K NÁZVU VSI RAPŠACH

JIHOČESKÝ SBORNÍK HISTORICKÝ 75/2006

K názvu vsi Rapšachu / Rapischachu / Rottenschachen na Suchdolsku

Příspěvek k dějinám Suchdolska a tzv. Českého Vitorazska

Jiří Oesterreicher

Úvod

Minulosti 13 původně dolnorakouských obcí, které byly v roce 1920 (na základě úmluv uzavřených v Saint Germain v roce 1919) odstoupeny ČSR, zůstává česká historiografie stále ještě velmi dlužna. Až na výjimky totiž nevycházejí v Česku skutečně kvalitní odborné studie ani populárně naučné monografie (např. turistické průvodce), ve kterých by byla odpovídajícím způsobem mapována novější minulost území těchto „13 obcí“ po roce 1920 a v případě starší minulosti je situace dokonce ještě mnohem horší.[1] Vymezené téma zde však nedovoluje zabývat se hlouběji příčinami tohoto stavu, jen lze krátce poznamenat, že se nejvíce na tomto jistě tristním stavu podepsaly tři skutečnosti: nesnadná dostupnost pramenné základny, německých a rakouských edic a literatury v minulosti[2]; vyhnání a odsun starousedlého obyvatelstva a tím i přirozená ztráta zájmu o minulost regionu „13 obcí“; za třetí rozhodující skutečnost pak lze považovat existenci tzv. „Vitorazského mýtu“, který víceméně násilně ovlivňoval interpretaci minulosti regionu „13 obcí.“[3]

Touto krátkou studií věnovanou původně dolnorakouské vsi Rapšachu, německy dříve nazývané Rapischach i Rottenschachen, zamýšlím alespoň částečně splatit dluh české historiografie zanedbávanému regionu „13 obcí“ či území tzv. Českého Vitorazska. Ve své práci navazuji na své starší studie věnované historii „vitorazské“ obce Dvory nad Lužnicí a analýze tzv. „Vitorazského mýtu“. 

K výkladu dublet „Rottenschachen“ a „Rapischach“

Starší české a rakouské teorie

Rapischach i Rottenschachen jsou dvě dříve používaná německá označení pro obec dnes nazývanou Rapšach.[4] Zároveň pak obě tato dubleta představují dodnes tvrdý oříšek pro všechny, kteří se kdy snažili provést jejich sémantický rozbor a vyložit jejich význam. Ten je proto až dosud – vyjádřeno poněkud poetičtěji – zahalen rouškou tajemna.

První (proto)sémantické rozbory se na rakouské straně objevují již v průběhu 19. století. Jeden z ranějších, co do počtu nákladu však asi nejvíce rozšířený a dodnes tradovaný výklad, se objevuje v Beckerově topografii Dolních Rakous[5] z osmdesátých let 19. století. Česká strana se stejnou problematikou začala zabývat teprve počátkem 20. století v souvislosti se snahami o vytržení obce ze země Dolní Rakousy ve prospěch českého národa a ještě více po celá třicátá léta 20. století, tedy po jejím skutečně zrealizovaném začlenění k nově vzniklému Československému státu v roce 1920. Na rozdíl od dřívějších rakouských výkladů psaných spíše neutrálně vykazují proto ty české značný stupeň „nespolehlivosti“, neboť v popředí zájmu českých autorů nestál objektivní výzkum, nýbrž národní zájem. Ten se v rozborech českých vlastenců zcela konkrétně projevil zdůrazněním slovanského původu evidentně neslovanských názvů Rottenschachen a Rapischach, čímž dle soudobé logiky vznikal českému národu oprávněný nárok na anexi této dolnorakouské obce.

