Tábor Dračice 2006 „Touláme se pohádkami“

Kronička „malých“ oddílů

Na tábor jsme nastoupili o dva dny později, ale o to víc jsme si jej užili. Následující řádky mapují náš život nejen ale hlavně na břehu Dračice.

Den první a druhý jsme zasvětili výrobě čarodějných košťat a hrám s nimi. Začali jsme poznáváním tajů čarodějné vědy – šifrováním a základními tábornickými disciplínami, tedy hlavně uzlováním. A mezi tím jsme v lese nad táborem objevili větve a vyráběli jsme košťata jako symboly čarodějné moci k létání a zaříkávání zlých sil. Skládala se z násady a čtyř větví pevně k násadě provazem spojených. A jaké hry s nimi nás čekaly? Například stíhačka dvojic v prostoru tábora až do úplného vítěze a štafetový běh družin na čas po pentagramu na louce nad táborem.

Velký let na pojízdných košťatech – našich kolech – nás čekal v první čtvrtek našeho pobytu na táboře: „Z tábora jsme vyrazili na kole k Ferdinandově studánce. U domečku Ježibaby jsme se zastavili a najedli. U daňků jsme si odpočinuli a daňci tam nebyli. Když jsme dojeli k peřejím (Dračice), tak jsme se trochu umyli. A když jsme dojeli do tábora, tak nás čekala večeře.“

A ještě několik autentických střípků z první poloviny našeho tábora: „Je mi tady dobře ale kolem stanu létají vosy. Ale dobře stíhám budíček…. Běhali jsme po terčáku (devět obrázků souhvězdí umístěných na stromech po lese), zkoušeli jsme uzle (ambulanční, dračí, lodní, zkracovačka, škotový), jezdili jsme na kole, dělali jsme šifry, chodili jsme do lesa, vyráběli jsme košťata, vymýšleli jsme léčivé recepty.“

Tak tady jsou naše recepty na léčivé a hojivé lektvary a nápoje, které jsme vařili o prvním víkendu, kdy jsme také v sobotu odpoledne pobývali doma:

„Šťastný až do smrti“

Voda, sůl, myší ocásek, česnek, brambory a maso. Vodu nalejeme, nasypem sůl, myší ocásek umejeme, nakrájíme česnek, brambory nakrájíme a přidáme nasekaný maso.

„Proti zlu“

Králičí zelí, voda, dračí maso, vodní kůra, smrkové jehličí, borůvky. Nejdřív opražíme vodní kůru a pak uvaříme králičí zelí. Borůvky rozmačkáme a smrkové jehličí přidáme…

„Šťastnej až do smrti“

Hadí vocásky, voda a borůvky, maso dračí, brambory, lesní jahody, koření, králičí zelí. Hadí ocásky umejeme ve vodě, borůvky opláchneme, trošku vody, sůl, pepř a nakonec uvařit.

„Šťastní navždy“

Uvaříme myší ocásky, hadí ocásky, dračí ocásky a maso, kosky, voda.

„Jíst a pití na hojení“

Voda, borůvky a jahody zamíchat. Jitrocel naťukáme, nasliníme jitrocel a dá se to na bolest.

„Pocity mládí“

Prasečí sádlo, dračí oči, jahodové semena, pálivé brambory, myščí ocásky a voda. Jahodová semena dáme do vody. Dračí oči oloupeme a dáme umejt. Prasečí sádlo upečeme nad ohněm a myší ocásky uvaříme. Na prasečí sádlo dáme pálivé brambory a myší ocásky na to položíme. Dračí oči naloupeme na plátky a dáme je usmažit nad ohněm. Nechte si chutnat.

„Vlčí nápoj nekonečné síly“

Voda, hovězí maso, pálivé koření, sůl. Vodu uvedeme do varu, osolíme, vložíme maso, okořeníme, za občasného míchání uvaříme.

