělání si doplňují.


 
„Škola v Rapšachu adoptovala Maria. Je tomu již rok, co se žáci a pedagogové Základní školy v Rapšachu dověděli o smutných osudech dětí z Indie, Ugandy i odjinud, a zároveň o možnosti některým z nich pomoci. Rychle se rozhodli jednat a adoptovali na dálku indického chlapce jménem Maria Arputha Selvam. Je to osmiletý žák 3. třídy Základní školy v Sant Xavieru, nejmladší z tří dětí lesního dělníka a dělnice.
Finanční částka ve výši pět tisíc korun, každoročně vybraná pro Maria od pracovníků a dětí z rapšašské školy, mu umožní dosáhnout úplného, zatím základního vzdělání, což je nad možnosti jeho rodiny. Nedávno nás potěšil dopis z Indie, odeslaný nám Arcidiecézní charitou Praha. Nepíše nám zatím sám Maria, ale v zastoupení jeho asistent – sociální pracovník. Vyřizuje nám pozdravy a díky našeho hocha i jeho rodiny a chválí jeho výsledky v učení.
Maria nám k tomu nakreslil obrázek – domek a auto. Máme velkou radost, že svou malou měrou pomáháme změnit život alespoň jednoho dítěte, z geograficky i sociálně nám velice vzdáleného světa. Přáli bychom mu dobrý a důstojný život. Nakonec douška z dopisu charity: Na adopci stále čeká přes 2000 potřebných dětí. (www.charita-adopce.cz)“.

„Žáci druhého stupně Základní školy v Rapšachu na Suchdolsku jsou jediní z našeho okresu, kteří se zapojili do krajské soutěže Škola a energie. Součástí projektu jsou také vyučovací hodiny zaměřené na alternativní zdroje energií. Při té, která se konala právě včera, se školáci mohli seznámit také s modelem slunečního palivového článku, jenž slouží k výrobě elektřiny a tepla.“

 

Osmiletý Mario získá díky penězům z Rapšachu vzdělání

Žáci i kantoři základní školy podporují indického chlapce
Rapšach - Osmiletý indický chlapec Maria Aruputha Selvam může chodit ve své zemi do školy pouze díky tomu, že jeho vzdělání platí žáci a pracovníci ze Základní
školy v Rapšachu na Jindřichohradecku.
Částka ve výši pět tisíc korun, kterou vedení školy každoročně na Maria vybere, mu umožňuje dosáhnout úplné základní vzdělání.
„0 adopci na dálku jsem se dočetla v nějakém časopise, kde psali o smutných osudech dětí z Indie, Ugandy i odjinud a zároveň o možnosti některým z nich pomoci. Napadlo mě, že by se naše škola mohla také o nějaké dítě postarat. Proto jsem se nejdřív obrátila na vedení a učitele a rozhodli jsme se, že si přes projekt charity adoptujeme také jedno dítě,“ uvedla učitelka Pavlína Křížová, která na škole v Rapšachu učí občanskou výchovu, český jazyk a dějepis a zároveň je hlavou tohoto projektu.
Vybrat každý rok pět tisíc korun ve velké městské škole, která má okolo sedmi set až tisíce žáků a početný kantorský sbor, může být zřejmě snazší než ve škole, která sídlí v malé obci s 540 obyvateli. V samotné škole je nyní 174 žáků s řadou přespolních dětí z Dvorů nad Lužnicí, Halámek, Klikova, Františkova, Nové Vsi nad Lužnicí, ale i z Českých Velenic a ze Suchdola nad Lužnicí.
„Nenařizujeme žákům, že se musí na adopci našeho Maria podílet nějakou konkrétní částkou. Každý dává podle svého uvážení - někdo přispěje pět korun, někdo třeba padesát. Ale rozhodně k tomu nikoho nenutíme.“ řekl ředitel školy Karel Snětina s tím, že škola letos nechala dopis od Maria přeložit a poslala ho rodičům, aby věděli, na co jejich děti přispívají.
 
