Velcí 2005

 

karel.snetina@j-hradec.cz


Domů Nahoru

 

 

KRONIKA LETNÍHO TÁBORA „DRAČICE 2005“

VELKÉ DRUŽINY

PONY EXPRESS

JANŠA & KALÍŠ & LENULDA – NO NÉ???

 

 

DEN PRVNÍ – sobota 2.7.2005

Heslo dne: „Už jsme zase tady!“

Dnešní první táborový den pro nás, pro asi 45 táborníků, začal asi kolem druhé až třetí hodiny odpolední. Asi hodinu po příjezdu všech táborníků na tábořiště byl asi zahajovací nástup, kde jsme se asi rozdělili do družin a asi jsme byli seznámeni s programem na zbytek dne.

Asi pět minut po nástupu na nás asi čekala I. etapa CTH. Tato první etapa asi spočívala v tom, že jsme asi měli uběhnout asi dva kilometry, rozdělené do čtyř částí. První část byla asi čtyřistametrová asi přes lanovou lávku a asi křovím až asi na polní cestu, kde na nás asi čekal Honza. Druhá část byla asi šestisetmetrová asi po zatočené polní cestě, kde na nás asi čekal Davy asi se svou Fazolí. Třetí část byla asi zase zpátky, takže asi šestisetmetrová asi po zatočené polní cestě, kde na nás asi čekal opět Honza se svým papírem na stolici. Čtvrtá část byla asi čtyřsetmetrová asi křovím a až zase asi k lanové lávce do hangáru, kde asi čekali naši asi „Chiefs“. Ještě předtím jsme si asi tipli, za jak dlouho asi celou trasu urazíme. Tento čas se asi docela složitě na konci spočítával a srovnával asi s časem skutečným. Někteří nejmenovaní z nás, viď Číčo, Růžo a Šárko, se po cestě asi docela hustým křovím asi ztratili a přiběhli asi s desetiminutovým zpožděním.

Asi jsme byli docela zmožení, takže jsme šli asi odpočívat k práci, a to konkrétně asi k řezání dříví, stavění schodů do řeky, potahování asi latrín igelitem a asi stavění hřiště.

Poté jsme měli asi večeři a byl asi chleba s asi vajíčkovou pomazánkou. Pak jsme měli asi konečně volno, které jsme strávili asi odpočinkem. Pak už jen asi nástup, asi ztráty a nálezy, asi čištění zubů a asi tentokrát bez večerky spaní.

Asi brou!

 

 

DEN DRUHÝ – neděle 3.7.2005

Heslo dne: „Draci a pony taci asi!“

Dnešní druhý táborový den pro nás taky začínal rozcvičkou. Taky byla snídaně – kakao a vánočka – kterou pracně připravili pro celý tábor ONI!!! Po rozcvičce jsme si taky vyčistili zoubky a taky jsme vyrazili na naši II. etapu CTH.

Cesta vedla taky všude. Vedla taky okolo řeky nízkým travnatým porostem, taky okolo řeky vysokým travnatým porostem, taky kapradiním okolo řeky, taky KOPŘIVAMI okolo řeky a taky řekou okolo řeky.

Když jsme taky my Oni konečně přišli, taky jsme dostali oběd, a to taky vepřové prasátko a taky s bramborem a taky s okurkovým salátem. Taky jsme vůbec neměli odpočinek, takže jsme šli taky hned na další, III. etapu CTH. Tato třetí etapa CTH taky spočívala ve vyluštění tajenky za pomoci písmenek, která jsme taky získávali při běhu, taky při jízdě na kole, taky při přelézání lanové lávky a taky při jízdě na kánoi. A kdo taky vyhrál??? No přece taky ONI!!!

No, a co pak taky??? Pak jsme měli taky sváču, a to taky rohlik s rajčátkem. Pak nám dali taky chvilinku volna a následovala taky véča. Kuchajdy nám uvařily taky výbornou česnekovou polivku a taky chleba s rybičkovou (vlastně teda taky rybí) pomazánkou.

