Táborová kronika 2026 - TOM PRACATA

Máme tady z-a-s-r-á-n-o. probudil nás Šíša a šli jsme uklízet tábor. Na snídani na nás čekala sladká buchtička. Poté už jsme se vrhli balit vlastní věci. Bohužel začal krátký déšť, takže jsme si všechny věci museli schovat zpět do svých stanů. Kolem desáté hodiny nás svolali na poslední nástup, na kterém jsme se rozloučili, zazpívali si a taky si pořádně poplakali. Nakonec jsme si dali hromadné obětí a švískali zpět domů!

Bré ráno červíčci. Dnes jsme místo rozcvičky nacvičovali sbírání odpadků a následně jsme je vyhazovali do košů. K snídani jsme dostali výborné koblížky od Eší, i když měl den Martin. Poté jsme se my, jako nás 6, co píše kroniku, vydali hledat a sbírat klády. Stavěli jsme konečně normální čtvercový táboráček, dokonce i se špičatou stříškou. Měli jsme ho snad nejrychleji za celý tábor. Byl opravdu krásný, jako květinka. Následovalo hlasování, kde jsme četli proslovy o tématu „Proč bych měl/a vyhrát.“ Nicméně výsledného vítěze jsme se nedozvěděli, protože nás Kreklík chtěl napínat a dozvěděli jsme se to až po obědě. K obědu byla mega mňamózní svíčková s brusinkami a někdo si k tomu mohl dát šlehačku. Když byl polední klid, někteří šli na dečku, někteří hráli ping-pong a někdo šel opět na (tentokrát) mini bitvy do Dračice. Po krásném klídečku nás svolali a šli jsme na poslední koupání do pískovny. Tentokrát nám naši mega hodní vedoucí vzali padleboard a mohli jsme si také vzít míč, takže jsme hráli vodní pólo a vybíjenou, při kterých si Mates rozřízl nohu. Po cestě zpátky jsme se stavili na naší poslední táborovou zmrzlinku v tomto roce. Museli jsme si ale pospíšit, protože na nás čekala pizza a zahájili jsme letošní jubilejní a zkrácený 32. ročník Her bez pranic. Naše první a taky jediná hra byla o tom, kdo sní více pizzy. Skončilo to remízou všech týmů, do kterých jsme se ani nestihli rozdělit a vedoucí konečně nepodváděli! Následovalo poslední čištění zoubků a poslední táborák, při kterém se rozdávaly pochvaly. TOTO JE POSLEDNÍ LETOŠNÍ VEČERNÍ KRONIKA. Tak dobrou poslední táborovou bouřivou noc!

Dnes nás probudil Jarda se svým nástupem (místo rozcvičky a budíčku) a opět jsme museli běhat do kopce s cílem chytit Kájíka a dostat rohlík s nutellou (stejně ten rohlík s nutellou dostal každý velký). Potom následovala výborná čoko snídaně a senzační čajík. Poté jsme se museli bleskově rychle sbalit do Třeboně, kde jsme měli hrát závěrečku. Rychle jsme vyrazili na zastávku, aby se mohlo začít hrát co nejdříve. Nejprve jsme se rozdělili do týmů, v kterých jsme si prošli hranice našeho území a poté se už konečně opravdu začalo hrát. Letos jsme nešli na dlouhou pěší túru, ale místo toho jsme si zahráli večerníčka (=Vyzvědače). Tentokrát to bylo trochu jiné a těžší než na Rapšachu, proto jsme si museli dát kratší rozchod. Někteří si šli koupit oběd a někteří si dali zmrzlinu a fantu zadáčo. (Nejspíše do fanty dali uspávací prášek, protože ve vlaku všichni usínali). Manželé Krekrů (Preclíkovi) samozřejmě vše museli zdokumentovat a naklikat do „Facebooku“! Kamča nás stresovala dlouhou cestou do tábora, která nám však zabrala ale jen chviličku, nejspíše proto, že jsme šli Jiříkovo cestou. Po návratu jsme si dali krátký polední klid, něž se dovařila naše obědovečeře, kterou holky tak trošku prospaly. Mezitím co většina šla na pískovnu, někteří si dali dalšího šlofíka (i s trávou v puse). Následovalo další hlasování … další … pak další … a zase další hlasování. Nakonec zbylo top 5 lidí, kteří se zítra budou rozřazovat na 1., 2., 3., 4. a 5. místo. Pak už nastal opravdový nástup a tím Čičimen dnes ukončil dnešní čiči den. (d)Brou noc!