Naše čarodějné lektvary jsme vařili v našich ještě čarodějničtějších chýších: přístřešek z větví a větviček, trávy a kapradí, stromek čarodějné moci, hraniční ploty a plůtky se závorou, tajné spižírny a skrýše pro zbraně, ohniště, lavičky a také „čtyřnožka na kotlík a opejkáky, uvařili jsme polívku, sbírali jsme borůvky, pak k nám přišli Trabanti a pak jsme šli zpět.“

A kdo byli Tarabanti, Obživlé mrtvoly a Potterovi bezhlaví vlci? No to jsme byli my, táborníci se svými vedoucími, to jsou jména našich družin, to jsme my, kteří jsme budovali chýše, navštěvovali se v nich, hráli jsme si, putovali do Třeboně za památkami a koníky a nákupy, zpívali a hráli scénky u táboráku, mlsali v campu „U Pískovny“, hlídali jsme v noci tábor, putovali stezkou odvahy…: „Šli jsme za Velkým Mistrem a tam jsme si vybrali svoje amulety.“ A také „Řád tajného vědění I. stupně“:

„Prodírali jsme se pichlavými houštinami temného lesa. Cesta k tajemnému mlýnu se nám zdála nekonečná. Z tmavých koutů lesa nás sledovaly krvelačné oči čarodějových skřetů. Mlha nás mrazila v konečcích prstů. Prostupovala celým naším tělem. Klapot mlýna se přibližoval. Zlověstné klap, klap, klap… najednou jsme se ocitli před ním. Stál uprostřed lesa zahalen tmou. Pouze v jednom okně se svítilo. Odvážili jsme se a nahlédli dovnitř. Za stolem, nad knihou čar a kouzel, ozářen plamenem svíce na lidské lebce, seděl čaroděj, Mistr kouzel. Jeho tvář byla protáhlá, jeho zjizvený obličej nás přikoval strnulým pohledem jednoho oka. „Vstupte!“ Zahřměl jeho hlas. „Čekám na vás!“

Nočním dobrodružstvím a zkouškou odvahy pro nás však tábor neskončil: ve druhý čtvrtek našeho pobytu na táboře jsme absolvovali závěrečnou etapu:

„Dnes vás čeká největší a nejtěžší zkouška! Velký Mistr si pro vás připravil několik úkolů, které prověří vaše znalosti a čarodějné schopnosti. Pokud všechny úkoly správně vyřešíte, nebudete již Mistrovými učni, ale stanete se Velkými Čaroději!“ A tak jsme běhali po šifrách z tábora do lesa a zpět. Plnili jsme při tom různé úkoly: uzlovali jsme uzle podle pokynů vedoucích, skládali a slepili jsme rozstříhaný obrázek čarodějnice s černým kocourem, vyrobili jsme šipku nebo vlaštovku z papíru, kreslili nebo malovali obraz Velkého Mistra a také jsme podle obrázků vymysleli pohádku:

Pohádka o čarodějnici

„Ježibaba šla ven a potkala tam žábu. Šla s ní domů a uvařila si ji. Zmocnila se tý žáby a byla mocná na vždycky.“

A také:

„Byl jeden čaroděj, který vařil lektvar. Po letech čaroděj našel malého skřítka, který mu pomáhal vařit lektvary. Jednou večer skřítek prohraboval skříň čaroděje a našel žábu. Zkusil vařit lektvar a hodil do toho žábu a z žáby se stala čarodějnice a zaklela skřítka na rybu.“

Pohádka o čarodějných postavách

„Bylo v lese jedno ohniště a u toho ohniště byla ježibaba. Jeden den k ní přiskákala žába s korunou na hlavě a ježibaba z ní udělala žabí oči. Druhý den našla jednu chaloupku a v ní byla jedna hodná…“ (dál už domýšlejte sami).

A při závěrečné etapě jsme hádali hádanky. Uhádnete?

„Číhá na dně rybníka, každý před ním utíká. Požádá vás suše: dejte mi své duše!“

A další: „Za kapku krve slíbí ti třeba i modré z nebe dodat. Až si tě pak odchytí, bude tě vidlemi bodat.“

A v poslední pátek našeho pobývání na táboře jsme malí a velcí vytvořili šest týmů a dospělí vedoucí sedmý tým pro XII. ročník „Her bez pranic“. Soutěžili jsme v různých zajímavých disciplínách: foukaný minigolf, nalévání vody do trubky spojených PET lahví, přenášení vody do skleničky pomocí snad té nejmenší lžičky v táboře, bowlingový hod ringového kroužku do kopce, zašroubování matky na šroubek do prkna a jiné.

O druhé sobotě dopoledne jsme se zabalili, uklidili jsme tábor a své podsadově plátěné příbytky, rozloučili jsme se a naši rodiče si nás po necelých dvou týdnech pobytu na táboře odvezli domů.