Večer nám zpříjemnil taky zahajovací táborák, kde jsme si taky zazpívali a taky složili přísahu. Vedoucí ji skládali taky, ale pro svoje potřeby vypustili jednu nejmenovanou složku.

Pak už jenom taky jako vždycky vyčistit zuby a spát.

Taky brou!

DEN TŘETÍ – pondělí 4.7.2005

Heslo dne: „Za humny je pony, rozšláp čtyři domy, tři slony, dva stromy a jeden stan!“

Dnešní třetí táborový den pro nás začal, když jsme vstali a když nás Čechovina vyhnal z postele na „krutou“ rozcvičku. Když člověk umí, tak se rozcvičce i vyhne, ale když neumí, tak to pak vidí celej tábor. Když jsme si vyčistili zoubky a když služba domazala snídani, tak jsme ji zase hned snědli.

Když jsme vyrazili na IV. etapu CTH, a když nám Šíša vysvětlil, o co jde, pustili jsme se (ne)jistě do souboje na vratkém kmeni se soupeřem z jiné družiny, a byl to docela souboj na život a na zlomenou nohu. Když někdo shodil soupeře, dostal bod pro svůj tým. Další část této IV. etapy CTH pokračovala, když jsme se vrátili zpátky do tábora. Když nám zase Šíša vysvětlil, že jde o dupání si navzájem na špičky v daném kruhu. Když někdo šlápnul víckrát – vyhrál, když někdo šlápnul míňkrát – prohrál.

Když jsme dohráli, měli jsme sváču od našich hodných paní kuchajdek.

Když se koňská spřežení rozběhla napříč táborem, jen málokterý jezdec se udržel v sedle. Když jsme celí zničení dojeli do cíle, čekal nás oběd.

Když jsme dojedli kravičku na kostičky a těstoviny, měli jsme zasloužené volno. Když nastalo, každý si ho užíval jinak.

Když jsme vyrazili na V. etapu CTH, byla v lese i nelese, cestou i necestou, vedly nás kolíky s čísly a písmeny, která když jsme pořádně zapsali, vytvořila nám tajenku. Když jsme toto dodělali, byla docela pohoda.

Když nám dali véču (chleba s hovězí konzervovou pomazánkou), snědli jsme ji. Když nám skončilo volno, nástup, čištění zoubků, tak jsme šli na spinkání.

PS. Majko, už víš, kolik stojí kůže z koně a kde je hřbitov?

Když brou!

 

 

 

 

DEN ČTVRTÝ – úterý 5.7.2005

Heslo dne: „Co může drak udělat dnes, pony moudřejší večera!“

Dnešní čtvrtý táborový den začal strašně. Pořád prší! Majka Jr. nás proto vzbudila až v 9:30. Pořád prší! Vynechala rozcvičku i nástup, takže nás to všechny mile potěšilo. Pořád prší! Snídaně nás naštěstí taky neminula – chleba s máslomedem a čaj. Pořád prší!

Následovala VI. etapa CTH, což bylo stavění srubů z papíru a ze dřeva a jiných přírodních materiálů (např.: špendlíky, lepidlo Herkules,...). Pořád prší! I přes to, že jsme stavěli „jen“ čtyři hodiny, naše práce byla úspěšná a byla taky řádně oceněna dolárky $. Pořád prší!

Ke sváče byl pouze suchý suchdolský rohlík. Pořád prší! Po obědě bylo leháro. Pořád prší!

Již VII. etapa CTH se skládala z několika soutěží. Pořád prší! První část VII. etapy CTH byla pantomima přísloví (např.: Pýcha předchází pád). Pořád prší! Druhá část VII etapy CTH bylo foukání štafetově brčkem do lavoru s vodou. Pořád prší! Třetí část VII. etapy CTH bylo odhadování délky nakreslených úseček. Pořád prší! Čtvrtá část VII. etapy CTH – zde bylo úkolem seřadit čísla od jedné do čtrnácti v co nejrychlejším čase. Pořád prší! Pátá část VII. etapy CTH bylo naše již známé foukání pingpongáče v koridoru, což bylo pro někoho docela dechově náročné. Pořád prší!

