RAMBO MÁLEM KRÁLEM

Letní tábor Dračice 2008

Kronika velkých družin

Střídavě sepsali: Simi P., Krista J., Smolíček, Jára, Ondra, Homi, Svobi, Barva,...

Den první

Sobota 28. června 2008

Začal nám první táborový den...

Jako obvykle jsme se na tábořišti sešli mezi čtrnáctou a patnáctou hodinou. Po ubytování jsme slyšeli Kájovu oblíbenou píšťalku a dostali jsme oddílová trička. Pak jsme se rozdělili do družin, ve kterých strávíme příštích čtrnáct dní.

Po nástupu jsme se pustili do potřebných prací – stavby sprch, stavby lávky a vybudování volejbalového hřiště.

Pak nám naše kuchařky Majka s Andulkou udělaly večeři v náhodné sestavě (rohlík s paštikou a čaj). Po dobré večeři jsme si každý vyrobil žůžové růžové brýle a k tomu jsme se naučili žůžovou písničku. Moc nám to slušelo!

Pak nás přišel poprvé navštívit RAMBO (špatně maskovaný Dejv), a dal nám instrukce k první etapě celotáborové hry.

Vypravěč: Velevážené publikum, kluci a holky! Bylo nebylo, ale spíš bylo, jak za chvíli panstvo samo uvidí, jednoho krásného dne se na obzoru pohádkové říše objevil muž. Nebylo to moc poznat, protože z něj byl vidět jen kousek nosu, jinak dokonale splýval s pozadím.

(Na obzoru se objevuje RAMBO. Je celý v maskovaném, na hlavě helmu, obalenou křovím, obličej kromě nosu natřený maskovací barvou. Ověšen samopaly, pistolemi a granáty, má je i za pasem včetně několika nožů, polní lopatky a vysílačky s dlouhou anténou. Nože mu trčí i z bot. Za sebou na provázku táhne těžký kulomet. pomalu schází do středu tábořiště.)

Vypravěč: A už ho tu máme, už ho vidíme! Kdo to, k čertu, může být? Je to on? Ano, je to on! Sám Rambo, velký Rambo, nepřemožitelný a nepřekonatelný Rambo se objevuje v říší pohádek! Co se to děje, co se to stalo? Vysvětlí mi to někdo?

Rambo: Co se to děje, co se to stalo? Vysvětlí mi to někdo?

Vypravěč: To se ptám já!

Rambo: Ne, to se ptám já! Normálně se plížím křovím, abych splnil státně důležitou misi, a najednou přede mnou stojí dědek, mává klacíkem, chci ho sejmout – a bum! Najednou jsem tady a koukám jak sůva!

Vypravěč: To máš teda pravdu, viděl jsem už inteligentnější obličeje!

Rambo:

(Sundává samopal, odjišťuje granát a zároveň lehá za těžký kulomet.)

Rambo: Ani se nehni, bejby, než tě provrtám jak cedník! Jen co najdu spoušť... Tady někde byla... Ještě včera jsem ji tu viděl... To je zase nějakej novej typ... Tady je! A ne, to je jen nějaký svinstvo...

(Zatímco Rambo stále hledá, od hangáru přichází pomalým krokem vousatý shrbený stařec, přes svou fyzickou nemohoucnost důstojného zjevu. Je to Mámení, který se na poslední chvíli objevuje na scéně, aby zabránil nejhoršímu...)

Mámení: Nuž, švarný mládenče, vstaň ruče ze země studené, neb hejblata tvá podivná ti zde v říši pohádek jen nemnoho k užitku býti mohou, kdyžtě fungování jejich před branou říše zůstalo. A jakou to přepodivnou stroj na sobě máš?

(Rambo se pomalu rozmotává z řemení svých zbraní a vstává.)

Rambo: No co, dědku, neviděls nikdy správnýho maníka z U.S. Army? Vo co kráčí, fousatej?

Mámení: Hrubá tvá řeč nevzhlednému zjevu tvému odpovídá, ani sluchu, ani zraku mému nelahodíš! Však přesto poslyš zvěst tu, kterou ti velký čaroděj Krutibrk III. vzkazuje! Do říše pohádek tě zaklel, a jen tak zpátky cestu do současnosti své nalezneš, když pětadvacet úkolů jeho v čase daném splníš, a tak kůži svou počmáranou zachráníš.

Rambo: Fuck it! To snad není pravda v jednadvacátým století! Co asi zmůže akční hrdina v říši pohádek, když si ani nepicne, ani granát, ani nic jinýho  nevrhne, když tu nic nefunguje jak by mělo! To teda vidím pěkně černě!

Mámení: Však kol sebe pohleď, jinochu nemnoho sličný, a věz, že pomocníky tyto na cestu svou za návratem do doby své tyto dostaneš. A není jejich síla malá, jak mohlo by se ti jevit z obličejů jejich nedospělých! Na skupiny čtyři jsou rozděleni a mezi sebou klání veliké o splnění úkolů všech místo tebe podniknou.

Vypravěč: Takže my to naopak vidíme přímo růžově, jak ti hned předvedeme. Jen malý moment, než vykonáme jisté drobné přípravy!

(Vydá pokyn, děti si nasadí své předem vyrobené Brýle mámení a zpívají taktéž předem nacvičenou písničku Mámení.)

MÁMENÍ

Vidíme všecičko růžově,

máme se, máme se žůžově,

neznáme splín ani migrény,

nemáme tyhlety problémy.

Pohlédni přes sklíčka mámení:

„Cha cha cha hoří mi stavení!“

V bažinách toneme hladoví,

kde zhynem nikdo se nedoví.

V kraji kde nikdy se nesmráká

s radostí půjdeme na draka.

Díky ti, Mámení, brýle´s nám dal,

neznáme smutek ni žal!

OLÉ!

Rambo: No tak to už se teda nebojím ničeho! (A pro sebe dodává:) A ani se teda ničemu nedivím...

Vypravěč: Tak si myslím, že můžeme začít naostro. Bylo nebylo, před dávnými lety žil u lesa v malé chaloupce mladík, a ten měl jako kamaráda malého kocourka. Jednou se jejich finanční situace stala už tak neudržitelnou,...

Rambo: To znám dokonce i já!

Vypravěč: No to je tedy co říci! Takže stručně – kocourek dostal oblek, boty, a dopomohl svému pánovi nejen k akumulaci velkého množství finančního kapitálu, ale i k manželství s krásnou princeznou.

Mámení: A tady je pro tebe, Rambo, první úkol. V královském paláci říše pohádek visí plánek, podle kterého kdysi mládenec pro svého kocourka boty vyrobil. Protože byl synem chudého dřevorubce, byly i botky z poctivého českého dřeva, které se už nehodilo k vývozu do krajin rakouských. Tví pomocníci teď botky kocouří vyrobí pro skupinu každou jeden pár, a za hodinu zde se opět sejdou, aby v klání kocouřím se utkali. Jen dej jim ještě rady své, ať zahájit toto klání můžeme.

Rambo: No tak, heleďte, vezmete prostě nářadí, dojdete si pro plánek, pak uděláte ty boty – máte na to 50 minut – a v těch botách pak budeme závodit. Jo, a musíte je udělat tak, aby se do nich každej z družiny dostal i se svejma botama, no. Jestli chcete ještě něco vědět, tak se ptejte hned, já musím jít pucovat kulomet...

Úkol byl jasný: Postavit si v družině jeden pár dřevěných bot o výšce 50 cm. Někomu se to vedlo a někdo se na to naopak vys... – viď, Homi! (Myšleno VYSOCE SOUSTŘEDIL! – Kája) V těchto kocouřích botách jsme pak běhali slalom a přitom se vystřídala vždy celá družina.

PS 1:         Ty nové podsady stály 100.000,- Kč!

PS 2:         Přijel Pety!

My – táborový děti (bylo nás pět)

Den druhý

Neděle 29. června 2008

Ráno nás probudil Martin (Velkej). Rozcvička proběhla celkem v normálním provedení. Běželi jsme k Máše (pro nezasvěcené: oddílový vůz Škoda 1203 – Kája), nějaký procvičení rukou, atd. Píšťalka nám dala povel jít se nasnídat. K snídani jsme měli vánočku a kakao, slabší povahy pak čaj.

Pak byl nástup. Dozvěděli jsme se, co se bude dít celý den, a padly i nějaké zajímavé dotazy (např. „Kdy my máme tu hlídku?“).

Po nástupu jsme se rozdělili na jednotlivé potřebné práce – dokončení hřiště, stavba táboráku a škrábání brambor. Tentokrát ani u škrábání nebyla pohádka! Po těžké práci jsme dostali odměnu – rohlík s máslem.

