Kronika letního tábora
TOM 2402 „Práčata“ Rapšach

DRAČICE 2007

„Návrat z hvězd“

Sepsali: Káťa, Růža, Simča, Smolíček, Homi, Šumi, Stáňa a Kája

Sobota 30. 6. 2007

Letos se nástup na tábor obešel bez problémů (žádné povodně ani jiné živly neřádily), a tak jsme na tábořiště postupně dorazili mezi druhou a třetí hodinou odpoledne.

Po příjezdu všech táborníků a vyřízení všech formalit zahájil Kája první táborový den. Téma letošní celotáborové hry (CTH) je „NÁVRAT Z HVĚZD“, a hra je zajímavá nejen tím, že ji budou hrát malí i velcí společně, ale i tím, že na každou etapu nás rozlosuje do posádek zvláštní stroj, zvaný „Velká Matka“.

Po nástupu jsme dostali skafandry (trička s logem hry na zádech, a s podivnými prázdnými čtverečky na bříšku), a taky materiál na vesmírnou helmu. Když jsme si helmy vyrobili, nasadili jsme si je na hlavu a šli jsme poprvé před „Velkou Matku“.

„Matku“ jsme pozdravili: „Ó, Velká Matko, já bezejmenný přicházím k dnešnímu zjevení pravdy“. Kapitáni předtím ale museli bez pomoci rukou dostat do pusy píšťalku, uvázanou na helmě, a zapískat na ni.

„Matka“ nás pak rozdělila do čtyř posádek - ČERVENÉ (kapitán Simi), ZELENÉ (Homi), MODRÉ (Smolíček) a ŽLUTÉ (Ondra Kříž).

Po chvilce odpočinku a úpravě stanů jsme se rozdělili do tří skupin, které pracovaly na nedokončených táborových stavbách (lávka, sprcha, volejbalové hřiště, koše na odpadky,...). Po těžké práci byla zasloužená večeře - opékaný párek, chléb, hořčice nebo kečup.

Po chvíli povídání se docela setmělo. Toho využili vedoucí, a rozvezli nás po polovinách posádek do temných lesů. Kája jel s Mášou a Davy s Fazolí.

nastoupili jsme do auta a buď Kája nebo David nám dali na oči brýle proti kosmickému záření. Neviděli jsme nic! Jen víme, že na té cestě bylo hodně drncáků. Zastavili jsme, a z reproduktoru v autě si vyslechli řeč hlavního Atroxana, ve které nám sdělil kdo jsme, odkud pocházíme, a že se za chvíli i s naší kosmickou lodí roztřískáme o Zemi.

Vystoupili jsme tedy a museli na čas doběhnout zpátky do tábora. časy obou polovin posádky se sčítaly a hlavní bylo nalézt cestu... Vrátili jsme se kupodivu všichni a celí!

A potom jsme šli do hajan!!!

Neděle 1. 7. 2007

Ráno nás svou rozcvičkou probudil Velkej Martin. Po rozcvičce a vyčištění zoubků byla snídaně - kakao a vánočka. Děvčata pak pod vedením Andulky škrábaly brambory k dnešnímu obědu a kluci připravovali zahajovací táborák.

Pak jsme se převlékli do plavek a jelo se na pískovnu trénovat na kanoích. Ovšemže Honza a Martin Čechovina vzali zatáčku tak prudce (no, spíš Honza se tak jako bimbal), že se s lodí obrátili, a to dne vzhůru. No jo - šikulové! Tak jsme vylévali, a pak ještě dvakrát.

Nakonec jsme vzali kola a jeli zpátky do tábora na oběd - vepřový plátek, brambor, okurkový salát).

Po obědě byla asi desetiminutová pauza. Pak jsme se vypravili zas na pískovnu, a tentokrát i s malými. Začala další etapa CTH. Tři jeli na kanoi (na jedné) a dva na nafukovacím lehátku (každý na svém). Sbírali jsme paměťové krystaly z bóje, která byla zakotvena asi 401 metrů od břehu. A Simča a Káťa se taky cvakly.