Ke sváče byl opět rohlik suchdolský s rajčetem. Pořád prší! Potom bylo zase volno. Pořád prší! Už neprší! K véče byla bramboračka s bramborama a chleba se sýrovou pomazánkou ze sýra a opět rajče. Už neprší!

Po dlouhém klidu byl ranní nástup a čištění zoubků a spaní. Už neprší! Večerka byla skvělá, krásná, super, úžasná,... Už neprší!!! Jupííííí!!!

PS1: „Je to velký a je to v červeným! Co to je?“

PS2: „Je to slon v ředkvičkách!“

Už neprší! Brou!

DEN PÁTÝ – středa 6.7.2005

...- / ... / . / ---- / -. / --- // -. / . / .--- / .-.. / . / .--. / ... / .. //

Heslo dne: „Když je hlad, sní se i Bóbika s bramborama!“

Dnešní pátý táborový den pro nás začal strašně rozmrzele. Noc byla tak strašně chladná, že jsme ani nemohli vylézt ze spacáku. Rozcvička byla strašná. Šíša se s náma nepáral. Strašnou rychlostí jsme museli běžet do toho strašnýho kopce, takže jsme pak byli strašně udýchaní. Ke snídě bylo strašně horké kakao a chleba s marmeládou.

Zásadním úkolem dne bylo nasbírat takový jeden strašně velký kýbl strašně malých borůvek. Potom jsme měli již VIII. etapu CTH, která byla strašně „bitkovací“. Měla dvě části. Jedna byla strašně běhací a strašně mířící a druhá byla strašně běhací a strašně mířící.

K obídku byla Bóbika s bramborem a opět s okurkovým salátem (strašně dobrým). Po strašně krátkým (asi pětadvacetiminutovým) klidu jsme šli zas na strašnou makačku. Bylo nacvičování a strašný slaňování v novým sedáku.

IX. etapa CTH na to docela navazovala. Byla to jako loni překážková strašná dráha. Skládala se za strašnýho slaňování, strašnýho plížení, strašnýho přeskoku, strašnýho běhu po vratkých fošnách, strašnýho prokličkování mezi kuželi, přelezení přes strašnou kládu shozenou ve vodě a ze strašnýho lezení přes strašně prověšenou lanovou lávku.

Mezitím nás posílila strašně dobrá sváča (strašně dobrej pudink a strašně dobrej rohlik). Dobrovolníci se ihned vrhli do strašně ledové Dračice na Vydrách a pak mazali hned na strašně vynikající večeři (brambguláš a chléba).

Následovala hra jednotlivců, která byla strašně „náročná“. Byl to azimuťák, ale letos ho radši nebudeme komentovat – viď Dominiku!!!???

Strašné čištění zoubků a strašné spaní a protože je 6.7.2005, tak asi zuřivě strašná oslava Kájových narozek nás dnes neminula. Snad proběhne bez strašných následků.

Strašně brou!

 

 

 

 

DEN ŠESTÝ – čtvrtek 7.7.2005

Heslo dne: „Dneska budou knedlíci, sežerou je poníci a draci taci!“

Šestý táborový den pro nás prostě začal tradičně. No prostě rozcvička, zuby, snídaně (chléba s máslopaštikou a čaj), nástup. Ale jenom přece to neproběhlo prostě tradičně. Všichni prostě drželi smutek, ale nebudeme to radši dál prostě komentovat, protože zúčastnění prostě ví, o co šlo...

Pak prostě následovala další X. etapa CTH, která byla zároveň i hrou jednotlivců. Hra prostě spočívala v tom, zabít dva indiány, a indiáni co nejvíckrát sejmout prostě jezdce. Nakonec ale všechno prostě  schytal ten nebohý kůň. Prostě chudák.