Sváču jsme dopapali a přišel velký Rambo. Dal nám instrukce k druhé etapě CTH.

Vypravěč: V chaloupce u lesa bydlel tatínek s maminkou, a ti měli holčičku. Holčička nosila...

Rambo: ...červenou sukýnku, červenou halenku, červené botičky, a tak jí říkali Červená Karkulka. To náhodou taky znám!

Vypravěč: Omyl! Tahle Karkulka nosila zásadně maskáče, takže jí říkali Maskáčová Karkulka! Jednou jí maminka povídá: „Karkulko, babička, co bydlí v hlubokém lese, má dneska narozeniny, vezmi košík, dej do něj bábovku, medové koláčky, zdravotní víno Malaga a Geriavit, a odnes to babičce k narozeninám. A dej pozor, ať cestou nepotkáš vlka, sežral by tě i s košíkem!“

Rambo: No to je jednoduchý, od čeho mám pušku MI5 s infrazaměřovačem?

Mámení: Tak to ne, střílet se tady nebude! Tady jsme v pohádce, tady musí všechno dobře dopadnout! Co takhle se kolem vlků proplížit? To tě nenapadlo? Ty jen střílet, střílet a střílet! Zkus taky jednou používat hlavu!

Rambo: Z hlavy normálně používám jen oči k míření, ale když myslíš...

Vypravěč: No, a je to. Takže půjdeme k lesu, kde je babiččina chaloupka, a tam si řekneme další. Vezměte si s sebou každý tužku, sraz nad táborem je za dvě minuty!

(Po příchodu k lesu – někde pod dráty – pokračujeme:)

Vypravěč: Pohádkoví pomocníci, teď pozor! Podle předem pečlivě vypracovaného plánu se rozdělíme na Karkulky a Vlky. Pět minut po odchodu na stanoviště si každá Karkulka a každý Vlk upevní na prsa tabulku s dvoumístným číslem. Že uplynulo pět minut se dozvíte z hvizdu píšťalky. Tím začíná kolo hry, které bude trvat 20 minut. Vaším úkolem je, aby se Karkulky proplížily k babiččině chaloupce, která je někde uprostřed hracího pole, ohraničeného následujícími body (vyjmenovat přirozené hranice území o rozloze asi 500x500 metrů). Vlci je při tom samozřejmě nesmí vidět! Právě tak Vlk nesmí být spatřen žádnou Karkulkou – Vlci to však mají lehčí, protože se nemusí nikam plížit – stačí, když zůstanou ve vhodném úkrytu.

Každý bojuje na vlastní pěst a plní dvojí úkol. Teď pozor, pro Ramba by to bylo obtížné, ale vy to jistě hravě pochopíte!

Úkolem Karkulek je:

Za prvé – proplížit se kolem Vlků tak, aby nebyly viděny, hlavně aby Vlci nepřečetli jejich dvoumístné číslo, a dostat se až k chaloupce, kterou musí nalézt, a která bude v každém kole umístěna jinde.

A za druhé – přečíst a zapsat si číslo každého Vlka, kterého snad cestou uvidí.

Pokud se Karkulka proplíží až k chaloupce, postaví se u ní a sundá své číslo – od této chvíle už nehraje, i když 20 minut ještě neuplynulo.

Úkol Vlků je také dvojí:

Za prvé – přečíst co nejvíce Karkulčích čísel a zapsat si je i se jménem objevené Karkulky.

Za druhé – neupozornit na sebe Karkulky žádným pohybem, šramotem a podobně.

Kolo hry končí ve chvíli, kdy se ozve další hvizd píšťalky. Na ten si svá čísla sundají všichni Vlci a Karkulky, které se nestačily proplížit k chaloupce, a všichni přijdete zase sem, k dalšímu kolu hry. Kol bude podle rozpisu celkem šest.

Za každou Karkulku, která se proplíží k chaloupce, je 5 bodů, za každé Vlky přečtené číslo Karkulky se bod odečítá, za každého „přečteného“ Vlka se Karkulkám bod přičítá. Na konci hry se sečtou všechny body, družina s nejvyšším počtem samozřejmě vítězí.

Tak jsme šli do lesa hrát si na vlka a Karkulku (ARMY). Po skončení etapy byl oběd. K obědu bylo maso, brambory, omáčka a okurky. V bramborech byl KMÍN! (Fuj!) a nejmenovaný tam nalezl dokonce i KOMÁRA! (Byl to Homi!)

Náš truhlář Pety nám po obědě pomáhal vyrobit fotbalové branky. Pak jsme se jeli vykoupat na pískovnu. Byla špinavá a studená a hlavně MOKRÁ! Bylo to dobré osvěžení. Pak jsme jeli rozvířit peněženky k Čechalům (ledová tříšť – 20,- Kč L).

Po návratu z pískovny byla svačina. Prý rajče! Žádný rajče!! SUŠENKA!!! (Siesta). Ale stejně to ušlo.

Zase přišel Rambo. Vymyslel si na nás další etapu CTH.

Vypravěč: Další úkol bude pro tebe, Rambo, jako stvořený!

Rambo: Konečně si asi zastřílím!

Mámení: To sice ne, ale s tvými ošklivými zbraněmi to něco společného mít bude.

Rambo: Tak to už se za nás za všechny těším!

Vypravěč: Dostanu se konečně ke slovu? Tak tedy – bylo nebylo, vlastně co to povídám, tenhle úkol přece začíná jinak! Oprava! Někde daleko v lese žijí podivní ptáci. Nejsou to obyčejní ptáci, ale ptáci Kulomeťáci. Jejich kouzelná pírka jsou zlatá, ale získat je, to není jen tak!

Mámení: Získat pírko ptáka Kulomeťáka může jen ta družina, která se deštěm střelby dostane temným lesem až k jejich hnízdu. Sice s tím bytostně nesouhlasím,  ale to je asi tak vše, co s tím můžu dělat!

Rambo: Čichám, čichám střelný prach!

Vypravěč: O co půjde? Každá družina se postupně pokusí proniknout k hnízdu ptáků Kulomeťáků. Hnízdo je viditelné až z bezprostřední blízkosti, takže napněte oči! Ptáci Kulomeťáci se samozřejmě brání kulometnou střelbou, a koho zasáhnou, ten  přijde o život.

Mámení: Ale protože jsme v pohádce, může tady na tábořišti získat život nový. Rozhoduje čas, za který družina, nebo alespoň jeden její člen přinese do tábora zlaté pírko.

Vypravěč: Pokud zlaté pírko nezískáte do dvaceti minut, prohráli jste, a pokud takových družin bude více, pořadí se určí losováním.

Rambo: Beze zbraně proti ptákům Kulomeťákům, to bych raději žďuchal klacíkem do nevybuchlé miny!

No a tak jsme museli proběhnout mezi ptáky Kulomeťáky. Někomu to šlo a někomu naopak.

Zase jídlo. Byla večeře – bramboračka, chléb s máslem a s pomazánkou, čaj. Jo, a CIBULE!

PS1:          Martine, díky za ty branky!

PS2:          Ten chleba byl fakt dobrej (ten s máslem)!

My – táborový děti (bylo nás čtyři)

Den třetí

Pondělí 30. června 2008

Ráno nás svou rozcvičkou probudil Dejv. celkem pohodové rozcvičení, až na ten běh k Máše. Bylo nám také, prosím, vyhrožováno tím, že kdo nepoběží, bude mýt latríny! Na takovouhle neodolatelnou nabídku nikdo nepřistoupil. Raději jsme všichni běželi! Pak jsme si šli vyčistit zuby. Rejdili jsme kartáčkem sem a tam a i naopak.

Po vyčištění zoubků byla snídaně. Chleba s marmeládou a máslem, čaj. Když všichni zkonzumovali výbornou snídani, dal Dejv nástup. Dozvěděli jsme se opět, co budeme celý den dělat. My jsme všichni optimisti, takže jsme to brali s humorem.

Spustil se strašlivý liják. Zalezli jsme do stanů a odpočívali. Liják ne! Asi po půl hodině trochu ustal, a tak nás opět navštívil veliký Rambo a dal nám instrukce k další etapě CTH.

Rambo: Tady orel, tady orel, supe, ozvi se!

Vypravěč: Tady sup, tady sup, přepínám!

Rambo: Tady orel, tady orel, supe, ozvi se!

Vypravěč: Tady sup, tady sup, přepínám!

Rambo: Tady orel, tady orel, supe, ozvi se!

Vypravěč: Tady sup, tady sup, přepínám!

