Základní škola a Mateřská škola
v Rapšachu

Domů
Nahoru
Nejstarší historie
1920-1925
1926-1938
1939-1945
1945-1948
50. a 60. léta
Normalizace
Do roku 1998


K NÁZVU VSI RAPŠACH


JIHOČESKÝ SBORNÍK HISTORICKÝ 75/2006

K názvu vsi Rapšachu / Rapischachu / Rottenschachen na Suchdolsku

Příspěvek k dějinám Suchdolska a tzv. Českého Vitorazska

Jiří Oesterreicher

 

Úvod

Minulosti 13 původně dolnorakouských obcí, které byly v roce 1920 (na základě úmluv uzavřených v Saint Germain v roce 1919) odstoupeny ČSR, zůstává česká historiografie stále ještě velmi dlužna. Až na výjimky totiž nevycházejí v Česku skutečně kvalitní odborné studie ani populárně naučné monografie (např. turistické průvodce), ve kterých by byla odpovídajícím způsobem mapována novější minulost území těchto „13 obcí“ po roce 1920 a v případě starší minulosti je situace dokonce ještě mnohem horší.[1] Vymezené téma zde však nedovoluje zabývat se hlouběji příčinami tohoto stavu, jen lze krátce poznamenat, že se nejvíce na tomto jistě tristním stavu podepsaly tři skutečnosti: nesnadná dostupnost pramenné základny, německých a rakouských edic a literatury v minulosti[2]; vyhnání a odsun starousedlého obyvatelstva a tím i přirozená ztráta zájmu o minulost regionu „13 obcí“; za třetí rozhodující skutečnost pak lze považovat existenci tzv. „Vitorazského mýtu“, který víceméně násilně ovlivňoval interpretaci minulosti regionu „13 obcí.“[3]

Touto krátkou studií věnovanou původně dolnorakouské vsi Rapšachu, německy dříve nazývané Rapischach i Rottenschachen, zamýšlím alespoň částečně splatit dluh české historiografie zanedbávanému regionu „13 obcí“ či území tzv. Českého Vitorazska. Ve své práci navazuji na své starší studie věnované historii „vitorazské“ obce Dvory nad Lužnicí a analýze tzv. „Vitorazského mýtu“. 

K výkladu dublet „Rottenschachen“ a „Rapischach“

Starší české a rakouské teorie

Rapischach i Rottenschachen jsou dvě dříve používaná německá označení pro obec dnes nazývanou Rapšach.[4] Zároveň pak obě tato dubleta představují dodnes tvrdý oříšek pro všechny, kteří se kdy snažili provést jejich sémantický rozbor a vyložit jejich význam. Ten je proto až dosud – vyjádřeno poněkud poetičtěji – zahalen rouškou tajemna.

První (proto)sémantické rozbory se na rakouské straně objevují již v průběhu 19. století. Jeden z ranějších, co do počtu nákladu však asi nejvíce rozšířený a dodnes tradovaný výklad, se objevuje v Beckerově topografii Dolních Rakous[5] z osmdesátých let 19. století. Česká strana se stejnou problematikou začala zabývat teprve počátkem 20. století v souvislosti se snahami o vytržení obce ze země Dolní Rakousy ve prospěch českého národa a ještě více po celá třicátá léta 20. století, tedy po jejím skutečně zrealizovaném začlenění k nově vzniklému Československému státu v roce 1920. Na rozdíl od dřívějších rakouských výkladů psaných spíše neutrálně vykazují proto ty české značný stupeň „nespolehlivosti“, neboť v popředí zájmu českých autorů nestál objektivní výzkum, nýbrž národní zájem. Ten se v rozborech českých vlastenců zcela konkrétně projevil zdůrazněním slovanského původu evidentně neslovanských názvů Rottenschachen a Rapischach, čímž dle soudobé logiky vznikal českému národu oprávněný nárok na anexi této dolnorakouské obce.