Rohlik s máslem nám přitom prostě dodával energii, ale i přesto jsme se prostě těšili na oběd. No prostě naše vytoužené borůvky ve formě borůvkové omáčky s kynutým knedlíkem.

XI. etapa CTH prostě probíhala v lese nad táborem, v táboře a pro některé týmy prostě i v řece. Princip byl prostě ve cvrnkání. No na tom by prostě nic nebylo, ale cvrnkali jsme v daném pořadí do kopce k latrínám, vysokou travou ke hřišti, pak prostě k cestě, až prostě lesem ke krmelci a zpátky do tábora. Náš tým (Oni) se u toho prostě neuvěřitelně nasmál, ale Davy měl nervy nadranc a pomalu už si prostě plánoval večeři v krmelci: J.

Po krátkém oddychu nás prostě zase protáhli, ale tentokrát prostě na kole k řece a do kopce na louku a zpět do tábora. Sice to trvalo něco jen prostě okolo jedné minuty, ale i za takovou chvíli jsme prostě vypadali hrůzně.

Po večerních sportech (asi v půl jedenácté) jsme šli na XII. etapu CTH, která spočívala prostě v plížení. Prostě se vplížit z nadtábora do tábora. Po první půlce jsme ale zjistili, že je to prostě nemožné a navíc prostě sprostě pršelo. Šli jsme tedy prostě na spaní.

PS Davymu: „Davy, sorry, ale mysleli jsme to jako srandu – cvič si nervíky!!!!!J“

Prostě brou!

DEN SEDMÝ – pátek 8.7.2005

Heslo dne: „Už nám zase prší, pony a draci se vrší!“

Dnešní sedmí táborový den, pro nás vlastně začal opět až v 10:00. Budíček vlastně byl tentokrát neorganizovaný, nástup vlastně vůbec nebyl, protože Ondra nechtěl moknout na táborovém náměstíčku, snídaně bylo vlastně strašně málo, takže kdo zaváhal, tak nežral. XIII. etapa CTH prostě spočívala vlastně jen v tom, že jsme celá svázaná družina měla prolézt opičí dráhu v hangáru, další část vlastně spočívala v rozesmávání jedné družiny ostatními družinami a další část vlastně v koulení cibule hlavou po stole s překážkami. Mezi tím byla vlastně ještě svačka, která byla kobliha. Po krátkém oddychu byl vlastně oběd (slípa na pápě) a nemělo to chybu. Pak bylo vlastně zase jenom volno a další etapa CTH (XIV.). Byla vlastně jen na pamatování krátkého textu, který jsme štafetově předávali ostatním členům družiny. Ke svačce byla skvělá buchta (vlastně koláč) z pilně nasbíraných borůvek. Další XV. etapa CTH byla vlastně docela krátká (pouhých asi 12 km v ukrutným mokru). Běhali jsme hvězdicovitě pryč, do tábora, pryč, do tábora, pryč, do tábora, pryč, do tábora, pryč, do tábora, pryč, do tábora, pryč, do tábora, pryč, do tábora, pryč, do tábora, pryč, do tábora. Vlastně 10x někam do... a zpátky do... (!!! 1. –PRVNÍ – BYLI ONI !!!). Vlastně nejspíš nějaká náhoda. Pak vlastně byla véča (chléba s vajíčkovou pomazánkou). Padla mlha a vlastně už jen zůby a spát. Večerku vlastně radši ani nebudeme zmiňovat, ale zúčastnění ví!!!J 

PS: ,,Brečte!!!“

Vlastně brou a běhu zdar.