Mámení : Tady nebudu ani minutu!  (Odchází).

Rambo: C – 4.

Vypravěč: Samá voda.

Rambo: Přihořívá.

Vypravěč: Ty nejsi ve své kůži, Rambo, nehrajeme na schovku, ale lodě. Já se tomu starci nedivím. No, teď víte všechno. Čeká na vás Krakonoš a křižníci: hrajete námořní bitvu – lodě pomocí vysílaček vždy 3 družiny proti sobě – rozpis her je připraven, hodnocení zá-visí na počtu vyhraných bitev.

Hráli jsme lodě! Přes vysílačky jsme mezi sebou komunikovali v týpí, hangáru a kanceláři. Byl to zajímavý boj! Nedohráli jsme to celé, protože přestalo pršet úplně a nastal čas oběda.

K obědu jsme měli slepici na paprice a knedlík. Výborný oběd!

Po obědě se na obloze vylíhlo sluníčko. Začalo být vedro a bez ohledu na krásné počasí nám Rambo sdělil instrukce k další etapě CTH.

Vypravěč: Úkol, který dnes od čaroděje Krutibrka III. dostal náš milý Rambo, patří k těm bezpečnějším.

Rambo: Jak to může bejt bezpečný, když je to na bednu!

Vypravěč: To, pravda, není jeho nejsilnější stránka, ale s vaší pomocí to určitě nějak zvládne.

Mámení: Mé neurčité pochybnosti o duševních schopnostech tohoto počmáraného mužíka se stávají čím dál určitějšími!

Rambo: Co tím chceš říct, dědku?

Vypravěč: Ale no tak, pánové! Takhle se nikam nedostaneme! Tak tedy dnešním úkolem je vypátrat, kde Děd Vševěd skrývá své tři zlaté granáty. Půjdete-li po cestě...

Mámení: Umí číst? Umí! Tak si rozlosujte pořadí a první mohou mazat do paláce, kde visí první zpráva!

Rambo: Co tak zostra, dědoušku? Nějak ses ode mne nakazil...

Byla to pěkná procházka. Hledali jsme tři zlaté granáty děda Vševěda. Střihli jsme si o pořadí a po dvaceti minutách se vycházelo. Šli jsme například na Klikov k Jednotě, k Žabinci (pro některé jedince: NE k Žabárně!), k řece Lužnici a k našemu známému prasečáku. Cestou jsme plnili pár úkolů. Například – vymysli básničku o dědovi Vševědovi. Velmi zajímavý úkol. Zasmáli jsme se! Po asi dvou až tříhodinové procházce většina družin dorazila do tábora, někdo se vrátil o trochu déle.

Odměnou byla večeře. Měli jsme nudlovou polévku a opečenýho buřtíka. Byla to mňamka. Pak byl nástup. Sundali dnešní sekyrku ze špalku, vyčistili jsme si zoubky a šli jsme do hajan.

PS1:          Dobrou noc!

My – táborový děti (byly jsme dvě)

Den čtvrtý

Úterý 1. července 2008

Ráno bylo krásně, nádherně svítilo sluníčko, ale rozcvička byla poněkud později (nám to nevadilo). A aby toho nebylo málo, tak na rozcvičku, na kterou měla přijít Janša (vedoucí dne), přišel Homi. (To bylo něco!) Ne, vážně, rozcvička byla úplně normální jako vždycky (stejně uflákaná)...

Potom jsme si šli všichni vyčistit své zoubky, aby jsme měli krásný zářivý úsměv J. Došlo na snídani. Měli jsme chleba se sýrem, s pomazánkou, nebo jen s máslem – docela to šlo!

Poté byl nástup, a Janša hlásila, že velcí jedou na kole za keškami cca 30 kilometrů (ááááá – nechceme!), a pak že nás čeká zase dlouhá etapa CTH (ááááá...).

No, výprava za keškama proběhla docela normálně. Našli jsme tři. Kája se z půli cesty vracel kvůli ministerské inspekci, které ukázal lístek. A televize ho natočila, a večer pak prej mluvil z bedýnky. Jo, a zase nás dojel, což je v jeho věku výkon!

Přijeli jsme do tábora a čekal nás bezva oběd – koblížky s marmeládou a se šlehačkou. Mňam!!! Tak jsme se nacpali a po poledním klidu se jeli zchladit na pískovnu.

Odpočinutí jsme se vrátili do tábora a přišel Rambo, a my se šli převléct na další etapu CTH.

Rambo: Tak co to bude dneska, starej?

Vypravěč, Mámení: To jako kdo?

Rambo: No, to je v podstatě jedno, protože nic rozumnýho mi neřeknete ani jeden.

Vypravěč: Hele, nemám na začátku vždycky mluvit já?

Mámení: Juž nech plynouti čile svůj příběh, a nevšímej si slov nedobrých mužíka počmáraného!

Vypravěč: A jsme zase...   ...v lese. V chaloupce tam tentokrát bydlí Jelen Zlatoparoháč s kloučkem Smolíčkem.

Mámení: Smolíček tento však nikoli Pacholíček, ale pacholek veliký býti se jeví.

Vypravěč: A tak na podzim, když jelen Zlatoparoháč shodil své zlaté parohy, připravil pro Smolíčka úkol přetěžký.

Mámení: A takto k němu mluvil: „Smolíčku, pacholku jeden, chceš-li vylepšiti bilanci svou platební, najdi mé parohy zlaté a ve městě je prodej.“

Rambo: A za všechny many si pak kup pořádnej kulomet, abys nás ubránil v zimě před vlky a jinou sběří.

Vypravěč, Mámení: Kuš!

Vypravěč: Aby to Smolíček neměl tak lehké, udělal mu jelen z hledání parohů šifrovaný úkol.

Mámení: A tak i ty, Rambo, či spíše tvoji inteligentnější pomocníci, po šifrách se vypravíte a zlaté parohy jelena Zlatoparoháče do paláce královského přinesete!

Rambo: To mi vrtá hlavou, co proti mně pořád mají! Asi budu muset vyčistit kulomet, nabít tříštivým...

Měli jsme hledat „zlaté jelení parohy“. Družiny startovaly po patnácti minutách a parohy jsme hledali dva kilometry od tábora. Přitom se nacházely za našimi zády, hned za latrínami. Ale i tak etapa dopadla OK až na to, že pár lidí bylo trochu zmáčeno.

Šli jsme se zase napapat (čaj, sekaná zelenina s rohlíkem). Tři družiny pak dohrály lodě, ale zase se nic nerozhodlo.

Pak přišla hra jednotlivců – drsnej terén! Plížení, přeskakování klacků a flákání se hlavou, na které jsme měli Rambovu helmu, o zem a o zákopnickou lopatku, kterou jsme s sebo pro jistotu nesli (velkej záhul!).

No, a pak jsme šli spinkat...

PS1:          Byla tu inspekce. Doufáme, že si všimla, že máme nový podsady a celty za 100.000,- Kč! A že na dotacích dostaneme alespoň to, co stály jejich cesťáky...

My – táborový děti (tentokrát opět dvě)

Den pátý

Středa 2. července 2008

Ráno jsme vstávali až kolem půl deváté. Probudil nás svou rozcvičkou Martin (Malej – Čechovina). Byla to docela drsná rozcvička, většinou měl Martin k našemu cvičení DOST PŘIPOMÍNEK! HRŮZA!!!

Po perné rozcvičce jsme si šli tradičně vyčistit zoubky. Někteří jedinci nechápou, proč si zuby čistíme před snídaní, když je po snídani budeme mít opět špinavé!?!?

No a k snídani byl máslomed a čaj nebo kakao. Mnohým snídaně chutnala. Po snídani byla asi čtvrthodinka volna, než byl nástup. Na něm nám Martin sdělil, kdo bude mít hlídku, co bylo a bude k jídlu... Zajímavé!

Po nástupu jsme šli dohrát lodě. Bylo to kdo z koho. Tentokrát jsme hráli novou verzi – do čtverečků hracího plánu jsme stříleli vzduchovkou. Většině to šlo, ale někteří jednotlivci nic moc! Bylo to zajímavé utkání...

Ke svačině jsme měli banán. Dohráli jsme lodě a byl oběd. K obědu byla ČOČKA S PÁRKEM! Všichni zase trpěli. Nejvíce to odnesly naše latríny... Asi jako obvykle.

Byl strašný pařák a tak jsme si udělali výlet na pískárnu. Voda byla teplá. STRAŠNĚ! Zkoušeli jsme udělat nový rekord v odbíjení míče, ale moc nám to nešlo. Po cestě zpátky jsme se zastavili u Čechalů. Určitě měli radost, že jsme jim tam udělali nějakou tržbu!