Pak jsme jeli do tábora na svačinu a po ní Kája zapískal, a hrály se buď šipky, nebo se jezdilo na pedallo, což je velmi vzrušující hlavně pro toho, kdo to zkouší poprvé (hry jednotlivců).

Po večeři jsme se převlékli k táboráku, a tam nás zahajovacím proslovem uvítali Ondra Kříž a Homi. Ondra Šíša a Oli hráli na kytaru, a my jsme ZPÍVALI!!!

A pak se šlo do hajan!!!

Pondělí 2. 7. 2007

Ráno nás uvítali s rozcvičkou Davy a Iva. K snídani byl chleba s máslem a medem.

Pak se všichni učili zacházet s buzolou (no, někdo to už uměl z Turistických závodů, ale opakování je „Velká Matka“ moudrosti). To nám to šlo!

Po učení azimutů jsme šli nahoru na hřiště, a tam jsme na hru jednotlivců museli hodit šipkou jako oštěpem co nejdál. Hned po šipkách jsme se učili skládat vlaštovku a hned jsme si každý jednu vyrobili.

No a pak začal AZIMUŤÁK! Běhalo se!!! Podle buzoly!!! Daleko!!! Kdo ale doběhl, dostal svačinu - sušenku a rajče. Když doběhli všichni, byl oběd.

Po obědě nám „Matka“ dala úkol, ať sestavíme co nejvíc slov (našich jmen) ze šišek. A tak jsme stavěli na výšku tří šišek naše čtyřslabičná jména - RIRITIKI, MITIRITI, KITITIKI a podobně. Nikomu se samozřejmě nepovedlo postavit všechny možné kombinace těchto čtyř slabik, ale výkony byly obdivuhodné!

Potom kdo chtěl, mohl jet s Davym a Honzou na pískovnu a na nanuka k Čechalům.

Přijeli jsme z pískovny a šli jsme závodit s vlaštovkami v hodu do výšky na čas, do dálky i na cíl (do Ondráškova bazénku).

Potom byla večeře - polévka a topinky)! Pak pauza. Hm... A nakonec nás Kája zavolal do hangáru zazpívat si naši písničku „Létající talíř“.

A potom šupky dupky do hajan!!!

Úterý 3. 7. 2007

Ráno nás svou rozcvičkou probudila Iva. Nikomu se sice z teplých spacáčků nechtělo, ale bohužel cvičili všichni. Po rozcvičce jsme si vyčistili své krásné zoubky a hurá na snídani. Měli jsme chléb se sýrovou pomazánkou a ovocný čaj.

Na nástupu si poprvé zasekla sekerku Iva - Bořek stavitel. Povinně jsme si pak každý museli uklidit svůj stan, ale bohužel stanu číslo 3 se úklid nějak nepovedl a měli stejně prasátko.

Po deseti minutách nás Kája opět svolal a začala další etapa CTH - „Vozidla Soplouchů“. Každá posádka dostala krepák své barvy a měli jsme všechny tři role slepit dohromady do nekonečného pásu. Někomu se to dařilo, a někomu bohužel... Pak jsme v těch pásech jeli tři kola kolem tábořiště, a byla to pěkná makačka!

Pak začala hra jednotlivců - překážková dráha, a po ní byl OBĚD - bílá polévka neboli rozmíchanka alias friko, a koblihy.

Po obědě jsme jeli na hodinu na pískovnu. Po návratu do tábora se šlo na hry jednotlivců - SUDOBĚH a PRAKIÁŠ. Absolutně NEJ byla MIRČA RŮŽIČKA!!!

Pak přišla bouřka a ochladilo se, a tak jsme šli do hajan!!!

Středa 4. 7. 2007

Ráno nás probudil jemně Šíša, a rozcvičku dával Velkej Martin - to byl fičák! Pak byla snídaně - chleba s máslem a s marmeládou a kakao.

Po snídani bohužel přišla hra jednotlivců, a pak úklid koblih kolem týpí. Pořád pršelo, tak jsme hráli jen drobné hry v hangáru.