 

 

DEN OSMÝ – sobota 9.7.2005

Heslo dne: ,,Na vánoce s pomlázkou i 10kg stačí!!!“

No, dnešní osmý táborový den pro nás začal neobvykle v 7:30 rozcvičkou. No Vojta se do ní pustil řádně. No cvičili jsme všichni poctivě, protože nám za to slíbil neběhání. No jako každý den zas nástup (ale ještě předtím čištění zubů), kde jsme si rozdělili práci na odpoledne. No bylo to již tradiční tábořiště a okolí, stavění táboráku, nošení chrastí... no prostě tradiční sobotní dopoledne. No, ale scénky k táboráku jsme taky nemohli zanedbat, protože večer se nezadržitelně blížil. No po celoodpoledním nicnedělání jsme měli na posilnění špagety se sýrem a super vomajdou (no opět neměla chybu a naše kuchajdy se vyznamenaly). No a pak už si pro nás začali jezdit netrpěliví rodiče, děti začaly běhat nad tábor s batohy plnými špinavého prádla, no a začaly vyprávět zážitky svým rodičům. No něco okolo 6 - 7 hodiny se začaly vracet čisté, umyté a vyprané (no prostě úplně jiné) děti. No a protože začalo strašně pršet, tak jsme se jen navečeřeli. Chlebem s nějakou podezřelou pomazánkou, zaplakali nad neuskutečněným táborákem a zájemci si mohli alespoň jít zazpívat do hangáru a doufat, že zítra bude líp a táborák bude. No a ještě musíme ocenit Vojtovo, Davyho a Šíšovo vystoupení ke známé písničce Tři čuníci. No a pak už jen jako vždy...

PS: No taky dneska přijela Eva s Hainzem z rakouského Rastenfeldu. No moc se jim u nás na táboře líbilo a Hainz povídal, že jejich děti by to nevydrželi a že naši vedoucí jsou poslední idealisté v Evropské unii...

No brou.

DEN DEVÁTÝ – neděle 10.7.2005

Heslo dne: „Čistá kapka i vodu proráží!“

Dnešní devátý táborový den pro nás – začal. Ráno snídaně – byla. Vánočka a kakao k snídani – byly. Po snídaní ranní nástup – byl. Po ranním nástupu šifry – učili jsme se. Ke sváče lipoš – byl a moc nám – chutnal. Dokonce se tady lipánky i se lžičkami – kradly.

Po svačině jsme ještě šifry – pilovali. Pak už zase oběd – byl. K obědu řízajs s bramborem – byl. Po obědě polední klid výjimečně – byl. Ke sváče mýzli tyčinka a broskev – byla.

Po sváče XVII. etapa CTH – byla. Dlouhá – byla. Cestou necestou, polem nepolem jsme – chodili. Blbý taky to, že pršet začalo – bylo. Jelikož to náročný bylo, už jsme do zbytku dne nic – nedělali.

Ani ten táborák nám dneska – nevyšel. Tak teda, že zítra bude – doufáme. Teď asi ve 22:24 zase prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší, prší – prší...

Jo a ještě k večeři vlastně hrstková polívka – byla.

Majka Jr.: „Štěpáne, kolik mám dát do tý polívky toho česneku???“

Šíša Jr.: „No přece hrstku!!!“ JJJJJ

Jo a ještě na Dominika nesmíme zapomenout. Celou tuhle dnešní etapu šel až běžel, a my mu slíbili, že ho za to před všema – pochválíme.

PS: Nedoporučujeme na noc jíst romadúr, pokud u toho nejste sami!!! JJJJJ

Brou – je.

 

 

DEN DESÁTÝ – pondělí 11.7.2005

Heslo dne: „Prší, prší, tak už sviť!“

Dnešní desátý táborový den pro nás začal rozcvičkou. Dneska byla rozcvička velmi velice krutá a Vojta se s nikým nemydlil. Naše žaludky dneska netrpělivě čekaly na marmeládu s chlebem a čaj. Dneska jsme ráno (dopoledne) dělali Mistra šifer a pak jsme taky měli sváču, a to rohlik, pašťu, jabko a límu (a ještě taky dneska sůšu – to vše od DAŇKŮ –DÍKY!!!).