Pak přišla další etapa CTH.

Vypravěč: Žila byla kdysi kmotra liška...

Rambo: Dneska to zkrátíme, musím jít trénovat s novým granátometem, tak nemám moc času. Prostě jedno jsem měl v týmu nějakýho seržanta Lišku, kterej byl chytrej jako vopice. No, a vy dneska ukážete, jestli ste taky tak chytrý, jako von...

Mámení: Slovy mně málo známými pokouší se vám hlava maskovaná vysvětlit, co z mluvy mé nešroubovaná snáze jistě pochopíte. Úkol dnešní závity vaše mozkové vám procvičí, aby rezivými se nestaly v době současné, ba ani budoucí.

Vypravěč: Úkol prostě spočívá v tom, proběhnout co nejrychleji krátkou trasu, a na šesti kontrolách odpovědět vždy na jednu hádanku. K času družiny v cíli se za nezodpovězenou hádanku, na jejíž zodpovězení máte vždy nejvíce 15 minut, k času přičítá půl hodiny.

Byla to etapa „na bedny“. Samozřejmě to nejlépe šlo družině Ondry Kříže (jako obvykle). Po dohrání etapy byla večeře (topinky, sýr, kečup, rajče, okurka). A do toho nás přišli navštívit naši kamarádi ze školy.

Po večeři jsme měli další etapu.

Rambo: (přichází a prohlíží si svou helmu): To je moje věrná kámoška – zachránila mi lebku od kulek a střepin. Jó, Honduras.

Mámení: K čemu tu nádobu v rukou svých třímáš? Nebudeš snad své umění kuchařské nám předvádět? Již jsme pojedli.

Rambo: Kuš, dědku!!! Tobě rozhlednu chrání mechovej porost, ale co já? Na mě se granáty co chvíli sypou. 

Vypravěč: Jen nechte na hlavě. ( K publiku.) A vy poslouchejte: za chvíli začíná závod štafet družin po vyznačené trase – časy jednotlivců se sčítají. K výslednému času se připočítává trestná  minuta za „sešlápnutí“ z trasy …

Rambo: Prostě buuuuum!!!

Vypravěč: Neruš. A hlavně – při běhu máte na hlavě tuto zlatou helmu – nesmí spadnout, pokud vám sletí, nasadíte si ji a až potom běžíte dál.

Chodili jsme po dřevěných dřívkách s kýblem na hlavě...

Pak jsme začali s turnajem ve Vyblitým Donovi (Wimbledon = badminton). No, Dejv pískal pěkně na Houby (vzkazují nějací hráči). Málem došlo k lynčovací akci. Pak už jen nástup a zuby. DOBROU NOC!

PS1:          Proč ty latríny nemejou ti, co mají prase?

PS2:          Homiho už zase kousla škeble!

My – táborový děti (bylo nás sedm!)

Den šestý

Čtvrtek 3. července 2008

Ráno nás probudil Ondra Šíša. Rozcvička proběhla celkem v pohodě. Cvičili všichni a celkem bez připomínek. K snídani jsme měli rohlík nebo chleba s paštikou a máslem. Paštika nám VŮBEC nechutnala (plaval v ní hrášek!). Jo, a ještě byl čaj (ten byl dobrej!).

Byl nástup. Sluníčko pařilo, a my jsme se rozdělili do dvou skupin. První šla škrábat brambory (byla POHÁDKA!) a zbytek šel řezat dřevo do kuchyně. Po skončení prací jsme šli na další hru jednotlivců. Byla o tom, že dotyčném, který soutěžil, chodil na ŠPALKÁCH. No, někomu to opět šlo a někomu naopak.

Další etapa CTH byla o tom, že jsme šli hledat liščí noru.

Rambo: To už jste tady zas?

Mámení: Jsme tu zas a máme pro tebe a tvé pomocníky další úkol!

Vypravěč: V chaloupce u lesa...

Rambo: Nemohla by ta chatrč bejt jednou někde jinde?

Mámení: Nemohla, chlapče špatně počmáraný!

Vypravěč: Tak tedy v chaloupce u lesa žili byli babička a dědeček, a ti měli na vychování sirotka – vnuka Budulínka. Jednou vyšli do města pro zásoby nutných poživatin, a Budulínka nechali doma. Jen mu pěkně nakázali: „Budulínku, ty náš chlapečku, buď tady hodný, a nikomu neotvírej!“

Rambo: Kolik mu bylo, smradovi, že už moh bejt sám doma? Osmnáct?

Mámení: Pyšnou řeč vedeš, nezdárníče, však počkej, až se úkol dnešní dozvíš, tvé zuby jinou píseň cvakat budou!

Rambo Kuš, dědku! (Lomcuje závěrem jednoho ze samopalů.)

Vypravěč: Tak dál, nebo se nikam nedostaneme! Dál to vlastně všichni znáte – přišla liška, Budulínek jí otevřel, ona ho povozila na ocásku...

Mámení: No, no, no...

Vypravěč: Klid, Mámení, to není nic proti ničemu! No prostě Budulínek zmizel v lese, a když se babička s dědečkem vrátili, nikde nikdo! Naštěstí našli v kuchyni papír, který liška vytrousila...

Mámení ...a na něm byl plán soustavy liščích nor. Tak vzali pytel, housličky a bubínek...

Rambo: ...a to jim ze strategickýho hlediska ohromě pomohlo! Takže vy teď, vojáci moji věrní, vezmete raději mapu, buzolu, a taky ten pytel, a pomašírujete hledat malý lištičky!

Mámení: Prostě na mapě jsou místa značená, kde v okolních lesích jaká liščí nora se nalézá. V té v každé z nich jedno lišče ukryto jest. Nora značena je pro přehlednost vždy stejným číslem, jako na mapě...

Rambo: ...abyste, vy tupci, věděli, kudy se zrovna flákáte!

Mámení: Do nory ruče a statečně sáhnete, a lišče jedno odtud opatrně vytáhnete, a pak do pytle ho strčíte. Až liščata všechna míti budete, pak do tábora spěchem přikvačíte!

Vypravěč: Takže rozhoduje čas a samozřejmě všechna liščata.

Rambo: Kdo nebude mít lišče v pytli, tak je v pytli!

Vypravěč: Teď už jen rozlosujeme pořadí, a můžeme vyrazit!

Na nebi se pomalu zatahovalo, a my bloudili někde v lesích. No, byla to sranda. Každý čekal telefon od Káji. A taky jo. Bylo nám řečeno, ať počkáme na místě, kde jsme, že pro nás přijedou. Bylo to jak taxík. Každou družinu nabrali do aut (Dejv, Čechovina, Kája). Z bouřky nakonec nic nebylo, nějak se rozešla a svítilo zase sluníčko.

Byl oběd. K obědu byl květák, brambory a okurkový salát. Výborný oběd! Po obědě jsme dohráli hru jednotlivců.

A pak jsme dohrávali přerušenou etapu o Budulínkovi. Tentokrát jsme liščata hledali pomocí navigace GPS. Homiho družina poprvé vyhrála! Zato jedna nejmenovaná družina se na hodinu ztratila i s džípíeskou. Neuvěřitelné!

Po svačině byla další etapa CTH.

Rambo: Tentokrát začnu já, lásky moje! Žádná flákárna, žádná ulejvárna, pěkně jako v Saigonu!

Vypravěč: Když dovolíš, já bych to raději vysvětlil. Pohádku o neposlušných kůzlátkách jistě všichni znáte... (čeká na souhlasné mručení dětí, pokud se ho nedočká, opakuje výhružným hlasem) ...určitě ji všichni znáte! (Teď musí zaznít souhlas zcela zřetelně, jinak se musí vše opakovat!)

Mámení: No, já se pro jistotu někoho zeptám! Co třeba ty, maličký, jakpak to bylo s těmi kůzlátky? (Doráží tak dlouho, až z někoho vyrazí alespoň trochu srozumitelné koktání – pak naváže) No, moc jsi nám toho vylíčiti nedovedl, však pro začátek to stačí.

Rambo: Ověřovací dotaz – jaký musely bejt kozlátka, aby všechno v pohodě zvládly? Jaký? JAKÝ? No přece AKČNÍ!

Mámení: A my taky budeme akční, vlastně co to říkám, svou sílu a mrštnost a vytrvalost svalů svých tužením vzájemným poměříme.