 
Škola podporuje indického chlapce
Zajímavé je, že osud osmiletého žáka 3. třídy základní školy v Sant Xavieru, který je nejmladší ze tří dětí lesního dělníka a dělnice, v rapšašské škole nejvíc sledují žáci ze šesté a sedmé třídy. A spíš ještě děti z prvního stupně než vycházející školáci, kteří si lámou hlavu častěji s tím, kde získat peníze na kredit do mobilu než na školné pro malého kluka z tisíce kilometrů vzdálené exotické země.
„Od Maria dostáváme dost dopisů. Za poslední rok nám psal minimálně čtyřikrát. Svěřil se, že by chtěl být lékař a že jeho oblíbeným předmětem je rodná tamilština. A to přesto, že na přiloženém vysvědčení z ní měl nejméně bodů,“ podotkla učitelka Křížová, v jejíchž hodinách žáci indickému chlapci odepisují.
Žákyně sedmé třídy Štěpánka Kulatá přispívá na vzdělání indického školáka částkou okolo stokoruny. „Doma se na něj skládáme společně, něco dá i mamka. Myslím si, že Mario má těžké dětství a musí být mnohem samostatnější než my. S rodiči se skoro nevidí, protože žije v tamním farním dětském domově, kde chodí i do školy. Ale určitě je na tom lépe, než kdyby zůstal doma, kde by musel strádat zimou a nedostatkem jídla,“ míní.
Lenka Pavlačková letos přispívá ve škole na Maria naposledy, protože už je v deváté třídě: „Zaskočilo mě, jak těžce se lidem v indických horách žije, i to, že tamní děti nemají povinnou školní docházku jako u nás. Z Mariových dopisů je vidět, jak je nám vděčný za to, že díky penězům od nás může chodil do školy.“
Lenka, která by se po absolvování devítiletky ráda dostala na Střední policejní školu v Holešově na Kroměřížsku, by se někdy v budoucnu ráda do Indie podívala. „Kdybych na to měla peníze, určitě by mě to zajímalo.“ svěřila se.
Indický školák, kterého si na dálku adoptovala škola v Rapšachu, končí každý svůj dopis slovy - děkuji, váš milující syn Maria Aruputha Selvam. Pochází z vesničky Shenbaganur v údolí Kodaikanalských hor, která leží ve výšce zhruba dva tisíce metrů nad mořem.
Teploty tam ani v létě nepřesahují 25 stupňů a nejbližším větším městem je šest kilometrů vzdálený Kodaikanal. Cesta do hlavního města státu Tamil Nadu, Maduraie, trvá autem nebo autobusem asi tři u půl hodiny mezi nebezpečnými horskými serpentinami.
Osmdesát procent místních obyvatel žije pod hranicí chudoby. Většina lidi nemá odpovídající zdravotní péči a strádá zimou a podvýživou.
Muži i ženy ve věku kolem dvaceti let jsou negramotní a umí se sotva podepsat. Po otevření farního dětského domova se tam začalo vzdělávat sedmdesát procent dětí, čímž se jim otvírá šance vymanit se z místních nuzných podmínek.
„Myslím si, že zapojení v projektu adopce na dálku je prospěšné i pro naše děti. Učí se nemyslel jen na sebe, ale vnímat i potřeby svého vrstevníka někde v exotické zemi, jehož rodiče nemají peníze na jeho vzdělávání. Na to, co se stalo pro nás samozřejmostí a ne vždy si toho dostatečně vážíme,“ shrnul ředitel školy Karel Snětina.
LUDMILA MLSOVÁ, FOTO: MAFA - SLAVOMÍR KUBEŠ
 
V Jindřichohradeckých listech ze dne 24.2. byla publikována fotografie s krátkým textem tohoto znění: „Řada originálních masek si dala dostaveníčko na maškarním karnevalu, který v sále restaurace ve Dvorech nad Lužnicí uspořádal oddíl TOM „Práčata“ a Základní škola v Rapšachu. Na děti čekal bohatý kulturní program a spousta soutěží.“
A ještě dodejme, že zprávu o karnevalu do našeho regionálního periodika zaslal p. řed. Karel Snětina a snímek od jeho zástupce Martina Kvapila zachytil ve chvilce odpočinku od tanečního řádění žákyni 4. třídy naší školy Nikolku Niki Stříteckou (v masce klaunice) a její sestřenici Báru Moricovou (v masce čertice).
 
26.3. psala Mladá fronta Dnes: „V Rapšachu přivítají jaro literárním kláním rodin.
Zachraňte Beletrii je název literární soutěže pro rodinné týmy, kterou v rámci akce Vítáme jaro s knihou připravila na zítřek Základní škola v Rapšachu.
„Podobné akce jsme dělali v loňském roce a při vítání jara se sešlo zhruba dvacet rodin. To ale bylo pěkné počasí. Ne jako nyní, když znovu napadl sníh,“ vzpomínala jedna z hlavních organizátorek Pavlína Křížová. Zítřejší soutěže se naštěstí budou odbývat uvnitř školní budovy.
V každém týmu musí být minimálně jeden dospělý a neomezený počet dětí. Družstva na začátku soutěže, který je stanovený na 14. hodinu, dostanou každý prázdné desky a vyrazí do tříd plnit připravené úkoly. „Týmy mají za úkol zachránit zemi Beletrii před zlým králem. Budou doplňovat různé skládačky, číst pohádky nebo malovat,“ upřesnila Křížová.
Soutěž končí zhruba v 18 hodin, ale kdo bude chtít, může ve škole zůstat přes noc a společně vymyslet a zahrát divadelní hru. Každý si musí přinést vlastní spací pytel a 20 korun na společnou večeři a snídani.“
 