Pak byl oběd - čočka s párkem. Po obědě jsme šli do lesa na další etapu CTH - „Zkáza stanice MUP“. Jezdili jsme s našimi kosmickými loděmi (ruličkami od toaleťáku) po nekonečných smyčkách, uvázaných mez stromy ze 180 metrů dlouhých magnetofonových pásek. Vydrželi jsme to hodinu!

Po hře bylo volno, a všichni byli na latrínách! A pak další etapa CTH - Kruťáci! Po posádkách jsme šli do Kyslíkové rokle pro zásoby tohoto plynu. Museli jsme mít kolem pasu uvázaných osm sáčků s kyslíkem a Kruťáci se svýma drápama ten kyslík vypouštěli prodrápnutím. Úrazy byly jen dva... Celkem zlý Kruťáci!

Pak byla večeře, zase pršelo, a tak nás Kája posla vyčistit zuby a šlo se do hajan!!!

Čtvrtek 5. 7. 2007

Ráno nás probudila Katka! I když dnešním vedoucím dne byl Martin Čechovina. Ke snídani byly rohlíky, paštika, máslo a čaj.

Po snídani jsme dostali svačinu (lipánek, rohlíky a sekanou), ale nesnědli jsme ji, nýbrž dali do batohu a šli spravovat kola. Po spravení kol jsme se vydali na cestu! Jeli jsme na Červené blato, pak přes Jakuli do Byňova, Nakolic a Vyšného, a pak pře Žofinku a Dvory zase zpět. Po cestě tam bylo strašně hodně kopců a Smolíček v jednom z nich urval při šlápnutí přehazovačku (NEKUPUJTE SI KOLA V MAKRU!!!). A pak Kája píchnul! A Růža měla kolo v takovém jiném stavu, že se na něm cestou trápil Homi a hlavně Honza. V Suchdole Ondrášek Kaňúr narazil do sloupu, kterej neviděl, přestože byl dva metry vysokej (ten sloup)! Ujeli jsme 51 kilometrů.

Zpátky do tábora jsme přijeli v šest večer, všichni hrozně utahaný!!! Tak jsme aspoň dostali večeři (čočková polévka a chleba ve skafandru). Po večeři si každá posádka musel vyrobit něco jako žebřík, ale neřekli nám na co!

Pak jsme si vyčistili zoubky a vzhůru dolů do hajan!!!

Pátek 6. 7. 2007

Ráno nás probudil Hans a dal nám kotel! Potom byla snídaně (chleba s máslem a medem).

Po snídani jsme jeli další etapu CTH - Zónu 1. Na to byly ty žebříky! Zavázali nám oči a jeden člen posádky nás dirigoval po překážkové dráze vysílačkou. Bylo to dost těžký, hlavně objet kolem sudu kolečko. Ale hlavně, že při tom všichni zachovali klid - viď, Homi!

Ke svačině jsme měli rohlíky. Po svačině jsme hráli MISTRA FU-KU, a Jára neustále vyhrával!

Pak byl oběd - guláš s kolínkama. A potom etapa CTH - Zóna 2. Opět jsme jezdili v našich oblíbených vozidlech - žebřících - a museli jsme v lese najít čtyři základny s paměťovými krystaly. Trvalo nám to dvě hodiny!

Přišli jsme do tábora a konečně měli chvíli klidu... A pak svačina - jogurt (jahodový). A pak úklid stanů. Po úklidu večeře (chleba s vajíčkovou pomazánkou).

Po večeři se hrály hry - fotbal, aktivity, Mistr FU-KU - ale hlavně náš letošní nejoblíbenější sport - badminton.

Nástup - a šlo se do hajan!!! Dobrou noc!

Sobota 7. 7. 2007

Ráno nás probudil Pety! K snídani jsme měli chléb s marmeládou, paštikou, nebo vajíčkovou pomazánkou. Po snídani byl nástup. Pety si zasekl svůj první táborový den.

Na nástupu jsme se dozvěděli pokyny k dopolednímu programu. Kluci stavěli půlící táborový oheň a holky chodily pro chrastí. Pak byla svačina - lipánek. Konečně jsme dodělali táborák.