Je třeba dodat, že přes rozdílný výklad spojuje rakouské i české badatele již celá desetiletí společný přístup k problematice, který ostatně sdílím také. Na obou stranách se totiž lze setkat s představou, že obě dubleta jistě původně nějaký konkrétní význam měla a že tento význam je možné fundovaným sémantickým rozborem opět rozkrýt. Obě strany postupují pak obdobně i ve zcela konkrétním přístupu k toponymu Rottenschachen. Shodně totiž předpokládají, že je kompositem, složeninou z více slov, jejichž významy je pro potřeby správné interpretace nezbytně nutné rozpoznat.[6] Výsledky sémantických rozborů obou stran se však již rozcházejí. Ze starší národovecké tradice dodnes vycházející čeští badatelé zpravidla předpokládají, že označení Rottenschachen bylo nejspíše motivováno červeným zbarvením (rot) okolní půdy (schach) bohaté na železné rudy.[7] Na české straně dodnes přežívají i jiné, dnes již nepříliš preferované výklady. Jeden z nich vychází ze současného českého označení obce Rapšach, jež prý znělo původně asi Hrabšach a bylo slovanského (staročeského) původu.[8] Uměle vytvořené kompositum Hrabšach interpretovali poté čeští badatelé velmi kostrbatě jako složeninu dvou slovanských substantiv hrab či grab (= hraběcí) a šach, či čach (= vrcholek), doslova tedy „Hraběcí vrch“.[9] Nechyběla ani úvaha, tradovaná spíše ústním podáním, že „Hrabšach“ je odvozen od slovanského mužského osobního jména.

Také rakouská strana zná hypotézu, podle které získal Rottenschachen svůj název podle červeného zbarvení půdy, s největší pravděpodobností tento konstrukt dokonce sama vytvořila.[10] I na rakouské straně existuje však podobných hypotéz více. Pod dojmem práce rakouského historika Hanse Hirsche se například i Erbert Junker a část historické veřejnosti nesprávně domnívali, že toponymum je českého původu.[11] Jiní rakouští historici, regionální badatelé a jazykovědci se společně s M. A. Beckerem domnívali, že kompositum je tvořeno dvěma středohornoněmeckými substantivy rabe (havran, krkavec) a schach (les). Vycházeli přitom pravděpodobně z tvaru Rabnschachen, který se v souvislosti s označením zdejšího kostela objevil ve vizitačním protokolu z roku 1544.[12]

Předpokládané stáří dublet

Právě tato poslední uvedená hypotéza je podle mého názoru (ovšem pouze ve vymezeném časovém období) nejblíže skutečnosti. Je také pochopitelné, že následný rozbor se bude opírat o analýzu obou dubletních tvarů Rottenschachen i Rapischach (Rapšach). Toto zdůraznění může sice dnešní čtenář považovat za zbytečné, ale lze upozornit na skutečnost, že dřívější závěry vycházely vždy pouze ze sémantického rozboru jedné z existujících variant, zpravidla pak varianty Rottenschachen. Tuto skutečnosti zdůvodňuji tím, že označení Rapischach (Rapšach) se snad považovalo za mnohem mladší, z toponyma Rottenschachen odvozený tvar.[13] Ve skutečnosti se však obě dubleta objevují takřka současně, Rottenschachen ve variantě Radtenschachen[14] k roku 1382 (k roku 1399 již zapsán jako Rotenschachen)[15]; Rapšach pak v písemné podobě Rapischach snad již také k roku 1382, pravděpodobněji v roce 1390.[16] Na první pohled je také patrné, že obě dvě dubleta stojí významově velmi blízko – obsahují identický slovní kořen schach a příbuznost vykazují i základová slova rap a raben (podrobněji viz níže). Jistě i foneticky zněla proto obě dubleta v období přelomu 14. a 15. století velmi podobně.[17]