26.3. list Jindřichohradecko opublikoval článek pod názvem „Rodiny mohou vítat jaro s knihou“: Rapšach – Zábavné literární klání rodinných týmů pořádá zítra pod názvem „Vítáme jaro s knihou“ místní základní škola. Odvážní a hraví účastníci se mohou zúčastnit pouze odpolední akce či přespat ve školní družině a pokračovat také v nočním programu.
„Za rodinný tým pokládáme minimálně jednoho dospělého a neomezený počet dětí, nejraději vlastních. Zájemci by si neměli zapomenout přinést s sebou spací pytel a dvacet korun na osobu za večeři a snídani,“ sdělila za organizátory akce Pavlína Křížová.“
 
15.5. o nás regionální Listy Jindřichohradecka napsaly:
Pomoci v nouzi umějí nejlépe děti z J. Hradce a Rapšachu“.
„...Dobré základy zdravovědy pomohly k vítězství také starším žákům z Rapšachu. „Největším problémem byla pro nás zlomenina bérce. Naopak jednoduché se nám zdály obvazová technika a umělé dýchání,“ sdělil i za své spolužačky z deváté třídy Josef Schreib.
Při Základní škole v Rapšachu žádný zdravotnický kroužek nemají. Mladí zdravotníci však jezdí dvakrát ročně na týdenní zdravotnické kurzy, jež pořádá Český červený kříž. „Své znalosti jsem uplatnila, když se můj strejda začal dusit a byl v křeči, pomohla jsem mu,“ konstatovala Lenka Pavlačková. Vloni byli v okresním kole třetí, letos první. „Věděli jsme, že patříme mezi zúčastněnými družstvy k nejlepším,“ konstatovali svorně.
„Plusem soutěže jsou improvizovaná stanoviště, která jsou jako ze života. Vždyť kdy máte u sebe náležitý zdravotnický materiál? Musíte si umět poradit pomocí oblečení nebo větví,“ řekla učitelka z Rapšachu Ivana Kvapilová, podle níž umějí děti ze zdravovědy mnohem víc než většina dospělých.“
A ještě dodejme, že na fotografii v tisku se pyšní svým 1. místem (zleva) Eliška Marešová, učitelka Ivana Kvapilová, Jana Kepková, Gabriela Nelzová, Lenka Pavlačková a Josef Schreib.
   

Listy Jindřichohradecka 10. a 11. 5. 2006

Vyhráli. Radek Arenberger a Jiří Kronika (1.), Ondřej Kříž a Petr Daněk (2.) - všichni Práčata Rapšach a Petr Janíček a Václav Studený (3.) - Pěšáci z Č. Krumlova. Tak se jmenují starší žáci, jejichž hlídky obsadily medailové příčky v mistrovství Jihočeského kraje v Turistickém závodě. Ten uspořádal oddíl Práčata z Rapšachu na Suchdolsku.
Mistrovství Jihočeského kraje v turistickém závodě, který je běžeckým terénním závodem, uspořádal v Rapšachu na Suchdolsku místní oddíl Práčata. Na trase plnily řady úkolů dvoučlenné hlídky žáků a dorostenců (na snímku jsou Lukáš Ševčík a Pavel Bednář). Závodníci se pohybovali podle azimutu a mimo jiné museli překonávat překážkovou dráhu.
 

Paní učitelka zná cenu krve dobře

Už šedesátkrát darovala svou krev učitelka Základní školy a Mateřské školy v Rapšachu Anna Nováková. Jak říká ředitel školy Karel Snětina, ochota lidí darovat krev pro zdraví a často i záchranu života je projevem jejich humánního vztahu ke spoluobčanům.
„Děkuji jí jménem svým, kolegů i našich dětí a přeji jí hodně zdraví a síly pro práci ve škole i při záslužné činnosti dárcovské,“ dodal Snětina.
Zasloužilé bezpříspěvkové dárce oceňuje Český červený kříž plaketou profesora Janského nebo zlatým křížem. Za 40 odběrů dostávají dárci životodárné tekutiny zlatou plaketu, za 80 odběrů pak zlatý kříž 3. třídy.
V člověku proudí podle jeho hmotnosti pět až šest litrů krve. Ztrátu její třetiny už člověk nepřežije.
(vos)
   

   

12.5. vyšly v Týdeníku Jindřichohradecka následující články k našemu Zikmundohraní:

Rapšach zažil druhý díl velké show v podobě Zikmundohraní

Ivana Kvapilová

RAPŠACH  V obci, jež čítá kolem půl tisíce obyvatel, se v úvodu května konal 2. ročník rapšašského Zikmundohraní. Stejně jako loňská premiéra, byl druhý díl při­praven rukou nerozdílnou Základní a Mateřské školy v Rapšachu a obecním úřadem tamtéž.