Dneska sice první, ale jinak už XVIII. etapa CTH spočívala v ohni. Dneska jsme zapalovali oheň (ohýnek) na rychlost s co nejméně sirkami, taky jsme zapalovali dneska oheň na rychlost shoření a na pomalost shoření a taky jsme dneska zároveň měli co nejrychleji zapálit a přepálit ohýnkem (ohněm) provázek.

Dneska asi okolo 15:30 jsme měli konečně OBĚD. Naše scvrklé žaludky se dneska nasytily polévkou frikem (neboli bílou polévkou /neboli přidělankou/ bez hub) a taky dneska ještě kobližkama. Bylo jich dneska asi 505, vedoucí se dneska báli, že jich bude málo, ale ještě teď (asi ve 22:42) je dneska dojídají. Dneska už II., ale jinak XIX. etapa CTH byla běhací a šifrovací. Po lese jsme dneska měli najít deset šifer, v táboře je jaksi vyluštit (DNESKA!) a dát je Kájovi.

Dneska byl už konečně náš dlouho vytužovaný táboráček, TÁBORÁČEK!!! Zasmáli jsme se u něj dneska moc u scének malých i velkých družin. Velké družiny se při scénkách bavily dneska na účet vedoucích, tak už nám teď dneska nezbývá nic jiného, než doufat, že nějak jaksi dneska přežijeme noc a ráno u stožáru nebude víc než jeden křížek.

PS1: „Nevyhrožujte!!!“

PS2: „NEVYHROŽUJTE!!!“

Dneska brou!

DEN JEDENÁCTÝ – úterý 12.7.2005

Heslo dne: „Se sluníčkem na věčné časy!“

Dnešní jedenáctý táborový den pro nás začal vážně skvěle. K snídani byly vážně dobré včerejší nedojedené kobližky a chleba a rohlik s máslomedem.

XX. etapa CTH byla vážně záhul na celý tělo. V této XX. etapě CTH byl vážně docela velký zmatek, protože vážně nebyla vůbec domyšlená, takže jsme si trochu předělali pravidla a pak už to bylo vážně fajn a mělo to nějaký smysl.

Ke sváče jsme měli vážně dobře vybranou sůšu – Delissu. nacvičili jsme si pár uzlů a už jsme šli na XXI. etapu CTH, která byla vážně taky záhul na celý tělo.Spočívala ve válení pneumatiky k latrinkám, okolo volejbaláku, za Mášou a dolů do tábora (sedmkrát!). Můžete nám věřit, že to byl vážně záhul (hlavně na stehna, ruce, nohy, hlavu, záda, břicho,...).

Poté, co jsme se vydejchali, byl vážně dokonalý oběd. Byly to vážně blbě tvarované koule, ale na jejich chuti jim to vážně nijak neubralo (letos to byly vážně „Pošťákovy koule“).

Po volnu jsme se rozdělili na tři poloviny. První polovina šla ke Kikině, druhá polovina šla smýt pot ze svých vážně docela dost zrasených těl a třetí polovina se prostě jen tak válela a vegetila.

XXII. etapa CTH byl vážně záhul na hlavně pličky (no prostě na dutinu nosní, nosohltan, hrtan, průdušnice, průdušky, průdušinky a taky určitě na plicní sklípky a váčky), protože jsme asi hodinu honili po louce kartičky s čísly.......!!!

K sváče byl borůvkojogurt a později vážně dobrá večeře, a to chleba v brnění. Mistra uzlů i střílení ze vzduchovek jsme zvládli (zatím ne všichni) bravurně, takže jsme mohli jít s vážně čistým svědomím spát. Dneska jsme toho zvládli vážně dost.

PS: Nemáte stavební povolení na parcelu číslo 7, proto tu byli dneska ti příslušníci!!! Příště – no???

Vážně brou!

 

 

DEN DVANÁCTÝ – středa 13.7.2005

Heslo dne: „Úroveň hesla postupně klesla, proto bez hesla!“

Bylo ráno. Byla krutá rozcvička s Ondřejem Šíšou Sr. Byla snídaně. Byl chleba s pomazánkou. Byla vajíčková. Byl i čaj. Byl dobrý čaj.