Jak již bylo výše uvedeno, hypotézu, podle které vzniklo kompositum Rottenschachen, respektive Rabnschachen ze středohornoněmeckých slov rabe[18] (havran, lat. corvus) a schach(e)[19] (les), pokládám za velmi zajímavou. Blízko středohornoněmeckému schach(e) má však také středohornoněmecké schâch[20] ve významu loupež, což je nejen pozoruhodné, ale jistě také ne náhodné, neboť i slovem havran (rabe) lze v přeneseném významu v němčině podobně jako v češtině označit lupiče (něm. schâcher). Ve slově Rabenschachen lze tak nalézt pozoruhodnou a jistě ne náhodnou tautologickou figuru – zdvojení a tedy zesílení informace o existenci „lupičů“ v rapšašské krajině.[21] Tutéž tautologickou figuru je možné odhalit i rozborem dubleta Rapischach z doby kolem roku 1390. Také zde znamená první část komposita rappe totéž co havran (jde pouze o nářeční variantu k rabe[22]). Ba co víc, dokonce i v latinském jazyce – toponymum Rapischach se poprvé vyskytlo v latinsky psaném přehledu děkanátu Stein – znamená slovní základ rap[23] totéž co středohornoněmecké schâch. I tady se tedy do třetice lze setkat s tautologickým zesílením, tedy zvýrazněním skutečnosti, že v okolí Rapšachu bylo nebezpečno.

Neexistující lupiči

Lze se pokusit o ještě podrobnější rozbor, který by výše uvedenou tezi o „lupičích u Rapšachu“ dále upřesnil. Nejvhodnější se jeví metoda komparace výše prezentovaného rozboru s rozbory názvů okolních vsí. Vhodnými jsou především jména vesnic, které ve svém názvu nesou podobně negativní informaci, spojenou stejně jako v případě Rapšachu s lupičstvím a utrpením vůbec.[24]

Již k roku 1499 se v urbáři panství Weitra objevuje původně dolnorakouská ves Beinhöfen[25] (dnes Dvory nad Lužnicí, česky dříve nazývaná Německé) v grafické podobě Peÿhöfen, Beihof, Peyhoft a Beinhöff,[26] což lze vyložit jako „dvorce (hof, höfen) stojící v místě, kde se událo něco strašného.“[27] V blízkosti Dvorů nad Lužnicí leží ves Hrdlořezy, o jejímž negativním významu nemůže být pochyb. Jako villa Hrdlorzez se tato ves objevuje již v latinsky psaných účtech novohradského purkrabí z let 1390-1391.[28] Protože těžiště Beinhöfen[29] se původně před rokem 1711 nacházelo jen několik stovek metrů od jádra Hrdlořez a protože „ves“ Beinhöfen je soudě podle písemných záznamů o přibližně sto let mladší než Hrdlořezy, dá se dokonce předpokládat, že Beinhöfen získala své jméno právě po vsi Hrdlořezy, respektive přejala „násilnický“ význam, které byl tehdy ve jménu Hrdlořezy spatřován. I nejstarší přízviska hrdlořezských osedlých na první pohled potvrzují násilnickou povahu Hrdlořezanů. K roku 1433 tu žili Divok (Divoký), Mach Weyseless (Mach neboli Matěj Viselec) a Kwalt (z něm. die Gewalt – násilí).[30]

Úmyslně zde u jmen hrdlořezských osedlých užívám v souvislosti s výkladem jejich násilnicky znějících příjmí frázi „na první pohled“, to však ještě neznamená, že zde nějací hrdlořezové, lupiči či násilníci skutečně museli žít.[31] V urbáři dolnorakouského panství Weitra z období okolo roku 1499 jsou totiž jako pachtýři luk v lokalitě Beinhöfen uvedeni i někteří poddaní z Hrdlořez. Hrdlořezy jsou však v tomto urbáři nazývány německy Bernschachn či Schachadl,[32] a právě tato skutečnost naznačuje, že lupiči v Hrdlořezích nežili. Označení Bernschachn nese totiž v sobě pravděpodobně nezastřenou informaci brennen a schach(e) ve smyslu vypálený, vyžďářený les a ačkoli se objevuje o více než 100 let později než název Hrdlorzez, lze ho ne bezdůvodně pokládat za služebně nejstarší označení této vsi. Druhé označení – Schachadl je možno považovat pak za mladší zkomoleninu odvozenou z Bernschachn. Původ této zkomoleniny se dá datovat do období ohraničeného rokem 1350, od kterého v německém jazyce docházelo ke složitým fonetickým a morfologickým změnám, v jejichž důsledku se původní význam schach(e) (les) stával všeobecně stále více nesrozumitelným. Tehdy totiž mohlo také velmi snadno dojít k záměně původního významu schach(e) (les) se slovem schâch (loupež) či schâcher (lupič, zlosyn, lotr a tedy také hrdlořez). Vytvoření českého označení „Hrdlořezy“ představovalo tak tedy nejspíše až závěrečnou fázi procesu přeměny původního jména Bernschachen: v první fázi upadalo nejprve toto původní německé kompozitum v zapomnění; ve druhé fázi již tehdejší obyvatelé vyslovovali základové slovo schach(e) jako schâch a asociovali si toto slovo s divokostí a zločinností; ve třetí fázi přeložili asociované schâch do češtiny a vytvořili temně zvukomalebné slovo Hrdlořezy. Že se nejedná jen o teorii, ale že ke komolení skutečně docházelo, to potvrzuje právě zkomolené „Schachadl“.