Je třeba dodat, že přes rozdílný výklad spojuje rakouské i české badatele již celá desetiletí společný přístup k problematice, který ostatně sdílím také. Na obou stranách se totiž lze setkat s představou, že obě dubleta jistě původně nějaký konkrétní význam měla a že tento význam je možné fundovaným sémantickým rozborem opět rozkrýt. Obě strany postupují pak obdobně i ve zcela konkrétním přístupu k toponymu Rottenschachen. Shodně totiž předpokládají, že je kompositem, složeninou z více slov, jejichž významy je pro potřeby správné interpretace nezbytně nutné rozpoznat.[6] Výsledky sémantických rozborů obou stran se však již rozcházejí. Ze starší národovecké tradice dodnes vycházející čeští badatelé zpravidla předpokládají, že označení Rottenschachen bylo nejspíše motivováno červeným zbarvením (rot) okolní půdy (schach) bohaté na železné rudy.[7] Na české straně dodnes přežívají i jiné, dnes již nepříliš preferované výklady. Jeden z nich vychází ze současného českého označení obce Rapšach, jež prý znělo původně asi Hrabšach a bylo slovanského (staročeského) původu.[8] Uměle vytvořené kompositum Hrabšach interpretovali poté čeští badatelé velmi kostrbatě jako složeninu dvou slovanských substantiv hrab či grab (= hraběcí) a šach, či čach (= vrcholek), doslova tedy „Hraběcí vrch“.[9] Nechyběla ani úvaha, tradovaná spíše ústním podáním, že „Hrabšach“ je odvozen od slovanského mužského osobního jména.

Také rakouská strana zná hypotézu, podle které získal Rottenschachen svůj název podle červeného zbarvení půdy, s největší pravděpodobností tento konstrukt dokonce sama vytvořila.[10] I na rakouské straně existuje však podobných hypotéz více. Pod dojmem práce rakouského historika Hanse Hirsche se například i Erbert Junker a část historické veřejnosti nesprávně domnívali, že toponymum je českého původu.[11] Jiní rakouští historici, regionální badatelé a jazykovědci se společně s M. A. Beckerem domnívali, že kompositum je tvořeno dvěma středohornoněmeckými substantivy rabe (havran, krkavec) a schach (les). Vycházeli přitom pravděpodobně z tvaru Rabnschachen, který se v souvislosti s označením zdejšího kostela objevil ve vizitačním protokolu z roku 1544.[12]

 

Předpokládané stáří dublet

Právě tato poslední uvedená hypotéza je podle mého názoru (ovšem pouze ve vymezeném časovém období) nejblíže skutečnosti. Je také pochopitelné, že následný rozbor se bude opírat o analýzu obou dubletních tvarů Rottenschachen i Rapischach (Rapšach). Toto zdůraznění může sice dnešní čtenář považovat za zbytečné, ale lze upozornit na skutečnost, že dřívější závěry vycházely vždy pouze ze sémantického rozboru jedné z existujících variant, zpravidla pak varianty Rottenschachen. Tuto skutečnosti zdůvodňuji tím, že označení Rapischach (Rapšach) se snad považovalo za mnohem mladší, z toponyma Rottenschachen odvozený tvar.[13] Ve skutečnosti se však obě dubleta objevují takřka současně, Rottenschachen ve variantě Radtenschachen[14] k roku 1382 (k roku 1399 již zapsán jako Rotenschachen)[15]; Rapšach pak v písemné podobě Rapischach snad již také k roku 1382, pravděpodobněji v roce 1390.[16] Na první pohled je také patrné, že obě dvě dubleta stojí významově velmi blízko – obsahují identický slovní kořen schach a příbuznost vykazují i základová slova rap a raben (podrobněji viz níže). Jistě i foneticky zněla proto obě dubleta v období přelomu 14. a 15. století velmi podobně.[17]

Jak již bylo výše uvedeno, hypotézu, podle které vzniklo kompositum Rottenschachen, respektive Rabnschachen ze středohornoněmeckých slov rabe[18] (havran, lat. corvus) a schach(e)[19] (les), pokládám za velmi zajímavou. Blízko středohornoněmeckému schach(e) má však také středohornoněmecké schâch[20] ve významu loupež, což je nejen pozoruhodné, ale jistě také ne náhodné, neboť i slovem havran (rabe) lze v přeneseném významu v němčině podobně jako v češtině označit lupiče (něm. schâcher). Ve slově Rabenschachen lze tak nalézt pozoruhodnou a jistě ne náhodnou tautologickou figuru – zdvojení a tedy zesílení informace o existenci „lupičů“ v rapšašské krajině.[21] Tutéž tautologickou figuru je možné odhalit i rozborem dubleta Rapischach z doby kolem roku 1390. Také zde znamená první část komposita rappe totéž co havran (jde pouze o nářeční variantu k rabe[22]). Ba co víc, dokonce i v latinském jazyce – toponymum Rapischach se poprvé vyskytlo v latinsky psaném přehledu děkanátu Stein – znamená slovní základ rap[23] totéž co středohornoněmecké schâch. I tady se tedy do třetice lze setkat s tautologickým zesílením, tedy zvýrazněním skutečnosti, že v okolí Rapšachu bylo nebezpečno.