Po úvodní řeči, pronesené ředitelem školy Karlem Snětinou a starostkou Lenkou Cvrčkovou, se zájemci o komornější hudbu přesunuli do místního kostela, kde po mši zasvěcené svatému Zikmundovi, mimochodem hlavnímu důvodu vzniku našeho festivalu, vyslechli hru na housle a violoncello.

Ti, co setrvali na návsi, si mezitím čas krátili obhlížením stánků jarmarku, který festivalovou produkci doplňoval. Přibližně pět minut po půl jedenácté se na pódium jak divoká voda vřítili Daniel Stach a Miroslav Lenc, moderátoři rádia Wave, kteří po následujících šest hodin vtipně, inteligentně a profesionálně propojovali jednotlivá taneční a hudební vystoupení.

Naši soutěžící, někteří „staří známí" jako například Hlubocké princezny, pěvecký kroužek žáků místní školy, Komorní orchestr při ZŠ a MS v Rapšachu, hudební skupina Altekar, ženský taneční soubor Trnky brnky i „nováčci jako například taneční skupiny FA Contra a Crazy Angels ze ZUŠ v Tr­hových Svinech, taneční skupina Dancing Carps Třeboň, hudební skupina Jen tak tak, Michaela Bednářová, Skupina orientálních tanečnic z Českých Velenic, hudební rapova skupina Gangup, taneční skupina Mix, taneční sdružení našich žáků Terně čave a Divošky, taneční skupina Czechšmejd či Daniel Strojek a Dalimil Smrž z Hudební školy Yamaha nás, nedočkavé publikum, svými výkony překvapili, okouzlili či dostali do „varu".

Kdo se zaujetím nesledoval soutěžní klání, ten možná právě nasával vůni linoucí se z občerstvovacího prostoru nebo očkem pokukoval po stolech s tombolou, která už tradičně patří k našim akcím. Tentokrát však hladinu krevního tlaku u mnohých zvedla i novinka  velká tombola, ve které bylo možno za relativně nízký peníz získat šanci stát se víkendovým majitelem jednoho z řady mercedesů, pár hodin se toulat zákoutími města na vodě  Benátek nebo si dopřát potěšení rodinného oběda v italském stylu v našich podmínkách či se v zimě zahřát kupou vyhraného dřeva nebo si život osladit či „oslanit" výborným dortem.

Nad celým dnem svým lehce zataženým okem vlídně dohlíželo počasí a v okamžiku vyhlašování a předávání cen i ono utrousilo slzičku. A za ní druhou a třetí, ... a za chvilku nebylo poznat, která tekutina stékající po tvářích vítězů, hudební rapové skupiny Gang-up a ženského tanečného souboru Trnky brnky, patří do kategorie dojetí a která k náhlé nepřízni počasí.

Ráno bylo vše pracovníky školy, obecního úřadu, dobrovolníky z řad rodičů a školními dětmi bez problémů připraveno, po celý den vše perfektně fungovalo a odpoledne vše „hastrmánci" rychle uklidili. Všem výše zmíněným za to patří dík, stejně jako mistru zvukaři Františku Kropíkovi a partnerům podílejícím se nejrůznějšími způsoby na tom, že jsme strávili příjemný, na zážitky bohatý a jedinečný den.

Nezbývá než dodat: Na příští shledanou v Rapšachu 1. května roku 2010.

   

   

Jednička pro Rapšach

Marcela Hadačová

RAPŠACH  V malé obci blízko hranic s Rakouskem bylo 1. května pěkné podívání. Tamní obecní úřad spolu se Základní školou v Rapšachu uspořádal festival nazvaný Zikmundohraní, na který by bylo pyšné i větší město.

Na návsi bylo všechno, co k festivalu patří: malé krámky, stánky, občerstvení, možnost k posezení, velké pódium, plno diváků a v neposlední řadě i účinkujících! Rapšach prostě na Svátek práce pořádně ožil... Na pódiu se vystřídalo za celý den nemálo účinkujících. Nadšení diváci slyšeli a viděli taneční soubory i hudební formace všech možných žánrů a druhů, takže si každý mohl přijít na své. Opravdu bylo z čeho si vybrat.

Zajištění takového podniku stálo zcela jistě nejen mnoho finančních prostředků (s nimi pomohli i sponzoři), ale především nemalé úsilí celého realizačního týmu. Ten zasluhuje velkou jedničku a to s hvězdičkou! Je vidět, že zapálení a obětaví lidé ještě nevymřeli. Nezbývá, než jim k výsledku poblahopřát a popřát chuť a elán do dalšího konání.