Také svá nechvalná příjmí obdrželi hrdlořezští osedlí nutně až později. Možná jim byla udělena vesničany ze sousedství na základě asociací vyvolaných jménem vsi, možná dokonce hromadně důchodním vrchnostenským písařem v čase každoročního konání bantaidingu.[33] Jméno Mach (Matěj) z přezdívkou Weyseless (viselec) by tomu mohlo nasvědčovat.

Zapomínání a imaginace

Z této výše uvedené analýzy vyplývá zásadní poznatek, že význam toponyma nemusel být vždy jen jeden. Naopak, v různých obdobích, kdy již byl původní význam neznámý, mohl zkomolený název imaginovat různé asociace a interpretace. V tomto zcela konkrétním případě se tedy středohornoněmecké schach(e) ztemněním změnilo v schâch, které však již vyvolávalo zcela jiné asociace, jejichž důsledkem je i české označení Hrdlorzez z roku 1390. Podobně negativní asociace musela vyvolávat také již od konce 14. století stále více nesrozumitelná a komolená komposita Rottenschachen a Rapischach. I proto se v roce 1544 objevil Rottenschachen ve formě Rabnschachen, jehož rozbor je uveden výše.

Za předpokladu těchto souvislostí, lze položit otázku, zda původní význam toponym Rottenschachen a Rapischach byl s oním z přelomu 14. a 15. století shodný. Odpověď by měla být nejspíše záporná.[34] Nutně potom však opět vyvstávají dvě otázky z úvodu této studie, které expressis verbis vyjádřeny zní: Jaký původní význam skrývaly názvy Rottenschachen a Rapischach? A je dnešní historik vůbec schopen rozpoznat ony původní asociace? – Dá se konstatovat, že za zvlášť šťastných okolností badatel odpovědi na tyto otázky nalezne. Potřebuje však dostatečnou pramennou základnu, o niž se může opřít a především „klíč“. Naštěstí je obojí k dispozici. Nejstarší písemný pramen vztahující se k oblasti Rapšašska sahá dokonce až překvapivě hluboko, do roku 1175. Klíč pak lze získat opětovným rozkladem kompozit Rottenschachen a Rapischach.

Je třeba ovšem ihned upozornit, že skutečně zásadní význam má pouze nový rozklad komposita Rapischach,[35] který se od již jednou výše prezentovaného odlišuje dokonce jen v malé drobnosti. Latinský slovní základ rap necharakterizuje již totiž ve smyslu lidských vlastností (divoký, prudký = lupič), ale vnímá jej jako neutrální označení základní či výjimečné vlastnosti nějakého geografického objektu, který se nachází u obce Rapšachu. A právě to je s největší pravděpodobností onen hledaný klíč. Poblíž obce Rapšachu se totiž opravdu podobně vhodný geografický objekt nachází! Je jím říčka (bystřina) Dračice, německy Reißbach, dříve v pramenech vystupující pod jménem Vistritz (Bystřice). Právě ona jse zdá být oním hledaným objektem, právě ona tedy také nejspíše asociovala vytvoření toponyma Rapischach. Již ve zmíněné listině z roku 1175 je totiž Dračice (Vistritz) latinsky doslova charakterizována jako amnis rapidissimus Vistritz,[36] (prudká bystřina Vistritz), tedy přívlastkem, který byl již několikrát v této studii analyzován.[37]