Vypravěč: Prostě si uděláme takový malý trojboj! A aby se ukázalo, jak si umíte pomáhat, bude to trojboj dvojic. Takže se teď rozdělte v družinách do dvojic, a pravidla si vysvětlíme před startem. Jen abyste věděli – čas dvojic v družině se sčítá, a podle součtu pak vyhodnotíme pořadí.

Byl to boj! Vyjeli jsme na kolech od stožáru, objeli jsme fotbalovou branku a položili kola zase u stožáru (ten sjezd do tábořiště byl ďábelský!). Pak jsme běželi k latrínám a zase z kopce k Dračici. Tady jsme nasedli na gumu z traktoru a podjeli pomocí dvou pádel lávku. Mnohým se to i povedlo!

Pak byla večeře. A k ní čočková polívka L a vajíčková pomazánka J. Po večeři jsme šli každý hrát, co jsme chtěli (volejbal, fotbal, Vyblitý Don,...). Pak už jen večerka a spinkat. To jsme si teda mysleli...

Jenže příroda to myslela jinak, a seslala na nás hroznou vichřici, při které spadla půlka hangáru, čtrnáctku stan to odneslo a Kája utopil auto!

My – táborový děti (bylo nás opět sedm!)

Den sedmý

Pátek 4. července 2008

Tentokrát nás probudila Olča. Rozcvička byla celkem v pohodě (no, nějaký dřepy, krátký běh,...). Potom jsme šli vyčistit si zoubky, které se přes noc nestačily umazat, a pak na snídani. Měli jsme rohlík nebo chléb s máslem a s marmeládou. Mňamka!

Pak jsme uklízeli po včerejší vichřici. Vypnuli jsme hangár, který vedoucí s některými rodiči (nedalo jim to, a přijeli se podívat, jak jsme dopadli – díky!) provizorně postavili už v noci, spravili jsme stan, který vichřice vzala, i druhý, který spadl jen tak napůl. A sušili jsme věci... No hrůza! Takovouhle vichřici na táboře jen tak každý nezažije. Ale všichni jsme to přežili ve zdraví!

Po nástupu jsme měli a si dvouhodinovou pauzu právě na nápravu všech škod a na úklid vlastních věcí. Pak nás přišel opět navštívit velký Rambo a dal nám instrukce k další etapě CTH.

Mámení (poslouchá z lesa se linoucí povely – Rambo  velí sám sobě: Pozor! Pohov! Provedu, pane generále! A následně z lesa Rambo pochoduje směrem k publiku a opakuje „jes ser“.Mámení kroutí hlavou): Ten chlapec se mi nelíbí, trpí samomluvou.

Rambo (dopochodoval k někomu z publika): Pane majore Slepičko, hlásím příchod!

Vypravěč: Pohov, Rambo!

Mámení: A kde je pan generál?

Vypravěč: Leží tam u krmelce, dělá tam kotrmelce. Ale ne. Už raději poslouchejte všichni. V lese směrem k drátům hledejte lístky barvy svých družin s napsanými věcmi potřebnými pro kohoutka. Celá družina vyráží spolu pod dohledem jednoho dospělého vedoucího – budete svázáni jeden k druhému. 1 lístek si můžete při setkání s jinou družinou měnit, a to pokud máte lístek jiné barvy než své a také pokud máte  lístek jen své barvy. Nesmíte měnit dvakrát za sebou se stejnou družinou, i kdybyste se znovu potkali i za půl hodiny. Vítězí ti, kteří získají všech 15 lístků své barvy – pískne se a všichni se vrací do cíle ať mají či nemají všech 15 lístků, také si už nic nevyměňujete. Pak se rozhodne o pořadí.

No, bylo to pěkně drsný a vydrželo nám to asi dvě hodiny!

Jo, ke svačině jsme měli rohlíky a broskve. Po etapě byl oběd. Měli jsme guláš a chléb (všichni čekali těstoviny!), ale bylo to stejně dobré.

Další etapa CTH byla o tom, že jsme měli jít hledat PERNÍČEK. Trochu divný úkol...

Vypravěč: Žili, byli...

Rambo: ...dobří vojáci...

Mámení: Co v tom mozku pořád má?

Vypravěč: Žili rodiče a Jeníček s Mařenkou.

Mámení: „Marjánko, Marjánko, Marjánko má!

Rambo: Dej mi šluka.

Vypravěč: Děda vzpomíná, tupče! Děti šly do lesa na borůvky a večer zabloudily.

Rambo: A tak si vykopaly úkryt.

Vypravěč: A v něm babu Jagu. Tak dost. V tomto směru hledejte Rambovu Maskáčovou chaloupku. Vyrazíte najednou a přineste co nejrychleji perníček barvy vaší družiny.

Neměli jsme žádné souřadnice, jen nám Kája na mapě ukázal obdélníček asi tak 2 x 2 kilometry, kde jsme měli chaloupku hledat. No, byli jsme z toho pěkně vyjevení! Překvapením pak bylo, že chaloupku žádná družina nenašla...

Po návratu jsme dostali večeři (polévku a chléb s česnekovou pomazánkou). Pak si jen někdo zahrál volejbal, a šlo se do hajan. Dobrou noc!

PS1:          Někteří jedinci spali i pod postelí!

My – táborový děti (bylo nás pět bez tří!)

Den osmý

Sobota 5. července 2008

Ráno nás vzbudil vedoucí dne Hans. No tak jsme se pěkně proběhli a pak zase na zoubky. Už to začíná s nimi být únavné!

Po nástupu jsme začali stavět táborák a připravovat scénky. A taky jsme uklízeli, aby si o nás rodiče nemysleli, že jsme prasátka (ale oni nás stejně znají...). Olča učesala všem malým holčičkám při jejich hře jednotlivců vlásky.

Mezitím jsme se různě flákali – hledali smůlu na fakuli, pak ji vytvářeli,... A pak byla svačina. Měli jsme čokoládový Lipánek. MŇAMKA! Pak zase znova táborák atd. Takhle vlastně probíhalo celé dopoledne.

K obědu jsme měli špagety s omáčkou (kečup, párek,...). Taky docela dobrota, ale většinou už jsme se těšili domů na teplou koupel. Mezi jednou a druhou hodinou jsme odjížděli na odpoledne domů.

Po návratu z teplých van byla večeře – chleba v neprůstřelný vestě. Přesto, že se každý doma nadlábnul jedovatým svinstvem (hranolky, Kola,...), jsme si moc pochutnali. I Ivanka, která přijela později z oslavy tatínkových narozenin, se hned hrnula ke kuchyni s pokřikem: „Majko, nechali ste mi taky?“

A pak už k půlícímu táboráku. Viděli jsme tři scénky (Milionář, Mach a Šebestová, anglická povídka), zazpívali si pár písniček a šli do hajan. Dobrou noc!

My – táborový děti (byli jsme pět bez dvou!)

Den devátý

Neděle 6. července 2008

Ráno nás tradičně později vzbudil malej Šíša, rozcvička nebyla JÓ NIC... Vedoucím dne se stala Stáňa + šíša. Po rozcvičce zoubečky a snídanička – vánočka a kakao. Po nástupu nás Kája svolal na další etapu CTH.

Vypravěč (k publiku): Slyšeli jste příběh o Méďovi Dělové kuličce?

Rambo (zacpe si uši): Ach ty rány, slyšeli jste v noci taky tu kanonádu?

Mámení (jakoby se zapomněl): „Dám dělovou ránu, bum, bum, bum.“

Vypravěč: Znáte to o tom dárku pro Ramba k padesátinám?

Rambo (nešťastně): Jak ten čas letí, plukovníku.

Vypravěč: Tak tedy Méďa a jeho maminka chtěli darovat Rambovi dělo. Maminka ho chtěla vyzkoušet, ale nic netušíc, vystřelila v hlavni děla spinkajícího Medvídka. A vás čeká tento úkol: podle plánku sestavíte za 2 hodiny funkční vrhací prak a potom si dojdete pro kouli k Rambovi. Nakonec ji odpálíte ze svého děla a pořadí stanovíme podle dostřelu vašich děl.

Měli jsme za úkol postavit kouzelné balistě podobné stroje. BYLA TO HRŮZA! Stavěli jsme je až do oběda. Pak jsme z nich začali střílet. Dostřel se pohyboval od 17 do 2 metrů. Vyhrála „nečekaně“ družina Simi, druhý byl Homi, třetí Ondra Kříž a poslední Smolíček.

No a pak následoval vynikající nedělní oběd – brambory, okurkový salát a JEŠTĚ ŘÍZEK!

Po obědě jsme se ŠLI vykoupat, protože nás na pískovně čekala další etapa CTH.

Rambo (prozpěvuje si): „Pijte vodu, pijte pitnou vodu…“ atd.

