Táborová kronika 2026 - TOM PRACATA

Dnešek začal o něco dříve než obvykle. Pepe nás kolem půlnoci vzbudil na noční hru, ale museli jsme vyčkat na velké spáče tábora. V hangáru nám sdělili, že nám unesli nejužitečnějšího člena týmu a museli jsme je osvobodit. Šli jsme po osvětlené cestě až ke krmelci, kde nám Nela řekla, že to byla pouze zdravotní procházka, předala nám šifru a šli jsme spát. Ráno nás probudil Váša, který si pro nás připravil první rozcvičkový táborový běh do kopce. K snídani jsme dostali rohlíky a chleby s paštikou. Po dlouhém a pracném stavění našich bunkrů následovalo hodnocení odbornou porotou. Po svačině přišel pán, který navštívil všechny studánky v tomto okrese a vyprávěl nám spousta velmi zajímavých faktů a příběhů o nich. Také nás vzal na dobrodružnou výpravu, kde jsme se podívali na studánku a Martin S. jí pomohl vyčistit. Poté následovalo bílé friko s naší oblíbenou soutěží, kdo sní více koblížků. Měli jsme jen krátkou polední pauzu a šli jsme znovu na výpravu, tentokrát k jiné studni. Ani ne polovina kopala studni a zbytek hrál městečko Palermo. Po třech hodinách jsme se vydali zpět do našeho tábora. Cestou zpátky nás rozdělili do dvojic, ve kterých jsme se museli držet až do tábořiště (někteří, pokud neumřeli, tak tam drží dodnes) a drželi jsme bobříka mlčení (dodnes ho fakt nikdo nedrží). K večeru jsme se šli vykoupat, abychom nesmrděli a potom si šli opéct buřty k večeři. Pak už následovalo volno, zoubky a spinkat!

Dnes ráno nás na ranní rozcvičku probudila Káťa a konečně jsme rozhýbali své líné kůže. Poté následovala snídaně v podobě pečiva s máslem a s marmeládou. Následovala etapa hledání klíče, který otevře truhlu, ve které se skrývá týmová imunita (vyhrála družina s Klaudi a Robinem). Po cestě jsme si měli vymyslet týmové pokřiky. Když jsme se vrátili, vrhli jsme se na stavbu našeho přírodního (pětihvězdičkového) obydlí. K obědu jsme dostali výbornou dobrotu z dalekého Čínského ostrova Hokšo Šinši Minšu. Po dobrém obídku jsi někdo šel odpočinout a ostatní šli dokončovat svá díla. Přitom nás se vší úctou vyrušili Hanz s Tomášem a představili nám už známou opičí dráhu, ve které jsme mezi sebou museli přenést kokos. Po rychlém oddechu nás čekala hra od Kreklíka. Tento rok se stalo něco neuvěřitelného! Místo toho, aby hráli jen děti, hráli také vedoucí … teda až na Honzíka Kreklíka a obecenstvo na mateřské. K večeři jsme dostali kuřecí vývar s nudličkami a s tunou hrášku, což bylo přesně to, co jsme v tento chladný deštivý den potřebovali. Po večeři nás čekala první Kmenová rada. Každý tým měl možnost hlasovat komu zhasne pochodeň a opustí ostrov (uberou mu body), a taky dva lidi, kterým body přičtou. To je pro dnešek vše. Dobrou noc.

Do dnešního rána nás probudil Kreklík, protože je neděle, tak jsme vynechali rozcvičku. K snídani jsme dostali vánočku s kakaem a čajem. Po snídani velkým klukům zadali úkol jít pro obrovské klády a holky škrabaly brambory. Dopoledne nám Kreklík zadal úkoly, postavit týmové přístřešky a každý si musel vyrobit vlastí co nejdéle hořící pochodeň. K obědu nám Šíša s Luckou uvařili vepřové kostky s bramborem, omáčkou a kokosem, který tam vůbec nebyl. Po oběde jsme dokončovali zadané úkoly a dostavěl se táborák. Také si každý vybatikoval své vlastní táborové tričko. Během dopoledne jsme soutěžili v pár mini hrách, za které jsme si za odměnu vyzvedli nářadí na stavbu přístřešku. Ani druhý den tu není žádný Maxmilián (vymyslel Adam H.). K večeři jsme dostali výbornou vajíčkovou pomazánku ve které opět nebyl žádný kokos.

Kdo přežije???