 

Neexistující lupiči

Lze se pokusit o ještě podrobnější rozbor, který by výše uvedenou tezi o „lupičích u Rapšachu“ dále upřesnil. Nejvhodnější se jeví metoda komparace výše prezentovaného rozboru s rozbory názvů okolních vsí. Vhodnými jsou především jména vesnic, které ve svém názvu nesou podobně negativní informaci, spojenou stejně jako v případě Rapšachu s lupičstvím a utrpením vůbec.[24]

Již k roku 1499 se v urbáři panství Weitra objevuje původně dolnorakouská ves Beinhöfen[25] (dnes Dvory nad Lužnicí, česky dříve nazývaná Německé) v grafické podobě Peÿhöfen, Beihof, Peyhoft a Beinhöff,[26] což lze vyložit jako „dvorce (hof, höfen) stojící v místě, kde se událo něco strašného.“[27] V blízkosti Dvorů nad Lužnicí leží ves Hrdlořezy, o jejímž negativním významu nemůže být pochyb. Jako villa Hrdlorzez se tato ves objevuje již v latinsky psaných účtech novohradského purkrabí z let 1390-1391.[28] Protože těžiště Beinhöfen[29] se původně před rokem 1711 nacházelo jen několik stovek metrů od jádra Hrdlořez a protože „ves“ Beinhöfen je soudě podle písemných záznamů o přibližně sto let mladší než Hrdlořezy, dá se dokonce předpokládat, že Beinhöfen získala své jméno právě po vsi Hrdlořezy, respektive přejala „násilnický“ význam, které byl tehdy ve jménu Hrdlořezy spatřován. I nejstarší přízviska hrdlořezských osedlých na první pohled potvrzují násilnickou povahu Hrdlořezanů. K roku 1433 tu žili Divok (Divoký), Mach Weyseless (Mach neboli Matěj Viselec) a Kwalt (z něm. die Gewalt – násilí).[30]

Úmyslně zde u jmen hrdlořezských osedlých užívám v souvislosti s výkladem jejich násilnicky znějících příjmí frázi „na první pohled“, to však ještě neznamená, že zde nějací hrdlořezové, lupiči či násilníci skutečně museli žít.[31] V urbáři dolnorakouského panství Weitra z období okolo roku 1499 jsou totiž jako pachtýři luk v lokalitě Beinhöfen uvedeni i někteří poddaní z Hrdlořez. Hrdlořezy jsou však v tomto urbáři nazývány německy Bernschachn či Schachadl,[32] a právě tato skutečnost naznačuje, že lupiči v Hrdlořezích nežili. Označení Bernschachn nese totiž v sobě pravděpodobně nezastřenou informaci brennen a schach(e) ve smyslu vypálený, vyžďářený les a ačkoli se objevuje o více než 100 let později než název Hrdlorzez, lze ho ne bezdůvodně pokládat za služebně nejstarší označení této vsi. Druhé označení – Schachadl je možno považovat pak za mladší zkomoleninu odvozenou z Bernschachn. Původ této zkomoleniny se dá datovat do období ohraničeného rokem 1350, od kterého v německém jazyce docházelo ke složitým fonetickým a morfologickým změnám, v jejichž důsledku se původní význam schach(e) (les) stával všeobecně stále více nesrozumitelným. Tehdy totiž mohlo také velmi snadno dojít k záměně původního významu schach(e) (les) se slovem schâch (loupež) či schâcher (lupič, zlosyn, lotr a tedy také hrdlořez). Vytvoření českého označení „Hrdlořezy“ představovalo tak tedy nejspíše až závěrečnou fázi procesu přeměny původního jména Bernschachen: v první fázi upadalo nejprve toto původní německé kompozitum v zapomnění; ve druhé fázi již tehdejší obyvatelé vyslovovali základové slovo schach(e) jako schâch a asociovali si toto slovo s divokostí a zločinností; ve třetí fázi přeložili asociované schâch do češtiny a vytvořili temně zvukomalebné slovo Hrdlořezy. Že se nejedná jen o teorii, ale že ke komolení skutečně docházelo, to potvrzuje právě zkomolené „Schachadl“.

Také svá nechvalná příjmí obdrželi hrdlořezští osedlí nutně až později. Možná jim byla udělena vesničany ze sousedství na základě asociací vyvolaných jménem vsi, možná dokonce hromadně důchodním vrchnostenským písařem v čase každoročního konání bantaidingu.[33] Jméno Mach (Matěj) z přezdívkou Weyseless (viselec) by tomu mohlo nasvědčovat.