Mámení (sedí v nafukovacím člunu ):  „Já mám kocábku náram…“ atd.

Vypravěč (chvíli poslouchá, do tónů povídá): Váš cíl je pramice a směřujete k ní za zvukem zvonečku po dvojicích v ponorce, jejíž směr pohybu orientujete podle azimutu zaměřeného na břehu před vstupem do ponorky. Pokud budete „jukat“ z pod ponorky – to můžete – ale za přičtené 2 trestné minuty k času. Váš limit je 10 minut, za nenalezení cíle se k němu přičte dalších 5 trestných minut, časy dvojic se sčítají do celkového času družiny.

BYL TO MAZEC! Po etapě jsme šli k Čechalovům na něco dobrýho.

Vrátili jsme se do tábora a přišla svačina – jogurt se všemi možnými druhy ovoce. Po přišlé svačině přišla bouřka. Chvíli jsme hráli různé hry v hangáru, ale pak jsme zalezli na chvíli do stanů. Většina honem uklízela pod postelí, aby se měli při bouřce kam schovat. No byla to sranda...

K večeři jsme měli chleba s paštikou a obvyklý čaj (asi to byl ovocný). Zase jsme hráli v hangáru hru jednotlivců. Pak jsme asi tak půl hodiny měli volno, a pak znova píšťalka. Nešli jsme papat, ale byl nástup. Dnešní sekyrku odsekl Šíša a malej Pavlík. Pak je zoubky a do hajan...

PS1:          Bacha na nácky, chtějí nás zbít!

My – táborový děti (bylo nás sedm + žába!)

Den desátý

Pondělí 7. července 2008

Po perné noci hrůzy, jestli nám někdo přijde namlátit kokos, byl budíček. Uviděli jsme Majdu, která předcvičovala cviky na rozcvičku. Trochu jsme se snažili dělat to po ní... Byl to celkem záhul, ale šlo to!

Po rozcvičce byla snídaně (chléb, vánočka, máslo, marmeláda, čaj). Snídaně byla výborná! Po snídani byl nástup. Dozvěděli jsme se, že bude celý den pršet (velmi uklidňující zpráva!). Dneska místo Majdy zasekl sekyrku malý Pája, když se Majda nedívala.

V lehké průtrži mračen jsme si vzali hrníčky a šli jsme sbírat borůvky. No, do lesa jsme šli s trošku kyselými úsměvy, ale ušlo to. Borůvek je letos hodně! Každá družina musela nasbírat alespoň dva ešusy, za každý další byly bodíky do CTH.

Když jsme se vraceli, vypadali všichni jak fialoví paňáci, Jo, a vůbec to nešlo umejt!

Rambo (se přibližuje k publiku za podivného vrtění a  poskakování)

Mámení: Proč tu poskakuješ, hochu, jako káča po kamenech?

Vypravěč: To je prokletí střepinové Růženky.

Rambo: A taky vzpomínka na jeskyně Mukalánu. Kolik tam vybuchlo granátů.

Mámení: Hle, nevidím jediné kapky krve na tvém obleku, ni děr.

Rambo: Po každé akci jsem fasoval nový mundůr.

Vypravěč: Vraťme se k naší Růžence. Ta zasažena spoustou střepin je v šoku a brání se záchraně. Jednotlivci se za 40 sekund snaží co nejvíce zbavit Růženku od střepin – ty v podobě lístečků mají různou barvu, a tedy i bodovou hodnotu. Bodový zisk jednotlivců se sčítá do výsledku jednotlivé družiny – potom stanovíme pořadí.

Pak jsme ze Šípkové Růženky strhávali papírky různé barvy. Každá barva měla jinou bodovou hodnotu. BYLO TO DOST MASO!!! Hlavně pro Růženku...

Mezitím jsme měli sváču – rohlík a rajče. Pak se nám pomalu dovařoval oběd. JÓ! Borůvkový knedlíky! Všichni se na ně těšili! Po obědě jsme se po dvou družinách rozdělili na Mistra uzlů a Mistra šifer. Šlo to „celkem každýmu“!

Potom byla zase svačina – rohlík se zeleninovou oblohou. Bylo to moc dobrý. Poté se za nás jeli bít naši vedoucí (drsňáci) s nácky, ale skončilo to dobře a místo praní jen hodili řeč (asi u piva).

A přišla další etapa CTH.

Mámení (přichází a listuje v mapě): Našel jsem před okamžikem na zemi jakési čtení, ale hlava mi z něj jde kruhem.

Rambo: Á, dědoušku, jdeš mi zrovna do rány. Už rok mi schnou kanady smáčené v rýžových polích, půjč mi ten papír, ať si je tím vycpu.

Mámení: Šálí tě mysl? Chci si přečíst zprávy ze světa.

Rambo (k publiku): Asi má o kolečko víc. Každý ví, že je to, no řekni... (oslovuje jedno z dětí).

Mámení: A co je to zde za obdélník s parohy?

Vypravěč (k publiku): No, kdo to ví? Ano, myslivna. Tak poslouchejte. Trasa začíná u mostu na Dračici na Najdorfu a cíl je v Pekle – budete postupně zakreslovat 30 mapových značek umístěných po trase a každou značku pojmenujete. K celkovému času připočítáme 5 minut za každou neobjevenou značku, 2 minuty za každou špatně určenou a 1 minutu za nepřesně určenou.

Nebylo zrovna nic moc počasí, pršelo, takže jsme se vrátili „trochu“ mokří. Borůvkové knedlíky – no tak to byla naše večeře, spolu s česnekovou polívkou.

Jelikož měli všichni mokré stany, tak jsme přes celty navlékali igelity. Pak nastaly zoubky a hajánky. Dobrou noc!

My – mokrý táborový děti (bylo nás nepočítaně!)

Den jedenáctý

Úterý 8. července 2008

Ráno nás vzbudila Janča (Alžbětka). Rozcvička proběhla celkem v poho. Zajímavá byla v tom, že jsme poskakovali jako při tělocviku paní učitelky Skřivánkové.

Pak Janča pískla na snídani, měli jsme chleba s máslem a s nastrouhaným sýrem, a čaj. Někteří jedinci měli jen máslo s chlebem. Bylo to dobré (asi jedna z nej nej snídaní). No prostě MŇAMKA!

Po snídani zapískala Janča nástup. Trochu to sice popletla, ale to vůbec nevadí a za pár roků se to spraví. My jsme to stejnak pochopili!

Po nástupu přišel už pomocté velký Rambo.

Vypravěč (k publiku): Někde, kdesi, kdysi.

Rambo: Kamsi přistavil si tank.

Mámení: Ale jinochu maskovaný – někde, kdesi, kdysi přistál drak.

Vypravěč: Ale ne, starče, opravdu někde zaparkoval tank.

Rambo: Kousek odsud!!!

Mámení: Na cestě u louky nad táborem?

Vypravěč: Ano. A počet zásahů je rozhodující pro určení pořadí – a bude-li to nutné, pomůže rozstřel.

Tahle etapa byla o tom, že jsme měli střílet po pojízdným tanku, tlačeným samotným Rambem. Bylo poznat, že to nebyl pravý Rambo, ale Dejv, protože po prvním kole potil krev a po prvním zásahu poskakoval.

Pak byla – nebyla svačina (asi na ni vedoucí dne zapomněla?). Zase přišel Rambo a pařili jsme další etapu „Granáty nad zlato“ (viz Call of Duty).

Rambo: Jó, tenkrát v Saigonu, to bylo vostrý maso!

Mámení: Co chceš říci tímto slovním spojením podivným, chlapče nevalně maskovaný?

Rambo: Že to byl krvák, dědku! Žrádla ani kousek, smradlavá voda, všude vokolo nepřítel s kalašnikovama...

Mámení: Juž se třesu o život tvůj! Však vyvázl jsi zřejmě, jak vidno.

Rambo: To si piš, starče, ale bylo to vo chlup! A nebejt kluků z jů es najvy, tak sem čmuchal ke kytičkám zespoda!

Vypravěč: No a tenhle malý milý příběh bychom si mohli k Rambovu potěšení dneska zopakovat. Tak se nachystejte, za chvíli odcházíme do lesa a pravidla si vysvětlíme až na místě.

Nastal oběd. Měli jsme rambovy koule s rýží. Byl to nečekaný název!

A po obědě další etapa CTH!

Rambo (přichází, zapaluje a zhasíná oheň v zapalovači)

Mámení (Ramba pozoruje a když Rambo zapálil list papíru): Z tohoto hocha si, děti, příklad neberte. Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán.

