Roky 1987-1989

 

karel.snetina@j-hradec.cz


Domů Nahoru

 

 
 
   
  Osm let jsme vždy v září jezdili do Chlumu u Třeboně na pochod "Stopou rybníkářů". Ve Veselí na "Krajem rybníků".  
       
   
  Začátkem června jsme byli na dalším srazu TOM, tentokrát
v Mostě.
Na fotce právě lezeme na vrch Bořeň v Českém středohoří
u Bíliny. Z obrázku není vidět vražedné vedro, které celých deset dní panovalo.
 
       
   
  Konečně nahoře! U Třebechovic jsme si mohli vlastnoručně narýžovat pravé české granáty a v muzeu si prohlédnout granátové šperky.  
       
   
  Ochladili jsme se v prosinci na Kleti, ale pro mlhu jsme zase Alpy neviděli. V Písku po dokončení pochodu "Švejkova padesátka".  
       
   
  Na železnici v Železnici. Okresní kolo "Turisticko-branného závodu" se konávalo dlouhá léta na Landštejně v prostorech tábořiště oddílů Mladých strážců hranic.  
       
   
  Na pochodu "Stopou rybníkářů" nás bylo skoro padesát.  
       
   
  Na oddílovém táboře jsme byli v Rovensku pod Troskami, uprostřed Českého ráje. Na horním obrázku skála Nekonečná - památník zahynulých horolezců v centru Hruboskalského skalního města.  
       
   
  Na tomto snímku odpočíváme na hradě Kost. Sedíme na terásce před kuchyní, medíme si a netušíme, že za chvíli začne hrozně pršet.  
       
   
  Naposledy na "Švejkově padesátce" v Písku.  
       
   
  "Okolo Třeboně" - bylo nás jen pár.    
       
   
  Oddílový tábor na Lbíně v Českém středohoří byl zajímavý z mnoha důvodů. Jedním z nich byl ten, že teplota vody na koupališti v Litoměřicích jen velmi jemně přesahovala deset stupňů... Na Žalhostické pískovně bylo všechno - sluníčko, brčálově zelená voda, zasviněný písek... Chybělo jen jídlo a pitná voda.  
       
   
       
   
  To nejsou zajatí imperialističtí piloti ve Vietnamu! Právě se prodíráme sice značenou (viz. turistická pásová značka), ale naprosto neprůchodnou cestou od rozhledny na Varhošti ke Krkavčím skalám. Na Krkavčích skalách. Někde 300 metrů pod námi teče Labe, ale my ho moc nevnímáme. Spíš se každý dívá někam jinam při představě, že by těch "pár metrů" sletěl.  
       
   
  Sedíme u večeře a z mrňavého tranzistoru v popředí se právě dozvídáme, že v Polsku padla komunistická vláda. Čumíme na to jako puci... Poprvé jedeme na vodu! Jedna kanoe, jedna pramice a dělový člun Monika...
Kdo si na to ještě vzpomene? (Kromě Petra Daňků staršího - ono stopovat ze Soběslavi do Rapšachu s jednou kánoí a dvěma pramicemi není nic moc!!!)