 

Zapomínání a imaginace

Z této výše uvedené analýzy vyplývá zásadní poznatek, že význam toponyma nemusel být vždy jen jeden. Naopak, v různých obdobích, kdy již byl původní význam neznámý, mohl zkomolený název imaginovat různé asociace a interpretace. V tomto zcela konkrétním případě se tedy středohornoněmecké schach(e) ztemněním změnilo v schâch, které však již vyvolávalo zcela jiné asociace, jejichž důsledkem je i české označení Hrdlorzez z roku 1390. Podobně negativní asociace musela vyvolávat také již od konce 14. století stále více nesrozumitelná a komolená komposita Rottenschachen a Rapischach. I proto se v roce 1544 objevil Rottenschachen ve formě Rabnschachen, jehož rozbor je uveden výše.

Za předpokladu těchto souvislostí, lze položit otázku, zda původní význam toponym Rottenschachen a Rapischach byl s oním z přelomu 14. a 15. století shodný. Odpověď by měla být nejspíše záporná.[34] Nutně potom však opět vyvstávají dvě otázky z úvodu této studie, které expressis verbis vyjádřeny zní: Jaký původní význam skrývaly názvy Rottenschachen a Rapischach? A je dnešní historik vůbec schopen rozpoznat ony původní asociace? – Dá se konstatovat, že za zvlášť šťastných okolností badatel odpovědi na tyto otázky nalezne. Potřebuje však dostatečnou pramennou základnu, o niž se může opřít a především „klíč“. Naštěstí je obojí k dispozici. Nejstarší písemný pramen vztahující se k oblasti Rapšašska sahá dokonce až překvapivě hluboko, do roku 1175. Klíč pak lze získat opětovným rozkladem kompozit Rottenschachen a Rapischach.

Je třeba ovšem ihned upozornit, že skutečně zásadní význam má pouze nový rozklad komposita Rapischach,[35] který se od již jednou výše prezentovaného odlišuje dokonce jen v malé drobnosti. Latinský slovní základ rap necharakterizuje již totiž ve smyslu lidských vlastností (divoký, prudký = lupič), ale vnímá jej jako neutrální označení základní či výjimečné vlastnosti nějakého geografického objektu, který se nachází u obce Rapšachu. A právě to je s největší pravděpodobností onen hledaný klíč. Poblíž obce Rapšachu se totiž opravdu podobně vhodný geografický objekt nachází! Je jím říčka (bystřina) Dračice, německy Reißbach, dříve v pramenech vystupující pod jménem Vistritz (Bystřice). Právě ona jse zdá být oním hledaným objektem, právě ona tedy také nejspíše asociovala vytvoření toponyma Rapischach. Již ve zmíněné listině z roku 1175 je totiž Dračice (Vistritz) latinsky doslova charakterizována jako amnis rapidissimus Vistritz,[36] (prudká bystřina Vistritz), tedy přívlastkem, který byl již několikrát v této studii analyzován.[37]

Závěr

Závěrem lze tedy říci asi toto. Ves Rapšach (Rapischach/Rottenschachen) byla založena na místě vyžďářeného pralesa, v jehož blízkosti protékala prudká rapidis (= rapis) bystřina (bystřice) Vistritz/Dračice. Nejspíše vrchnostenští úředníci – v té době jistě ještě z okruhu duchovních – si byli těchto dvou základních charakteristik oblasti (les, bystřina) dobře vědomi a jejich spojením vykonstruovali latinsko-německý název Rapischach (= Rapšach). Inspiraci nalezli snad právě v latinském označení Dračice v listině Kondráda II. z roku 1175. Nové toponymum vystihovalo vše podstatné – krajinu nejen charakterizovalo, ale zároveň ji i geograficky vymezovalo a tím i zařazovalo. Vypovídalo dokonce i o způsobu zdejšího života, vždyť již samotné slovo „schach(e)“ (= obhospodařovaný les, nikoli tedy původní prales) mělo ve středověku významnou vypovídací hodnotu. Latina však pochopitelně nebyla jazykem, který by samotní kolonisté Rapšachu ovládali a dokonce i význam středohornoněmeckého slova schach(e) se již od poloviny 14. století stával více a více nesrozumitelným – možná i proto, že značný, dodnes neznámý podíl mezi kolonisty představovalo česky hovořící obyvatelstvo. Proto docházelo k novým pokusům o reinterpretaci, které je možno vystopovat již v písemné agendě z let 1382 (1390) a 1544. Nejzajímavějším a nejkomplexnějším pokusem tohoto druhu z přelomu 14. a 15. století je pak jistě představa o rapšašských havranech (rabe, rappe), neboli lupičích – hrdlořezích (schâcher).