K obědu byly špagety. Před druhou hodinou pro nás postupně jezdili rodiče, abychom se jeli vysprchovat a vůbec všestranně zkulturnit. Do tábora jsme se vrátili večer kolem šesté.

A zapálili jsme táborák. Scénky začali mladší. Tedýs to rozjel břišním tancem na písničku „Ruty šuty Arizona, Texas“! Pak to pokračovalo až k závěrečné scénce starších - Guinessova kniha rekordů. Nakonec všichni poděkovali Petymu za s námi strávený týden, protože zítra i s Beruškou odjíždí domů. DÍKY, PETY!!!

Pak nám Kája řekl, ať si jdeme vyčistit zuby a spinkat, a tak jsme šli.

Neděle 8. 7. 2007

Ráno nás probudila Stáňa. Potom byla zatím nejlepší rozcvička z celého tábora! Procvičili jsme si očička, hlavičku, ručičky, nožičky a zahráli si „Kolo, kolo mlýnský“. Pak jsme si šli vyčistit zoubky a na snídani - vánočka s marmeládou a kakao.

Nástup si dnes zasekla Stáňa! Tento nástup byl neobvyklý, protože Stáňa to měla, jako kdyby byla královna. Majka nesla sekyrku na podnosu s bílou krajkou, a Velkej Martin pobíhal kolem Stáni s titulky, co má dělat. Bylo to zvláštní, hezké, roztomilé apod. Snad si to bude Stáňa do příštího roku pamatovat!

A zahájil se táborový den! Každý se po nástupu ujal nějaké práce. Někdo asistoval při škrábání brambor, jiní myli nádobí ze soboty a ti nejlepší uklízeči stanů (PRASÁTKA) šli mýt latríny.

Pak si někdo vzpomněl, že bychom se mohli jít trošičku projít. Nikdo netušil, že procházka v rámci krátké etapy CTH se protáhne na několik hodin (asi na pět). Asi je za táborem BLUDNÝ KÁMEN... ASI JO!!! Trasa obnášela mnoho překážek v podobě úrazů - například odřená dlaň, rána flaškou, utržený strup na hlavě, považovaný za stržené klíště (klíšťostrup), několik nádherných puchýřů z vhodných bot apod. Nebudeme zde rozepisovat, že bloudění byla naše chyba... A proto se budeme příště řídit heslem: „DVAKRÁT ČTI, JEDNOU JDI!“.

Přes všechny potíže jsme dostali odměnu v podobě skvělého oběda - řízek s brambory a okurkový salát. Děkujme, opravdu jsme už ve tři hodiny odpoledne měli hlad! Tak pozdě míváme nedělní oběd málo kdy.

Po poledním odpočinku se stavěly vrávory. Nařezat dvanáct latěk, a pomocí provázků z toho sestavit a svázat jakoby trojboký stan. Pro některé posádky úkol téměř neřešitelný!

Potom jsme šli na louku a házeli bomby do vrávorů, které představovaly vesmírné lodě nepřátelských ŠQUORKŮ. Jeden z posádky to dirigoval vysílačkou a všichni ostatní byli za závěsem, aby neviděli, kam hází, a házeli. Byla to fuška - uf!

Po doplnění vitamínů (jablko na svačinu) jsme nastartovali své vlastní stroje a odfrčeli na nich smýt do pískovny pot a prach z namáhavé etapy.

Ještě než jsme se chtěli jít najíst, volala nás naše VELKÁ MATKA, která nás jako každý jiný den rozdělila do posádek. A konečně jídlo - VEČEŘE - polévka a chleba!!! My tu vlastně pořád jíme...

Po večeři vypukly hry jednotlivců, někdo hrál badmintonový turnaj, dohrával se Mistr FU-KU, slaňovalo se z dubu - prostě to bylo fajn.

No a pak jsme si vyčistili zoubky, velcí zalehli do spacáků a malí toho ještě neměli dost, tak si vyzkoušeli svoji odvahu cestou nočním lesem za Atroxanem. Pak zalehli i oni, takže dobrou noc a už se těšíme na zítřek!

PS. Nevíte, co bude zítra k obědu? DÍK!!!

