Vyznání lásky k Nové Vsi u Klikova

Bylo to moje velké životní štěstí prožít do třinácti let dětství v Nové Vsi u Klikova. Nová Ves měla ve své lokalitě veškeré přírodní krásy, které hned tak v naší zemi se neuvidí. Byl to kraj lesů, vod a strání. Navíc ještě úžasná tmavá blata, která od večerních hodin byla skryta pod hustou mlhou s kuňkajícími žábami. Říčka Dračice převážně sloužila nám dětem k rybaření, koupání a k bruslení.Taktéž nádherná byla procházka podél říčky z Nové Vsi, která převážně tekla kaňonem až do Františkova. Zdáli již bylo slyšet její hučení‚ kdy voda se přelévala přes balvany. Mime to Na panském u říčky Dračice jednak se nacházely dva rybníčky s kvetoucími lekníny‚ taktéž tam kdysi stávala prapůvodní sklárna ze 2. poloviny 17. století, která tak zapříčinila vykácení lesa o rozloze asi 300 ha. Koncem 17. století (1791 - 1792) na mýtině vzniká Nová Ves o 72 domcích. Z vyšší moci je v roce 1953 obyvatelstvo vystěhováno a domy srovnány se zemí. Pouze hájovna s propadlou střechou stojí dodnes. Na listnatých stráních Na panském se nacházela hejna koroptviček, dále tam rostlo maliní a ostružiní. Mimo to také strání se využívalo v zimních měsících k lyžování. V lesích bylo hodně zvěře, rostlo hodně hub, borůvek a na blatech brusinek.
Výše uvedené pozitivní věci jsem si uvědomil až nyní jako důchodce v mých 61 letech‚ tj. při tzv. zastavení času a poohlédnutím se zpět do svého mládí. 
Pokud si pamatuji, tak o tamních přírodních krásách nikdo z dospělých nehovořil. Nikdo se také nad tím nezamyslel pro samou práci v zemědělství. Pouze od dospělých bylo slyšet, že v Nové Vsi dávají lišky dobrou noc. Měli částečnou pravdu, když obec nebyla elektrifikována, do nejbližších obcí bylo celkem daleko‚ pěstovalo se žito, oves a brambory. Zde však zapomněli na nádherné přírodní krásy‚ které tak vykompenzovaly negativní věci. Byl to kraj stvořený pro básníky a spisovatele, kterých zde však nebylo. Vzhledem na nezapomenutelné zážitky z mládí v Nové Vsi jsem na památku napsal verše "Vzpomínky na můj rodný kraj", které věnuji do kroniky ZŠ v Rapšachu, kterou jsem jako žák ukončil v roce 1953.

Poznámky:
- rodem Chadtů byl založen hostinec v Nové Vsi v r. 1791/92, čp.38, tehdy jméno bylo Johann (Jan, Honza, Honzáček). Takže od založení hostince se u nás říkalo "U Honzáčků", tj. až do roku 1953 - vystěhování obyvatel 
- na heligonku hrával můj otec - Josef, šenkýřka byla matka

Vzpomínky na můj rodný kraj

U říčky Dračice na blatech
šumí hluboký les,
tam kdysi stávala malá vesnička,
zvaná Nová Ves.

Tam i ma1á kaplička bývala,
aby všem lidem víru, klid a sílu dávala.

Dnes tam stojí na kopečku
torzo lípy chráněné,
která v době slávy své
z koruny slunečních paprsků
jako maják svítila po kraji širokém.
Vídala zrození‚ ba i dětský pláč a smích
a předků našich umírání v dobách přetěžkých.

Naproti Rohrbachům stával kříž,
dnes již odcizený,
sloužící lidem pro útěchu.

Nebylo však jen tíživo,
v útulné hospůdce "U Honzáčků"
bylo vždy veselo,
kde dobré pivečko se točilo.
Při písničkách s heligonkou pana Josefa
chasa zpívala a bodrá šenkýřka pivo nosila.

Smutná a studená byla však poslední noc
 všech opouštějících svou rodnou
a milovanou Novou Ves.

Psal ve rok 1953.

Bo1í mě srdce bolí,
že jsi se milená vesničko ztratila z očí.

Rodáci, rodáci myslete na mne,
i když jste v dáli nebo blíž‚
a já budu ve vašich srdcích stále žít.

Vlastnoruční podpis:

Vzpomínky na Novou Ves u Klikova
napsal její rodák z čp. 38
Chadt Karel
Pustiměř 41
27.11.2001