 

[1]    Výjimku představuje na české straně jen několik kvalitních prací rozdílného charakteru a obsahu. Pro období po roce 1920 jsou to – ovšem svým pojetím „Vitorazského mýtu“ již zastaralé – diplomové práce Dariny Hlavničkové, K problematice vývoje Vitorazska v letech 1920-1938, České Budějovice 2001 ( diplomová práce Historického ústavu Jihočeské univerzity); Otty Zwettlera, Vývoj Vitorazska v období 1920-1938, České Budějovice 1967 (diplomová práce Pedagogické fakulty). Přínosné jsou dále studie a články Ján Mlynárik, Tragédie Vitorazska 1945-1953. Poprava v Tušti, Třeboň 2005; František Dvořák– Jaroslav Klíma, Poštovní historie Vitorazska 1920-1945, Jindřichův Hradec 1999 (Praha 2001); Jiří Oesterreicher – Irena Kotrbová – Harald Winkler, Společná minulost. Gmünd a České Velenice, České Velenice 2005; Marie Pechová, České Velenice 1945, Jindřichův Hradec 1985; Zdeněk Šípek, Spory ČSR s Rakouskem o vedení státní hranice v jižních Čechách po první světové válce, Jihočeský sborník historický 35, 1966, s. 33-40. Za kvalitní studie, jež se věnují starší minulosti území tzv. „13 obcí“ či tzv. „Českého Vitorazska“, ne však tzv. „Vitorazským mýtem“ lze považovat: Luďek Jirásko, Vývoj česko-rakouské hranice na Novobystřicku do 15. století, Jihočeský sborník historický 53, 1984, s. 8-24; Jiří Oesterreicher, Vitorazský mýtus. Historie římsko-katolické církevní správy v oblasti tzv. Českého Vitorazska, České Budějovice 2003 (diplomová práce Historického ústavu Jihočeské univerzity); týž, K názvu a stáří vsí Hrdlořezy a Dvory nad Lužnicí na Suchdolsku. Příspěvek k dějinám Suchdolska a „Vitorazska“, Historická geografie 33, 2005, s. 157-174. Fenoménem „Vitorazského mýtu“ či vztahem údajného knížete Wiztracha/Vitorada k území tzv. Českého Vitorazska se seriózním způsobem zabývali napřiklad Jiří Sláma, Civitas Wiztrachi ducis, Historická geografie 11, 1973, s. 3-36; Dušan Třeštík, Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871, Praha 2001, s. 307; Jiří Oesterreicher, Problematisches „Vitorazsko“. Ein Beitrag zum Verständnis der tschechischen Interpretation der Vergangenheit einer Grenzregion, Das Waldviertel 54, 2005, s. 21-36.

[2]    Základní přehled zahraniční (rakouské) pramenné základny, dostupných zahraničních edic a literatury, které se vztahují k problematice regionu tzv. „13. obcí“ či tzv. „Českého Vitorazska“ poskytuje studie Jiří Oesterreicher, K názvu, s. 158-160.

[3]    Na rakouské straně se tzv. vitorazským mýtem zabýval především Wolfgang Katzenschlager, Vitorazsko – Weitraer Gebiet?, Das Waldviertel 46, 1997, s. 124-166.

[4]    Dodnes však v českém prostředí přetrvává nesprávné mínění, že němečtí (dolnorakouští) kolonisté nazývali ves vždy pouze Rottenschachen a že označení Rapischach (Rapšach) je dubletním tvarem vytvořeným a také výhradně používaným slovanským (českým) obyvatelstvem.

[5]    M. A. Becker (ed.), Nieder Oesterreichische Topographie, Wien 1879-1885.

[6]    Lze však doplnit, že dubletní toponymum Rapischach zůstávalo naopak často badateli opomenuto, pravděpodobně bylo pokládáno za mnohem mladší variantu, odvozenou od Rottenschachen.

[7]    Srovnej např. OÚ Rapšach, Kronika obce Rapšach, úvod; též http://­rapsach.­webzdarma.cz/­okoli1.­htm­l.

[8]    Tamtéž.

[9]    V kronice obce Rapšachu (srov. poznámka č. 7), která zaznamenává soudobé názory české i rakouské strany, lze číst doslova toto: „Jméno obce Rapšach, původně asi Hrabšach, je zajisté slovanské, a sice staroslovanské. Koncovka „šach“, dle způsobu vyslovovaná „čach“ vyskytuje se až dosud při některých původních místních jménech jihoslovanských. Tutéž součást slova, jež znamenalo tolik co místo vyvýšené (menší horu), spatřujeme také v pojmenování blízké obce Kunšach. (..) Slovo Hrabšach, z něhož vypouštěli Němci vždy častěji nezvyklé jim počáteční „h“, znamenalo snad tolik co hrabství.