Bylo dodělávání Mistra uzlů. Bylo dodělávání střílení. Byla XXIII. etapa CTH. Byla bitkovací. Byly to bitky družina proti družině. Byl to záhul na tělo. Byl to záhul na celý tělo.

Byl oběd. Byl výborný oběd. Bylo prasátko na kostičky. Bylo s knedlíkem. Bylo taky s rýží. Bylo volno. Bylo dlouhé volno. Bylo asi 13:00 hodin. Byla XXIV. etapa CTH. Byla daleko. Byla na Umyvadlových skalách. Byla běhací. Byla hledací. Byla nápisohledací. Byly to indiánské nápisy. Byly velmi staré. Byla cesta domů. Byla na kolech. (Byla svačina na skalách, byla sůša s jablkem.)

Byla XXV. etapa CTH. Byla jezdící. Byla jezdící na kole. Byla k latrínám. Byla od latrín k síti. Byla od sítě k Máše. Byla od Máši do tábora. Bylo to s vejcema v ruce. Byly velmi křehké. Bylo to třikrát. Byla to sranda.

Bylo koupání. Bylo na pískovně. Bylo zase volno. Bylo před zítřejší závěrečnou etapou. Byl volejbal. Bylo to náročný. Byla to sranda.

Byla večeře. Byl chleba s pomazánkou. Byl chleba s rybí pomazánkou. Byl chleba se skvělou rybí pomazánkou. Byla další večeře. Byl knedlík s vajíčkem. Bylo toho málo. Byl nástup. Bylo čištění zubů. Byla večerka. Byla noc...

PS: Laskavě mi nečmárejte do kroniky (např.: N, 2, 8, $, !, ', ,, /, h, :, G,...).

Byla brou!

DEN TŘINÁCTÝ – čtvrtek 14.7.2005

Heslo dne: „Život bez hesel není až tak nevesel!“

Dnešní třináctý táborový den pro nás začal. Hustý! začal jako vždy hustou rozcvičkou (dneska s Olčou), čištěním zubů snídaní (chleba s marmeládou), nástupem a přípravou na hustou (nejhustší) závěrečnou etapu, i když tahle nebyla podle názoru „délesloužících“ táborníků zase až tak hustá, jak všichni očekávali. Hustý!

Cesta vedla po šifrách, nešifrách i po fakt hustých obrázkách. Každá družina vyrazila jiným směrem, ale všichni jsme šli přes: U Brůdku, dřevěná lávka přes Žabinec, Žabárna, křižovatka na Zajíci, polňačka v táboře, a protože pršelo, tak jsme zůstali chvíli v táboře. No hustý! Po hustém dešti jsme se ale vydali znovu na cestu, která vedla hustě do New Yorku, na starý tábořiště na pískovně, ke Školkům do kempu a na Klikov pod hustý most a zase zpátky do tábora. No byl to prostě záhul na celý tělo. (Jo, a k obědu jsme měli hustý buchtičky se šodó i přesto, že jsme chtěli smaženej květák!) L

Pak už jsme se jen s hustým nadšením vrhli do hustě brutálně studený Dračice a jiní hustě vegetili třeba s kartama...

Pak bylo hustý rozdělení na hustý „Hry bez pranic“, opekli jsme si hustý špekáče na ohýnku, zase se buď hustě aktivně nebo hustě pasivně odpočívalo, a pak už to, na co celej tábor čekáme. Vyhlášení hry jednotlivců a výsledků CTH. V té byli první Pokémoni, druzí oni Oni, třetí Rowdies a „pod bednou“ Gumídci.

Zase hustý volno, hustej nástup, hustej kartáček a hustej spacák...

PS: Jak to vůbec tenkrát dopadlo s tím lvem (lvicí) – chytili ho (jí)?

Hustě brou!