PONDĚLÍ 9. 7. 2007

Ráno nás probudila Janša!!! Pak byla rozcvička a předcvičoval Tedýs, kterýho málokdo poslouchal. Byl holt přísný! K snídani byl chleba nebo vánočka s marmeládou. Mňam!!! Po snídani nás čekal nástup, Janša si dnes zasekla sekyrku a sdělila nám, co bude dál.

Dál bylo to, že jsme museli každý vzít hrníček a jít sbírat borůvky na borůvkové knedlíky. Začalo pršet a i přesto jsme museli sbírat - nařídil to Martin a Honzík! Byla nuda!!! Po borůvkách jsme šli do tábora a dostali jsme svačinu - rohlík. Hm, hm,...

Potom byla pauza. Po pauze konečně oběd. Hurá!!! Borůvkový knedlíky!!! Na těch jsme si všichni pochutnali. No a pak jsme si zase každý vyrobili papírové šipky. Šlo nám to tak rychle, že mezitím už byla zase svačina. Svačinu nám dovezli naši sponzoři Daňkovi (jablka, broskve, rajčata, melouny, limonády,...) a dneska jsme dostali broskve s rohlíkem.

Po svačině přišla už desátá etapa CTH. Museli jsme nastoupit do vrávorů a házet šipky na planety. Bohužel nás při tom stále rušil déšť. Tak jsme šli do hangáru dohrát Mistra FU-KU a každý si taky vyrobil svoji raketu. Taky jsme hráli hru s hledáním čísel, které šéfoval Martin Čechovina.

Uprostřed her přišla večeře - nudlová polévka s chlebem. Po ukončení večeře a her jsme si šli vyčistit zoubky a do hajan! DOBROU NOC!!!

PS. Ty knedlíky byly výborný!!!

ÚTERÝ 10. 7. 2007

Dneska se vstávalo v krásných 8:30, protože venku celou noc lilo. Takže nás ráno (nebo dopoledne) vzbudila Janča (podle Dejva - Alžběta). Přesto se dnes na rozcvičce vyřádil Hans starší, a jmu přisluhoval mladší Hans - Alfons. Dvojka k pohledání! Zkrátka TEROR!!!

Pak jsme si vyčistili zuby a jako obvykle byla snídaně - chleba, paštika nebo sýrová pomazánka. Sýrová - NIC MOC J!

Po snídani nás svolal Kája do hangáru, ať se jdeme učit uzly. VOPRUZ! A hráli jsme taky Mistra FU-KU. Pak byla svačina - Tatranka  a broskev).

Potom nás opět zavolala Velká Matka a rozdělila nás do posádek. Pak byla hustá hra (mimochodem v dešti) s budíkama. David, Janča, Janša a Martin mladší nastavovali časované bomby. Docela by nás zajímal systém časování každé bomby. Proč jedna vybuchla dřív a další později? A některá vůbec? (Kájova poznámka: „Milé děti, to záleží na tom, jak se ten budík nařídí, víte?“)

A z toho plyne: „JAK KDO NAČASUJE, TAK VYBUCHNEŠ!“ Asi zřejmě vybuchl i nějaký Atroxan, protože k obědu jsme měli ATROXANOVY KOULE (masové karbanátky). Byly moc dobrý, ale rodičům to raději psát nebudeme...

Po zaslouženém - nezaslouženém odpočinku nás opět zavolala naše Velká Matka. Rozdělila nás zase do čtyř posádek, ať už se nám jejich složení líbí nebo ne! Nicméně její los je vždy nezvratný!

Pak začala stavba HARVESTERŮ. Každý se s tím popral po svém. Nakonec se přes neustálé překážky dílo podařilo všem.

Pak jsme si chtěli vyzkoušet své síly na PŘEKÁŽKOVÉ DRÁZE. Někdo byl dokonce tak rychlý, že tělo předběhlo jeho nohy - VIĎ, HOMI! Někdo stojí V POZORU, Homi radši HLAVOU DOLŮ!.

Potom se závodilo o MISTRA UZLŮ. Tam se hodila šikovnost rukou. Po uzlech byla večeře - pekli jsme si buřty v týpí, protože venku zase pršelo.