[10]   V samotné rapšašské obecní kronice se objevuje v souvislosti s popisem nejstarších dějin obce a fary více odkazů na rakouskou literaturu. Tomu se však nelze příliš podivovat. Kronika byla vedena teprve od roku 1932, dvanáct let poté, co se původně dolnorakouská obec Rapšach/Rottenschachen ocitla na základě mírových dohod ze St. Germain v ČSR. Protože na rakouské straně zůstaly s výjimkou matrik veškeré starší písemné prameny a protože pouze rakouská strana se zabývala historií obce, byl pečlivý pisatel rapšašské kroniky odkázán právě jen na rakouskou produkci.

[11]   Erbert Junker, Die Geschichte der Grenzbildung zwischen Oesterreich und Böhmen im Nordwesten Niederoesterreichs, Wien 1949 (= Hausarbeit für Geschichte an der Philosophischen Fakultät der Universität Wien), s. 38; Hans Hirsch, Zur Entwicklung der böhmisch-österreichisch-deutschen Grenze. Jahrbuch des Vereins für die Geschichte der Deutschen in Böhmen. I/1926, s. 1-32.

[12]   Text samotného vizitačního protokolu pro rapšašskou farnost z roku 1544 byl otištěn například v Geschichtliche Beilagen zum St. Pöltner Diözesen- Blatt, Band XIII, St. Pölten 1951, s. 135.

[13]   Jako poznámka č. 6.

[14]   Tvar se objevuje v listině z 21. 12. 1382 vydané Albertem z Puchheimu, který touto listinou přislíbil kostelu sv. Michala v Litschau roční důchody ve výši 1 libry jako náhradu za vydělení rapšašského kostela sv. Zikmunda z ličovského farního obvodu. Geschichtliche Beilagen zum St. Pöltner Diözesen-Blatt, Band XIII, St. Pölten 1951.

[15]   Geschichtliche Beilagen zum St. Pöltner Diözesen-Blatt, Band IX, St. Pölten, s. 253.

[16]   E. Junker, Die Geschichte, s. 38 uvádí, že jméno Rapischach se objevuje v seznamu děkanátu Stein k roku 1382. Zřejmě se však mýlí, neboť dobu vzniku tohoto seznamu posouvá jiná odborná literatura do roku 1390, např. Geschichtliche Beilagen zum St. Pöltner Diözesen- Blatt, s. 135. Česká strana chybně, pravděpodobně vinou špatného překladu z němčiny či přepisu číslovek datuje seznam do roku 1338 (OÚ Rapšach, Kronika obce Rapšach, s. 48). Nesrovnalosti působí na české straně také latinský komentář „noviter erecta“, který se objevuje v souvislosti s Rapšachem ve výše zmíněném seznamu děkanátu Stein z let 1382 či 1390, kterým je nejspíše stručně charakterizováno tehdejší postavení farnosti. Jak vidno již z poznámky č. 14, byl kostel (či snad do té doby pouze kaple) v Rapšachu v roce 1382 vyčleněn z farnosti Litschau. Pravděpodobně tehdy došlo k vytvoření samostatné farnosti ( parochie), a proto se ve zmíněném seznamu z konce 14. století označuje rapšašská farnost jako noviter erecta. Česká strana však interpretovala tento latinský komentář jako důkaz o obnově farnosti, tedy ve smyslu renovatio, a posouvala mylně vznik kostela hlouběji do minulosti.

[17]   Rekonstruovat skutečnou fonetickou podobu obou toponym v období pozdního středověku je nemožné, vždy půjde jen o předpokládaný odhad. Ovšem dnes bohužel není známa ani fonetická podoba toponym z počátku 20. století, neboť původní mikrokosmos obyvatel Rapšachu, který se vyznačoval i specifickými zvláštnostmi dialektu, byl nadobro zničen poválečným vyhnáním a odsunem. Požadované informace může snad dnes poskytnout již jen nejstarší generace v nejbližším příhraničí žijících starousedlých Rakušanů. Zatím jsem však bohužel neměl to štěstí shledat se s takovým pamětníkem. Má snaha o co nejpřesnější fonetický přepis se sice někomu může zdát zbytečná, ovšem rád bych upozornil, že starousedlé obyvatelstvo z rakouského příhraničí skutečně mnohdy výslovností některých geografických názvů překvapí. Obyvatelé z okolí dolnorakouské Weitry např. dodnes vyslovují jméno řeky Lužnice, německy Lainsitz s výraznou nosovkou a nepříliš vzdálený Suchdol nad Lužnicí, německy zapsaný již v urbářích panství Weitra ze druhé poloviny 16. století jako „Suchenthal“, je jimi dodnes vyslovován jako „suachendu:l“. Pro základní orientaci v dialektech v oblasti horního Waldviertelu poslouží např. humorně pojatá kniha Hubert Bruckner, Waldviertlerisch von Aschlings bis Zweringst. Dialektsammlung aus dem nordwestlichen Niederösterreich, Oberndorf/Melk 2003.