Rambo: Amen.

Mámení: Poslyšte příběh – sličná Popelka opalovala se jako každého dne po přebírání hrachu a čočky na střeše stáje svého bujného oře, když tu usnula… Sslunce pálilo, jeho paprsky se odrážely od plechového okapu na Popelčiny vlasy – ty se vzňaly a Popelka uhořela i se stájí – její věrný koník včas utekl.

Vypravěč: Zapomněl jsi, starče na dopis – Popelka jej napsala ještě před touto smutnou událostí. Dopis však shořel, jeho kousky jsou rozesety po okolním kraji – vydejte se na cestu. Na místě určeném je vedoucí – zadá vám úkol. Po vyhodnocení určíme pořadí.

Dostali jsme mapu, kde byla přibližně vyznačena území, která jsme měli navštívit. Na každém území jsme plnili jeden úkol. Například vymyslet co nejvíc slov, začínajících POP, přepálit provázek, vymyslet básničku na písmeno P, nebo přebírat hrách, čočku a fazole.

Po skončení etapy jsme šli všichni do hangáru a hráli hru jednotlivců – hledání čísel od 1 do 27.

I byla svačina velmi dobrá, měli jsme obložené chleby se šunkou, rajčaty a vysočinou.

Další etapa spočívala v tom, že jsme měli běhat podle buzoly a opisovat slova, psaná na každém azimutu.

Rambo (přichází k publiku a neustále se dívá do zrcadla a upravuje si kadeře)

Mámení (k publiku): Ten umolousaný mládenec se asi zamiloval, (k Rambovi) – na kterou si pak, jinochu statný, myslíš?

Vypravěč: Láska je slepá.

Mámení: „Kdyby tady byla taková panenka…“

Vypravěč : Rambo nám nic asi jen tak neřekne. Teskní po Zelenovlásce. Tak pospěšme, ať se nám tu nesesype: vyrazíte podle vylosovaného pořadí podle družin po azimutech a budete sestavovat průběžně zprávu. Až dorazíte k Zelenovlásce, dopravíte ji nepoškozenou! Hodnotí se čas, správnost písmenek zprávy – za každé nesprávné písmenko nebo jeho pořadí je + 5 trestných minut, za chybějící je 10 minut. A pozor – za „poškozenou“ Zelenovlásku přičítáme 20 – 30 trestných minut!

To, co nám z těch slov vzniklo, byl úkol, který jsme měli splnit. Některé družiny ale úkol nepochopily, a místo aby nalezli Zelenovlásku a donesli ji do tábora, vyrobili si pěknou holku vlastní (Simi). Po skončení etapy jsme si jako odměnu opekli buřtíčky na ohýnku.

Pak byl nástup a Janča nemohla vytáhnout sekeru ze špalku, ale nakonec to dokázala (je to BOREC NA KONEC!).

Pak k našemu překvapení přišel opět Rambo.

Rambo (váže si svůj šátek místo na čelo na oči a potom rázně a jistě pochoduje dva kroky vpřed a dva vzad tak 3krát-4krát s hrdě vztyčenou hlavou).

Mámení (pozoruje Ramba): Otázal bych se tě jinochu, co zde činíš, ale nebudu tu za hlupáka – očekáváš příchodu svého plukovníka?

Rambo: Nacvičil jsem, starče nechápavý, nový trik – na očích mám slepecké brýle, ale přesto vidím – znám to vod kamaráda Infrazrakého – sloužil u nás jako provianťák.

Vypravěč:  A kde jsi zanechal druhy Dlouhého a Širokého?

Rambo: nášlapná mina uďála svý, ležej na kousky tam v pralese, nikdo z nich nehne se.

Mámení: Ach, ni za dne, ni za noci – zvečera jen je jim pomoci.

Vypravěč: Na výpravu směrem ke krmelci se vybavíte každý baterkou, co nejrychleji tam sesbíráte papírky své barvy a v hangáru sestavíte fotografie obou druhů Infrazrakého. Potom stanovíme pořadí.

Večerní etapa byla o tom, že máme vzít baterky, jít do lesa, a v ohraničeném prostoru hledat kousky rozstříhaných obrázků své barvy. Z kousků vznikly obrázky dva (Dlouhý a Široký), což dalo některým družinám dost zabrat.

Po těžké etapě jsme šli i my zalehnout.

My – táborový děti

Den dvanáctý

Středa 9. července 2008

Dnes ráno nás probudil Pety, jeho asistentkou byla Kájina. Kája dělala rozcvičku, bylo to velice náročné J. Hned po rozcvičce nastaly zoubky a poté nastala snídaně (chléb s máslem nebo medem, čaj). Po snídani došlo na nástup. Na nástupu jsme se dozvěděli, že máme pořádně uklidit celé tábořiště, protože přijede inspekce. Po úklidu přišla etapa CTH „Šíleně sjetá princezna“.

Rambo (nejistým krokem se potácí k Mámení a něco mu podává): Starče, ochutnej.

Mámení (nedůvěřivě se přibližuje, opatrně očichává a ochutnává): Jinochu marnivý, mámivé šálení line se z toho prášku, téměř jsem se nechal zlákat jeho vůní a chutí.

Rambo: „Kulatý vobdélníky, kulatý vobdélníky, fialovej les a žlutá řeka“.

Vypravěč: Rambo, buď opatrný, jinak dopadneš jako Šíleně sjetá princezna, která už ani nerozezná podle chuti cukr od soli. A co vy, jak citlivé máte jazýčky? Po lese budete vyhledávat malým lístečkem označená místa na kůře stromů, kde se nachází bílá krystalická látka – hledáte ji podle její příznačné chuti. Vyrazíte jako celá družina a budete spojeni nejen touhou po vítězství, ale i svázáni druh k druhu tenkou nití – rozestupy mezi členy družiny jsou asi 2 metry. Vyhledejte co nejvíce stanovišť jedné chuti a zapisujte číslo stanoviště – doprovázet vás bude dospělý rozhodčí. 1 bod je přidělen za každou správnou odpověď, za chybnou je 1 bod stržen, po přetržení nitě ztrácíte 5 bodů – nit je nutné navázat a až potom pokračujete.

Konkrétně jsme po družinách chodili svázáni a v lese jsme se stromů olizovali čtyři bílé prášky (cukr, kyselina citrónová, sůl, jedlá soda). Bylo tam STO VZORKŮ!

Po etapě nás čekal oběd – konečně! Měli jsme kolínka s kostkovaným masem. MŇAM! Oběd byl náročný, tak jsme měli chvíli volno, a to nám přerušila inspekce z kraje. Ale byli to moc příjemní a hodní inspektoři, a vedoucí si s nimi dlouze pokecali.

Když jsme si odpočinuli, tak nás zas vytáhli na kola, abychom se unavili. Jeli jsme na Umyvadlové skály (ááááá – kopce!). Tam nás čekala další etapa CTH.

Rambo (obíhá udiveného Mámení děsivým tempem).

Mámení: Ani Země takto rychle okolo Slunce neobíhá. Co to tu hraješ za podivný okolokrut?

Vypravěč: To mi připomíná úprk loupežníků z chatrče obsazené Brémskými muzikanty.

Mámení: Náš Rambo však není podoben ani koníku, ani psu, kočce neb kohoutovi.

Vypravěč: Rambo, člověče vojenský, zastav se a vy poslouchejte: hra je rozdělena na dvě etapy. „Umyvadlové skály“ jsou jejich dějištěm.

Jedna družina byla na skále a ostatní tři družiny po nich házeli míčky. Komu zbylo nejvíc životů, vyhrál.

Pak jeli někteří s Kájou a Petym na Čapí vrch nad Staňkovem pro další kešku, my ostatní jsme jeli domů (tedy do tábora). Čekala nás dobrá borůvková svačina – koláč – mňam!!! Tak jsme si umazali pusinky a šli jsme na hru jednotlivců. Klasika – slaňování, pak přes lanovou lávku přes Dračici, a zpátky po mokré dřevěné houpající se lávce na tábořiště, a přes překážky do cíle. Někteří jedinci se tam i „trošinku“ vykoupali.

No a čekala nás večeře (rohlík s paštikou nebo s pomazánkou a zeleninová obloha). Pak jsme si vyrobili z prutů oštěpy na zítřejší etapu.

Mámení (sleduje Ramba, plížícího se k publiku): Zase se maskuješ za housenku v zelí?

Rambo (dosti unaveně): Cvičím už od půlnoci a teď se plížím do kuchyně pro skývu chleba – červi a zaječí bobky mi ňák už nechutnaj.