Po večeři nás zavolal náš Kája a sdělil nám, že někdo půjde dokončit Mistra FU-KU a ostatní dohrají badminton. Turnaj v badmintonu byl o postřehu, bohužel není dohraný kvůli dalšímu dešti. Budeme ho muset hrát častěji - NÉÉ ŇÁKÝ ETAPY, ALE BADMINTON!!!

U Mistra FU-KU dofoukali poslední mistři - no a to je konec dne! Šli jsme si vyčistit zoubky a nástup ukončila Janča II.

Dobrou noc!

STŘEDA 11. 7. 2007

Dneska se vstávalo později, protože v noci nás vzbudili na noční etapu CTH - HARVESTERY! Tak na tohle byly ty dřevěné nestvůry! Přivázali jsme k nim baterky a za jejich svitu sbírali v nočním lese do příďových kontejnerů další krystaly. Tady se projevila kvalita naší práce - přežil jen jeden Harvester!!!!

Ráno nás vzbudila Andulka, jako vždy plná elánu. A začalo oblíbené „Hlava, ramena, kolena, palce“ a spousta dalších částí těla! Pak jako každé ráno ranní údržba našeho chrupu a doplnění potravin do žaludku - SNÍDANĚ!

Pak na nás Kája zřejmě ušil pěknou boudu a všechny nás postrašil, že přijede HYGIENA!!! A tak jsme lítali od jednoho rohu tábořiště k druhému a uklízeli a uklízeli... Někteří byli dokonce uklízet i v lese. Tam taky chodí HYGIENA?

Po úklidu se malí i velcí začali připravovat na DLOUHOU cestu do Třeboně. Malí - protože jeli vlakem - si pouze zkontrolovali stav své peněženky (co si asi koupí?). My velcí jsme musel zkontrolovat své stroje, protože jsme jeli NA KOLECH!!!

Nejdůležitější věc před jízdou na kole je: „ZKONTROLOVAT, JESTLI MÁ KÁJA S SEBOU POTŘEBNÉ NÁŘADÍ NA OPRAVY KOL!“ Pro většinu z nás je totiž samozřejmé, že si sami nafoukneme kola, zvedneme sedačky, utáhneme brzdy, vyměníme lanka,...

Po cestě do Třeboně se vystřídala všechna roční období (sluníčko + horko, mraky + déšť, vítr + zima). I cesty a cestičky byly všelijaké. Nejlepší na tom bylo aspoň to, že Třeboň leží v nížině!

Dorazili jsme do ní vytřepaní a promoklí. Pak jsme dostali asi hodinu a půl rozchod, a ten si vychutnal každý po svém. Někdo se šel projít a někdo to dokonce proseděl - všichni víme kdo a co.

I zpáteční cestu jsme si užili. Co si budeme pamatovat už navždy: „NE VŽDY SE VYPLATÍ JÍZDA VPRAVO“ (viď, Dejve), nebo že: „ZÁVORY mezi Majdalenou a Třeboní SE ZVEDAJÍ JEDNOU PROVŽDY!!!“. Do tábora jsme se vrátili kolem půl páté večer po padesáti ujetých kilometrech. Každý v jiném stavu - tím myslíme, že někdo čistý, jiní špinaví.

Malí si Třeboň také užili. Šli se podívat do Hrobky na mrtvoly, na výstavu Třeboňsko (zvěř, lidé, hmyz,...). Největší radost z tohoto výletu měli zřejmě prodejci zbraní - všichni přijeli vybaveni kolty, pistolemi, revolvery nebo samopaly.

Po příjezdu do tábora Kája zapískal na svou oblíbenou píšťalku, kterou má již od dětských let, a začala další etapa CTH. Spočívala v honbě za krystaly s bubákem, vlastně NETVOREM. Netvor nás docela prohnal, ne všichni se z trosek jeho kosmické lodě vrátili čistí - hlavně na kolenou. Nejhorší to měli poslední, na které Netvor vyskakoval už skoro za tmy.

Po bubákovi přišly na řadu teplé spacáčky a HURÁ SPINKAT! DOBROU NOC!