[18]   Matthias Lexer ve svém slovníku Mittelhochdeutsches Handwörterbuch. Zugleich als Supplement und alphabetischer Index zum Mittelhochdeutschen Wörterbuche von Benecke-Müller-Zarncke Leipzig 1872-7878 publikovaném na internetu http://germazope.uni-trier.de/­Projects/­Wbb/woerterbuecher/lexer/wbgui?lemid=LR00008) uvádí jako další varianty tohoto slova ve stejném časovém období také rap, rappe, rapp, hrab, rapf, râm.

[19]   Tamtéž (= http://germazope.uni-trier.de/Projects/Wbb/­woerterbuecher/­bmz/lexer/wbgui?­lemid­=LS00712). M. Lexer také upřesňuje podobu tohoto lesa jako „lesík osamoceně stojící, nebo okraj většího lesa.“

[20]   Mittelhochdeutsches Wörterbuch. Mit Benutzung des Nachlasses von Georg Friedrich Benecke ausgearbeitet von Wilhelm Müller und Friedrich Zarncke, Leipzig 1854-1866 (=http:/­/germazope.uni-trier.de/­Projects/­WBB/­woerterbuecher/bmz/wbgui?lemid=BS00641).

[21]   Lze však dodat, že u Rottenschachen je tato mnou předestřená konstrukce již mnohem méně jistá.

[22]   Jako poznámka č. 18.

[23]   Srov. např. latinská slova rapiere (unést, uloupit, rvát), raptum (lup, kořist), raptor (lupič), ale také např. rapiditās (prudkost), rapidus (prudký, rychlý).

[24]   Více o níže předestřené problematice především J. Oesterreicher, K názvu, s. 157-174; Karel Dudáček, K názvu a stáří jihočeských Hrdlořez. Příspěvek k dějinám Suchdolska, Archivum Trebonense 1991, s. 71-79.

[25]   Obec Dvory nad Lužnicí leží přibližně ve vzdálenosti 7 km od Rapšachu.

[26]   Österreichisches Staatsarchiv, Hofkammerarchiv (ÖA HKA) Urbar von Weitra (sine dato, vermutlich 1499), fol. 37r-38v; opis tohoto urbáře z konce 16. století se zajímavými odchylkami u Paÿhöfen (Beinhöfen): Schloßarchiv Weitra, Lehenbuch (Dienstbuch) der Herrschaft Weitra (alt Ms. 5/2 (alt 186), fol. 21r-22r.

[27]   Středohornoněmecké paÿ(n) či pín lze přeložit jako pokuta, trápení, bolest, horlivost. Srov. např. Josef Beneš, Německá příjmení u Čechů I, Ústí nad Labem 1998, s. 293.

[28]   Josef Šusta (ed.), Purkrabské účty panství Novohradského z let 1390-1391, Praha 1909, s. 27.

[29]   Na tomto místě musím revidovat svůj nedávno publikovaný závěr o tom, že již k roku 1499 stála „ves“ Peÿhöfen (Beinhöfen) v počtu okolo 7-9 domů (dvorců, usedlostí) uveřejněný v Historické geografii (J. Oesterreicher, K názvu, s. 157-174). Studium dalších urbářů uložených ve fürstenberském archivu ve Weitře totiž tento závěr nepotvrdilo. Urbář z roku 1499 uvádí u Beinhöfen výslovně sice jen u tří z celkem třinácti zde zapsaných jmen poddaných informaci, že bydlí v Hrdlořezích a že v nedalekém Beinhöfen mají jen pronajaté louky; ze srovnání s údaji vitorazských urbářů z let 1571 a 1585, však plyne, že skutečnost byla jiná. (Schloßarchiv Weitra, Urbar der Herrschaft Weitra 1571, Ms1 (alt 181) fol. 92v-94r; Schloßarchiv Weitra, Urbar der Herrschaft Weitra 1585, Ms2 (alt 182) fol. 150r-151v.). Ještě v letech 1571 a 1585 mělo v lokalitě Beinhöfen pronajato louky celkem třináct poddaných z Hrdlořez a Suchdola, proto lze také již pro rok 1499 počítat s mnohem větším číslem pachtýřů z Hrdlořez – snad odtud původně byli dokonce všichni. Více pachtýřů však znamenalo méně vlastních osedlých, a tedy také méně usedlostí. V období konce 15. a počátku 17. století kolísal dle zmíněných urbářů počet „Beihöfe“ (nyní je již tedy také zřejmé, že „Beihof“ označuje skutečně dvorec/usedlost) jen mezi dvěma až třemi.