 

 

DEN ČTRNÁCTÝ – pátek 15.7.2005

Heslo dne: „Pony a drak jsou nanic, nebojme se her pranic!“

Dnešní čtrnáctý táborový den pro nás začal beze slova, které by se v celém tomto dnu opakovalo.

Dnešek byl ve znamení Čmelíka, takže logicky ve znamení „Her bez pranic“ (již XI. ročník!). Ráno začalo tradičně, ale pak už to moc tradiční nebylo, protože nás čekalo vymýšlení našich pokřiků, kreslení vlajek a další potřebné věci. Vznikla nakonec družstva jako třeba „Mášové“, „Latrýňáci“, „Pivaři“,... no a ještě nějaký „Rumbummášové“, nebo jak že se to vlastně jmenovali.

Celé dopoledne nám zpříjemňovaly hry jako třeba přelévání vody z naběračky do naběračky, hod lepkavým těstem, hod krabičky od cigaret z lavoru...!

Celí vyčerpaní jsme si smlsli na tradiční svíčkové a po výjimečně docela dlouhým poledňáku jsme pokračovali pojízdným žebříkem, přendáváním pneumatik z kůlu na kůl, šťoucháním berlí do míčku, trojskokem ve dvojici a jinými superhrami. Vyhlášení výsledků bylo docela zbytečné, protože to opět trapně vyhráli naši nejlepší Rumbummášové... NO COMMENT!!! J

A vytoužená večeřička večeře. Chleba v brnění! Tentokrát jich už udělali víc, ale ani přesto nás to pořádně nenasytilo.

Potom nás čekal závěrečný táborák, kde nám vedoucí předali sluníčka za úklid, pochvaly za naše činy, zazpívali jsme si a šli jsme spokojeně spát (ale jen někteří, protože ti otrlejší zůstali sedět u ohně a klábosili,...).

PC: A ti, co u táboráku nebyli, se snad chovali tak, aby nechovali!!! J

Brou – no né???

DEN PATNÁCTÝ – sobota 16.7.2005

Heslo dne: „Tak zase za rok!“

Poslední ráno tohoto tábora. Budíček trochu pozdější, protože měl Kája naštěstí slitování s těmi, kteří do pozdních (spíše časných) hodin večerních (či ranních) seděli u táboráku i jinde. Budíček byl dneska taky vynechán, ale snídaně už naštěstí byla tradiční.

Toto byla ještě ta příjemnější část dne, protože pak už jen následovalo to horší. Tím mám na mysli úklid celého tábořiště od papírků a jiných nečistot, mytí nádobíčka, vyklízení našich dočasných domovů, narvání všech věcí do batohů,...

Když bylo tohle všechno hotovo, tak byl poslední nástup tohoto tábora. Od těch ostatních se lišil tím, že jsme stáli obstoupení okolo Káji, na obličeji jsme měl zkroušené výrazy a mnozí černé brýle, s Ondrou jsme si zazpívali „Nezacházej slunce...“ a „Světýlka“, potřásli jsme si všichni rukama, objímali jsme své nejmilejší,... a brečeli jsme (jen ale někteří),... a pak už jsme jen čekali, až se na kopci nad táborem objeví auta našich rodičů či příbuzných, a mezitím jsme koukali, jak nám postupně odjíždějí naši kamarádi do svých domovů.

 

Těchto čtrnáct dní bylo opět moc příjemných a krásných, všichni jsme si odvezli spoustu zážitků a suvenýrů a už teď se snad většina těšíme na tábor Dračice 2006 (to to letí!).

Díky všem za to, jací jste byli; Kájovi, ostatním vedoucím, kuchařkám a všem táborníkům. Nevím jak vy všichni ostatní, ale já jsem si tenhle tábor moc užila, protože je to možná už můj poslední...

Ještě jednou díky!!!

PS1: AHOJ NA TÁBOŘE DRAČICE 2006!!!

PS2: I 15 LITRŮ STAČÍ!!!

Janša Kepke