TAJUPLNÝ OSTROV

Celotáborová hra Káji a Hanze

UKÁZKA III. ETAPY

Legenda:

V půl šesté došla skupina k průrvě a o chvíli později dorazili ke Komínu.

Všichni se zastavili a postavili nosítka na písek. Cyrus Smith tvrdě spal a neprobudil se.

Pencroff s velkým údivem zjistil, že včerejší bouře velmi změnila vzhled tohoto místa. Mnoho skalních útvarů se zřítilo. Dlouhé bloky skal ležely na břehu a pobřeží bylo pokryto hustým povlakem mořských řas a chaluh. Bylo zřejmé, že až nad ostrůvek vystouplé moře dosáhlo úpatí velké žulové stěny.

Před vchodem do Komína prozrazovala rozrytá půda zuřivý útok vln.

Pencroffa přepadla zlá předtucha. Vrhl se do chodby.

Skoro vzápětí zas vyběhl a zůstal jako zkamenělý stát před svými druhy.

Oheň vyhasl! Zaplavený popel byl teď jen bahnem. Zuhelnatělá látka, která jim měla sloužit jako troud, zmizela. Moře vniklo až na konec chodby a v Komínu vše zpřevracelo a zničilo.

Gedeon Spilett, Nab a Harbert byli několika slovy zpraveni o situaci. Tato příhoda, která mohla mít podle Pencroffova názoru nejvážnější důsledky, vyvolala u námořníkových druhů nejrůznější odezvu.

Nab, naplněný radostí ze Smithova vzkříšení, ani neposlouchal a nezajímal se o námořníkova slova.

Harbert se zdál být do značné míry zkrušen Pencroffovými obavami.

Novinář na námořníkovu zprávu prostě řekl:

"To je mi, Pencroffe, na mou duši jedno!"

"Říkám vám však, že nemáme oheň!"

"Co na tom?"

"Ani prostředek k jeho rozdělání."

"Nu a co je?"

"Ale, pane Spilette, přece..."

"Cožpak tu není Cyrus?" odpověděl novinář. "Což náš inženýr nežije? On už jistě najde způsob, jak oheň rozdělat."

"A čím?"

"Ničím!"

Co na to mohl Pencroff říci? Nic, protože v hloubi duše sdílel i on důvěru svých přátel v Cyra Smitha. Inženýr byl i pro něho světem v malém, složeným ze všech věd a ze vší lidské inteligence. Být s Cyrem Smithem na pustém ostrově bylo totéž jako být sám v nejlidnatějším městě Spojených států. S ním nemohlo nic chybět, s ním nebylo možno zoufat. Kdyby byl těmto lidem někdo řekl, že jejich ostrov podlehne sopečnému výbuchu, že se propadne do hlubin Tichého oceánu, byli by neochvějně prohlásili: "Podívejte se! Je tu Cyrus Smith!"

Ale inženýr zatím ležel v hluboké mdlobě z námahy přepravy a nemohl teď použít své vynalézavosti.

Večeře měla být nezbytně chudá. Tetřívci už byli snědeni a upéci si novou zvěřinu bez ohně nemohli. Uschované kuruky zmizely ostatně s vodou. Bylo nutno čelit nové situaci.

Především byl Cyrus Smith odnesen do chodby. Tam se jim podařilo upravit mu lůžko na suchých řasách a chaluhách. Hluboký inženýrův spánek přinese vysílenému muži jistě mnohem víc sil než nejvýživnější jídlo.

Přišla noc a s ní se počasí vlivem jihovýchodního větru značně ochladilo. Protože moře prorazilo přehrady chodeb, vybudované na mnoha místech Pencroffem, vnikal do Komína průvan, který tam pobyt velmi znepříjemňoval. Inženýr se tak octl ve velmi špatných podmínkách, ale jeho společníci se o něho postarali a pokryli ho svými kabáty a halenami.

Večeře se toho dne skládala opět z nezbytných datlovek, které nasbíral Harbert s Nabem na břehu. K mušlím však chlapec dnes přidal jedlé chaluhy, které sesbíral z výše položených skalisek, k nimž mohlo moře jen při nejvyšším přílivu. Tyto chaluhy byly druhem sargasových chaluh, které zasucha tvoří jakousi klihovitou hmotu, dost bohatou na výživné látky. Novinář i jeho společníci pozřeli značné množství datlovek a zajedli je chaluhami, jejichž chuť shledali celkem přijatelnou. Nutno připomenout, že tyto chaluhy jsou na asijských březích podstatnou částí potravy domorodců.

"Na tom nezáleží," řekl námořník. "Brzy nám pomůže pan Smith."

Chlad se stupňoval a trosečníci neměli naneštěstí možnost obrany proti němu.

Velmi znepokojený námořník přemýšlel o všech možných prostředcích k získání ohně. Nab se mu snažil pomoci. Našel trochu suchého mechu a pokoušel se jej zapálit křesáním jisker ze dvou kamenů. Mech však nechytil, protože kamenné jiskry neměly onu zápalnost, jakou mají jiskry vytvořené pazourkem a ocelí. Pokus se tedy nezdařil.

Pencroff se pak bez víry v úspěch pokoušel třít dvě suchá dřeva, jako to dělají divoši.

Kdyby se byly jeho a Nabovy pohyby proměnily podle fyzikálních zákonů v teplo, byly by mohly přivést do varu vodu v kotli parníku. Výsledku však neměly. Dřevo se jen zahřálo a to bylo vše. A to se ještě zahřálo méně než oba muži. Po hodinové námaze se zpocený Pencroff dopálil a oba kusy dřeva zahodil.

"Bude-li mi někdo ještě tvrdit, že si divoši takto rozdělávají oheň, bude toho litovat!" prohlásil. "Spíš bych si zapálil dlaně, kdybych je třel o sebe."

Námořník se ovšem mýlil v odsuzování tohoto prostředku. Je známo, že divoši prudkým třením dvou dřev skutečně oheň rozdělávali. Každé dřevo se však k tornu nehodí a celá věc také záleží na "forteli", jak říkají zasvěcenci, a onen "fortel" Pencroff patrně neznal.

Provedení etapy:

Oheň bez zápalek

Je to malá hra ale velké dobrodružství. Ponechte nápaditosti hráčů, zda užijí zvětšovacího skla, pokud ho ovšem mají, ale tato možnost by měla nastat až po neúspěšných pokusech s přírodními produkty jako je tření dřev nebo křesání třeba i za pomoci odlitku železa.

Hodnocení:

Vítězí ta družina, které se v nejkratším čase povede rozdělat oheň třením dvou dřev. Pokud se to nepovede nikomu do tří hodin čistého času, vítězí ti, kteří rozdělají oheň jakýmkoli jiným způsobem bez zápalek.

V případě nouze dojde k závodu s jednou sirkou a přepalováním provázku.

Pomůcky:

Návod na rozdělávání ohně bez zápalek, provázek

CHCETE VĚDĚT VÍC? OZVĚTE SE - POŠLEME CD-ROM Z TÁBORA S DETAILNÍM POPISEM HRY I NAŠIMI ZKUŠENOSTMI!
Cena 150,- Kč