[30]   Srov. Urbariální rejstřík z roku 1433 v SOA Třeboň, Vs Třeboň, registratura IA6Gbeta11. Rostislav Nový (ed.), Prameny k dějinám Táborska 1432-1433, Táborský archiv 1994, č. 6, s. 151n.

[31]   Jak se domnívá například Antonín Profous, Místní jména v Čechách I, Praha 1947, s. 768.

[32]   Jako poznámka č. 26.

[33]   Označení pro vesnický sněm a soud, na kterém byla účast poddaného povinná. Nejprve se konával až čtyřikrát ročně, později zpravidla dvakrát. „Bantaidingu“ mnohdy předsedal majitel panství či alespoň zástupce vrchnosti a sledoval, popřípadě i posuzoval, pře mezi poddanými. Velmi často využívali důchodní písaři tohoto shromáždění všech poddaných k vybírání stanovených odvodů či i jen k revizi údajů v jimi vedených knihách – urbářích, gruntovnicích, apod.

[34]   Toto zapomínání je doloženo právě v Hrdlořezích/Bernschachen, srov. kap. 2.3 Neexistující lupiči.

[35]   Sémantický rozbor slova Rottenschachen totiž pro velké množství možných vývodů představuje pouze slepou uličku.

[36]   E. Junker, Die Geschichte, s. 11. Listinou z roku 1175, která může být zároveň nejstarším dokladem kolonizace území dnes nazývaného „České Vitorazsko“ (listina Friedricha Barbarossy je o čtyři roky mladší), daroval dosavadní lenní pán hrabě Konrád z Raabsu johanitům z Mailbergu dosud nekolonizovaná lesnatá území okolo říčky Dračice, v bezprostřední blízkosti držav pánů z Zöbingenu. I když se jádro těchto území nacházelo severněji okolo dnešního Mnichu a Nové Bystřice, není nemožné, že již v tomto období byla částečně kolonizována i oblast Rapšašska.

[37]   To ovšem také znamená, že toponymum Rottenschachen vzniklo až druhotně a je poněkud mladšího data.

 

   

Příloha 1

Výřez z mapy Dolních Rakous (Archiducatus Austriae inferioris geographica et noviter emendata accuratissima descriptio) Georga Mathiase Vischera (NÖLB AV 222/1697). Na mapě z roku 1697 je Rapšach chybně zakreslen dokonce dvakrát; jednou jako Rottenschachen, podruhé jako Rotscho.

   
Příloha 2

Výřez z mapy Čech (Mappa geographica regni Bohemiae) Johanna Christopha Müllera (Mapová sbírka Historického ústavu Akademie věd České republiky, sign. VII/ 4/ A-2587). Na této mapě z roku ca. 1720 je zakresleno i blízké dolnorakouské příhraničí, tedy i Rapšach, zapsaný jako Rapsach.

   

Příloha 3

Jistě až z konce středověku pocházejí nástěnné malby z presbytáře kostela sv. Zikmunda v Rapšachu, nalezené a renovované mezi lety 1949 – 1951. Zachráněné tedy překvapivě v období nejhorší komunistické represe v Československu, ve stejném období, kdy ze samotného Rapšachu bylo násilně stěhováno původní obyvatelstvo do centrálních Čech. Renovaci maleb proto jistě můžeme právem považovat za malý zázrak. Symboliku diletantsky namalovaného sv. Kryštofa, zajímajícího v závěru presbytáře významné místo, lze vyložit bez větších obtíží. Zatímco léčebná síla tohoto světce ustupuje v našem případě – zdá se - do pozadí, vystupuje do popředí jiná se sv. Kraštofem spojená symbolika – voda a putování, respektive cestování. Ne nadarmo protéká nedaleko Rapšachu říčka Dračice, ne nadarmo protnula právě počátkem 16. století okolí Rapšachu dálková obchodní trasa vedoucí z Heidenreichsteinu do jižních Čech.