ČTVRTEK 12. 7. 2007

Vo čtvrtok nós vzboďol Ondro Šóšo. Rozcvočko bolo mórnó (čokolo jsmo vjotšó toror). Olo vzhlodom k tomo, žo nós čokolo poslodnó colotóborovó hro, tok jsmo bolo ródo.

Dnosko nós zcolo vojómočno svololo „Moló Motko“ do hongóro, obo nós rozdololo do posódok.

Dopolodno jsmo so voprovolo do covolozoco no Klokov, no otopo „Sotkónó třoťóho droho“. To prosto žvotlómo no loďo o ono nóm mosó stojno odpovódot. S koždoo posódkoo šol jodon Konstroktor o sčótol bodo. Dovod so Somčoo, Jonšo s Homom, Morton so Smolóčkom o Honzo s Ondroo. Proč ton Dovod pořód jo o tó Somčo?

O přos hnosnó počosó to dopodlo colkom dobřo. Po nóvroto do tóboro jsmo mjolo nošo nojoblóboňojšó hro - JÓDLO! To oprovdo nomosómo lošťot.

Odpolodno nós čokolo zóvoročnó otopo. Sbololo jsmo so pjot švostok o tóhlo. Ňoktořó so kromjo lókórňočko vzolo o botorko o ňojokó jódlo (pro jostoto).

„Žódnó tóborňók ňokdo novó, kdo so vróťó!!!“

O mo znómo sobo o nošo lošťotolskó schopnosťo. Šlo so k Žobonco, krmolco otd.

Nojlopšó nós čokolo no konco - přokonónó řoko no gomjo. Ňoktořó so konočňo omolo!

Po nóročnóm dňo nós čokolo to nojskvostňojšó, nojskvjolojšó, nojchotňojšó nojlohodňojšó jódlo. KVJOTÓK, BROMBORO O TOTORKO!!! Kochořkóm třokrót slóvo!!!

Potom nós Motko opjot rozlosovolo noposlodo do posódok, o po chvólo počótóňó bolo josno - lotošňóm vóťozom CTH jo ŽLOTÓ POSÓDKO!!! Rozdolo so doplomo, toko zo hro jodnotlovcó o zo Mostro ozló o Mostro šofor.

Potom ož jonom losovónó no zótřojšó „Hro boz proňoc“ o hojdo no koťo.

To šťostňojšó mohlo sponkot, olo ňoktořó mosolo jojoch spónok hlódot. Ňoktořó so oso trocho pomótlo o mjolo voďoňó o slošoňó. Jodňo nopřóklod voďolo chlopo o nódržo, dalšó o lotrón. Olo nošo stotočňó Konstroktořo jo zohnolo novždo.

Dokonco so nošlo o tok stotočňó Konstroktořo o Konstroktorko, ktořó vós hlódolo ož do róno!

Otroxšťonoo zopsolo Stóňo.

ČTVRTEK 12. 7. 2007 ještě jednou pro ty, kteří nerozumějí atroxštině

Ve čtvrtek nás vzbudil Ondra Šíša. Rozcvička byla mírná (čekali jsme větší teror). Ale vzhledem k tomu že nás čekala poslední celotáborová hra, tak jsme byli rádi.

Dneska nás zcela výjimečně svolala „Malá Matka“ do hangáru, aby nás rozdělila do posádek.

Dopoledne jsme se vypravili do civilizace na Klikov, na etapu „Setkání třetího druhu“. To prostě žvatláme na lidi a oni nám musí stejně odpovídat. S každou posádkou šel jeden Konstruktor o sčítal body. David se Simčou, Janša s Homim, Martin se Smolíčkem a Honza s Ondrou. Proč ten David pořád je u té Simči?

I přes hnusné počasí to dopadlo celkem dobře. Po návratu do tábora jsme měli naši nejoblíbenější hru - JÍDLO! To opravdu nemusíme luštit.

Odpoledne nás čekala závěrečná etapa. Sbalili jsme si pět švestek a táhli. Někteří si kromě lékárničky vzali i baterky a nějaké jídlo (pro jistotu).