Mámení: Aa k čemu ti slouží ta pravěká hůl v době laserů a atomu?

Vypravěč: Tak mi ji podej – to je věcička jako dělaná pro naši další etapu. Každý člen  družiny si připraví dva oštěpy – špička je zakončena koulí z pevně připevněné látky. Po kontrole splnění úkolu si oštěpy uschováme – jejich čas se naplní honbou na sedmihlavňového draka.

Byl nástup, zoubky, hajánky. Dobrou noc!

PS1:          A že to Petymu dneska šlo!!!

My – táborový děti

Jo, dobrou noc! Po půlnoci nás po družinách vzbudili, abysme šli na noční hru.V lese jsme házeli po drakovi oštěpy, které měly být na druhý den! No, všichni byli tak rozespalí, že se málokdo trefil. Tak teď už vážně dobrou...

Den třináctý

Čtvrtek 10. července 2008

Jako každé ráno budíček a rozcvička. Po ní snídaně. Měli jsme chléb s marmeládou a čaj. Celkem to ušlo.

Pak jsme se rozdělili: „Malí“ jeli do Třeboně (vlakem, samozřejmě), a my velcí jsme se dozvěděli instrukce k závěrečné etapě CTH.

Mámení: (přichází pomalým krokem a mumlá si) Tisíciletí se ke konci chýlí...

Vypravěč: Což tisíciletí, to už se nachýlilo před osmi roky! Ale tábor se nám chýlí, a s ním i otázka, jestli Rambo splní své úkoly!

Rambo: (přibíhá nepříliš předpisově ustrojen) Jak, co , proč? To už je čtvrtek?

Mámení: Broučku zelený, už se chýlí dnové ku svému konci, a ty nepřipraven?

Rambo: No jo, já nějak zaspal, nebo co! A takový jsem měl krásný sen – o minometu!

Vypravěč: Tak ten tedy nebudeš vůbec potřebovat! Zato pět úkolů černokněžníka Zlodědka musíš splnit, úkolů obtížných, ba přetěžkých!

Mámení: Jen tak ruku princezny Krasomily získáš, a s ní i půlku království...

Vypravěč (přebírá Rambovu repliku) Kuš, dědku!

Rambo: To říkám vždycky já!

Vypravěč: Prostě jsem chtěl jemně naznačit, že Mámení přešel omylem do jiné pohádky, ale ono to je vlastně pravda. Pokud ty a tví pomocníci své úkoly dobře splníte, mohlo by se o půlce království uvažovat.

Mámení: A princezny by ses mohl vzdát ve prospěch nezaměstnaných.

Vypravěč: Ale teď s chutí do toho, a půl je hotovo! Další se dozvíte na startu.

Rambo: Teď si jen střihněte o pořadí...

No, střihli jsme si, která družina půjde v jakém pořadí, a pak se už startovalo po půl hodině. První šifra byla v hangáru, ta nás poslala k Žabinci. Tam už byl Ondra a měli jsme co nejrychleji naplnit vodou spojený sloupec petlahví. Ale nesměli jsme vodu nosit v ničem vyrobeném, jen v rukách, nebo v mechu. Pak jsme šli na kótu 450, kde na nás čekal Kája. Úkol zněl jasně – vytáhnout z láhve s hnusným slizem třináct pavouků (byli z umělé hmoty). Všichni to zvládli, jen Janička při tom vyváděla tak, až jednoho pavoučka ztratila.

Pak jsme šli ke Kamenné stěně, čekala tam Janča a Dejv. Museli jsme vylézt na strom a vrátit ptáčka do hnízda, odkud vypadl. Tak se vystřídala celá družina. U dalšího úkolu na Žabárně nás čekal Martin. Šplhali jsme (tedy jeden z nás) po tyči, kterou ostatní drželi, a čmuchali jsme k látkovým pytlíkům a rozeznávali různá aróma.

Jako další a poslední úkol bylo otevřít truhlu s královskou korunou. Na stromech bylo rozvěšeno 40 klíčů, a jen jeden byl správný. Po posledním úkolu jsme běželi co nejrychleji do tábora.

Tam na nás čekala večeře – buřtguláš s chlebem. Po večeři jsme se všichni vysprchovali v naší polní sprše.

Po vykoupání přišlo to nejdůležitější  - vyhodnocení celotáborové hry a hry jednotlivců.

Mámení: Tak to Rambo přece jenom dokázal!

Rambo: A čekal ste něco jinýho, starej pane?

Mámení: Však nemít takové pomocníky, nevím, jak bys pořídil!

Rambo: No, to je fakt, mančaft byl docela dobrej, ne s každým jsem se tak rychle sehrál. To třeba jednou ve vietnamský džungli...

Vypravěč: Nech vzpomínání, Rambo, a věnuj se dnešku. Máš půlku království a princeznu Krasomilu...

Rambo: A už jste ji viděl? Vypadá, jak když se potkala s nášlapnou minou! Víte co? Nechte ji těm nezaměstnanejm i s půlkou království a já rychle mizím. Pohádky pro mě nejsou ta pravá akce.

Mámení: Tak alespoň povinnost svou splň, a odměň pomocníky své, příšero maskovaná!

Rambo: Fofrem, fofrem! Krasomila se už možná blíží a je horší než smečka malajskejch tygrů. Děkuju vám teda za pomoc, byli jste dobrej tým. ale nač dlouhý řeči – na pěkném čtvrtém místě se po těžkých bojích umístila Smolíčkova družina, bronz bere družina Ondry Kříže, těsně před cílem klopýtla na druhém místě družina Homiho, a mým nejlepším pomocníkem je na prvním místě družina Simči. Všechny její členy tady na místě povyšuju na seržanty, s čímž se nepojí žádné výhody, ale jedna povinnost – i nadále makat, makat, makat! A teď prchám, mé radary zachytily neomylně blížící se Krasomilu!

Mámení: Příliš jsi mi k srdci nepřirostl, podivný maskovanče, však přesto cítím něco jako lítost, když se teď naše cesty rozchází...

Vypravěč: Dost sentimentu, nebo se taky rozbrečím! Díky, Rambo, a teď už klusej za dalším dobrodružstvím. Příštím akcím nazdar!

Rambo: ZDAR! (sám si velí, a odbíhá do kopce směrem od tábořiště, až mizí za obzorem – pak se však samozřejmě tajně a odmaskován vrátí, protože jsou před námi ještě dva poslední táborové dny!) Seržant Rambo! Zde! Rambo na můj povel, Rambo! Pozor! Poklusem v klus...

Ve hře jednotlivců vyhrál Ondra Kříž o pouhý bod před Ondrou Kaňúrem. Na třetím místě byla Simi.

Po vyhodnocení jsme se ještě rozdělili do družstev na zítřejší Hry bez pranic. Nastal večerní nástup a po nástupu zoubky. Dobrou noc!

My – táborový děti

Den čtrnáctý

Pátek 11. července 2008

A je tu poslední „celý“ táborový den, a s ním už čtrnáctý ročník Her bez pranic. Šlo to jako na drátku, až na to, že bylo strašné vedro, a tak jsme po výborném obědě odehráli několik her na pískovně.

K obědu byla samozřejmě svíčková s knedlíkem, šlehačkou a brusinkami.

No a pak už jen vyhlášení výsledků, které nejsou tak zajímavé, protože už po čtrnácté vyhráli vedoucí.

A závěrečný táborák, rozdání sluníček a pochval, písničky a tradiční spaní „velkých“ u ohně. Jenže tentokrát nás překvapil vichr, který začal rozfoukávat oheň po táboře. Tak nám nezbývalo, než běhat s kbelíky k Dračici a oheň ulít. Čekali jsme s obavami bouřku, ale vítr najednou utichl. Přesto jsme se sbalili, a šli spát do stanů. Poslední dobrou!

Kája

Den patnáctý

Sobota 12. července 2008

Konec! S touhle myšlenkou jsme se ráno probudili. Dnes naposled na táboře...

A pak už to šlo ráz na ráz – snídaně, nástup, rozdělení úkolů a honem do práce. A do toho sbalit svoje věci, abychom mohli předat Kájovi stany alespoň přibližně v takovém pořádku, do jakého jsme se nastěhovali.

No a to už se blížila desátá a nad táborem se začali „jak supi“ objevovat rodiče. Tak už jen poslední nástup, ukončit poslední táborový den, pak tradiční hlouček, „Nezacházej slunce“, „Světýlka“ – a pak už jen objetí, stisky rukou a NASHLEDANOU ZA ROK!

Byl to krásný tábor, bez úrazů, nemocí a průšvihů – budeme na něj rádi vzpomínat!

Kája