Závěr

Závěrem lze tedy říci asi toto. Ves Rapšach (Rapischach/Rottenschachen) byla založena na místě vyžďářeného pralesa, v jehož blízkosti protékala prudká rapidis (= rapis) bystřina (bystřice) Vistritz/Dračice. Nejspíše vrchnostenští úředníci – v té době jistě ještě z okruhu duchovních – si byli těchto dvou základních charakteristik oblasti (les, bystřina) dobře vědomi a jejich spojením vykonstruovali latinsko-německý název Rapischach (= Rapšach). Inspiraci nalezli snad právě v latinském označení Dračice v listině Kondráda II. z roku 1175. Nové toponymum vystihovalo vše podstatné – krajinu nejen charakterizovalo, ale zároveň ji i geograficky vymezovalo a tím i zařazovalo. Vypovídalo dokonce i o způsobu zdejšího života, vždyť již samotné slovo „schach(e)“ (= obhospodařovaný les, nikoli tedy původní prales) mělo ve středověku významnou vypovídací hodnotu. Latina však pochopitelně nebyla jazykem, který by samotní kolonisté Rapšachu ovládali a dokonce i význam středohornoněmeckého slova schach(e) se již od poloviny 14. století stával více a více nesrozumitelným – možná i proto, že značný, dodnes neznámý podíl mezi kolonisty představovalo česky hovořící obyvatelstvo. Proto docházelo k novým pokusům o reinterpretaci, které je možno vystopovat již v písemné agendě z let 1382 (1390) a 1544. Nejzajímavějším a nejkomplexnějším pokusem tohoto druhu z přelomu 14. a 15. století je pak jistě představa o rapšašských havranech (rabe, rappe), neboli lupičích – hrdlořezích (schâcher).

Výřez z mapy Dolních Rakous (Archiducatus Austriae inferioris geographica et noviter emendata accuratissima descriptio) Georga Mathiase Vischera (NÖLB AV 222/1697). Na mapě z roku 1697 je Rapšach chybně zakreslen dokonce dvakrát; jednou jako Rottenschachen, podruhé jako Rotscho.

Výřez z mapy Čech (Mappa geographica regni Bohemiae) Johanna Christopha Müllera (Mapová sbírka Historického ústavu Akademie věd České republiky, sign. VII/ 4/ A-2587). Na této mapě z roku ca. 1720 je zakresleno i blízké dolnorakouské příhraničí, tedy i Rapšach, zapsaný jako Rapsach.

Jistě až z konce středověku pocházejí nástěnné malby z presbytáře kostela sv. Zikmunda v Rapšachu, nalezené a renovované mezi lety 1949 – 1951. Zachráněné tedy překvapivě v období nejhorší komunistické represe v Československu, ve stejném období, kdy ze samotného Rapšachu bylo násilně stěhováno původní obyvatelstvo do centrálních Čech. Renovaci maleb proto jistě můžeme právem považovat za malý zázrak. Symboliku diletantsky namalovaného sv. Kryštofa, zajímajícího v závěru presbytáře významné místo, lze vyložit bez větších obtíží. Zatímco léčebná síla tohoto světce ustupuje v našem případě – zdá se - do pozadí, vystupuje do popředí jiná se sv. Kraštofem spojená symbolika – voda a putování, respektive cestování. Ne nadarmo protéká nedaleko Rapšachu říčka Dračice, ne nadarmo protnula právě počátkem 16. století okolí Rapšachu dálková obchodní trasa vedoucí z Heidenreichsteinu do jižních Čech.