„ŽÁdnÝ tÁborNÍk NIkdY nEvÍ, kdY sE vrÁTÍ!!!“

A my známe sebe i naše luštitelské schopnosti. Šlo se k Žabinci, krmelci atd.

Nejlepší nás čekalo na konci - překonání řeky na gumě. Někteří se konečně umyli!

Po náročném dni nás čekalo to nejskvostnější, nejskvělejší, nejchutnější, nejlahodnější jídlo. KVĚTÁK, BRAMBORY A TATARKA!!! Kuchařkám třikrát sláva!!!

Potom nás Matka opět rozlosovala naposledy do posádek, a po chvíli počítání bylo jasno - letošním vítězem CTH je ŽLUTÁ POSÁDKA!!! Rozdaly se diplomy, také za hru jednotlivců a za Mistra uzlů a Mistra šifer.

Potom už jenom losování na zítřejší „Hry bez pranic“ a hajdy na kutě.

Ti šťastnější mohli spinkat, ale někteří museli jejich spánek hlídat. Někteří se asi trochu pomátli a měli vidění a slyšení. Jedni například viděli chlapa u nádrže, další u latrín. Ale naši stateční Konstruktoři je zahnali navždy.

Dokonce se našli i tak stateční Konstruktoři a Konstruktorky, kteří vás hlídali až do rána!

Do češtiny přeložil Kája.

PÁTEK 13. 7. 2007

Dneska nás vzbudil Martin, a hned po rozcvičce a po snídani (chléb s máslem a sýrem, čaj), jsme začali se stavbou táboráku a přípravou už 12. ročníku „Her bez pranic“.

Po svačině bylo všechno nachystáno k slavnostnímu zahájení. Pět týmů - Ufoni, Greenové, Hobitofilové, Školka One a Adrumšpachové nastoupili pod svými vlajkami ke vztyčení Čmelíka a zapálení čmelíkovského ohně.

A pak již následovalo jedna za druhou sedm disciplín - Pádlohod, Kutululukolo, Sinufo, Kuličkofuk, Petowott, Špalkochod a Tamborbrambor - jejichž jména vám nic neřeknou a nemá cenu je popisovat. Kdo neviděl, neuvěří!

Hry byly proloženy výborným obědem - svíčková s knedlíkem - ňam, ňam!!!

Odpoledne kolem čtvrté byly Hry slavnostně ukončeny, odříznut Čmelík, sfouknut oheň a vítězem se po netradičním rozpichu stali GREENOVÉ!

No a pak už se jen dostavěl táborák, dohrál turnaj v badmintonu, který vyhrál Svobi, a byl vyhlášen nejlepší Atroxan letošního tábora - Ondra Kaňúr! A taky jsme se na památku vyfotili po jednotlivých posádkách.

Po večeři to už šlo všechno jako vždycky - zapálili jsme táborák, rozdali sluníčka a pochvaly, zazpívali si, přečetli kroniku, a v deset už se hrála poslední večerka.

Velcí ještě zůstali u ohně dlouho přes půlnoc, opekli (spíš připálili) pár brambor, a pak už taky do pelíšků...

SOBOTA 14. 7. 2007

A je tady poslední den, a Kájova píšťalka nás volá k poslední rozcvičce. Po snídani nastává velký úklid - nejprve „na obecním“, a pak si každý zabalí své věci, protože v půl jedenácté je závěrečný nástup.

A zase jako už čtrnáctkrát předtím na tomto tábořišti - ukončit poslední pracovní den, sejmout vlajku, a pak už nad táborem letí naše RAKETY, a zní „nezacházej slunce“ a „Světýlka“. Pak už jen podání rukou pár slziček, a tábor Dračice 2007, patnáctý tábor za sebou na tomhle krásném tábořišti je u konce.

Co dodat? Byli jste fajn, žádné velké problémy, žádné maléry, žádná zranění. AŤ SE NÁS TO DRŽÍ I NADÁLE!

TÁBOR „DRAČICE 2007“ SKONČIL,
AŤ ŽIJE TÁBOR „DRAČICE 2008“!!!