Dnešek jsme roztancovali justdancem od Nelynky. Velcí dostali na snídani nutellu, kterou se všichni moc moc těšili (až na Knutellu). Dopoledne na nás čekala spousta her na jednot-livce a během toho proběhla i dnešní první kmenovka. Rozdělili si nás do tří skupin podle počtu bodů. Ve skupině s nejlepšími hráči (top 10) se hlasovalo pouze do mínusu, zatímco ostatní také do plusu, jako bylo zvykem. Dnes k obědu nám uvařili výborného rozlítaného ptáčka s rýží. Odpo toho Kreklík nenechal, a i přes neskutečné vedro si pro nás připravil další dvě mini hry v lesíku. V jedné z nich se Nela proměnila v jelen, a v druhé jsme si za-hráli jakousi ocáskovanou. Po těchto velmi velmi zajímavých aktivitách jsme se konečně vydali na pískovnu. Při zpáteční cestě jsme se stavili u Čechala, kde byla zmrzlina bohužel zavřená. Po příchodu jsme si dali teploučkou sprchu. Nestihli jsme se ani pořádně osušit a už nás svolali na brzký nástup. Přijel totiž Drobek. Který nám (jako každá rok) přijel vyprá-vět o hvězdách. Byla to opravdu (ale jako fakt) dobrá a zajímavá přednáška. Poté už se šlo jenom na zoubky a spát.

Dnes ráno nás probudila sluníčková Simonka. Rozcvičku pro nás vymyslel Martin (bohužel nevěděl jako rozcvičovat), nejlepší byl Kubovo kašovitý výběh do kopce. Na zbytek čekalo vynikající pečivo s máslíčkem a trochou marmelády. Chvíli po tom nás Nela svolala a řekla, že musíme na mistra šifer a uzlů. Pod křídla si nás vzal Pepe, který s námi pomalu, ale jistě ztrácel trpělivost, protože časy u uzlů byly nad minutu. Po únavném a dlouhém dopoledni nás odměnili vynikajícími borůvkami politými knedlíky. Poté následoval zasloužený odpolední klid, který ale netrval moc dlouho, protože nás zavolala Verča s jejím úžasným turistickým závodem. Některým se závod povedl ale někteří to úplně pokonili. Běžel i Kreklík, který se umístil 3 a běžel také Váša, který nevíme kolikátý se umístil, protože nám to tak trochu zapomněli říct. Po tomto náročném výkonu nás dovedli na pískovnu. Pak jsme se jen rychle stavili k Čmuchalovi a stihli to jen tak tak do tábora, než začal krátký ale veliký slejvák. K večeři jsme si dali buřtíky ale někteří si opekli i kokos s nutellou, které jsme ráno dostali za včerejší hru. Pak šla většina lidí jukat na fotbal nebo spinkat. Jen my jsme psali kroniku, kterou jsme právě dokončili (vlastně ne).

Na dnešní raníčko probudilo nás sluníčko. Spali jsme totiž v našich přístřešcích. Kde tak trochu některým chyběly stěny, ale přesto se Zemánkovi spinkalo dobře. Pepík nás zasáhl jak dvě kulky, běželi jsme k Čechalům, až do půlky! (Běžel i Tomíček budíček.) O chvilku později následovala snídaně, na které se podílel Tomíček bobíček, jelikož namazal až 10 rohlíků s máslem a s paštikou. Dopoledne jsme šli na borůvky, jde jsme si zazávodili o to, kdo nasbírá více borůvek a díky (kvůli) Zemanovi byli Lišky druhé. Takhle jsme poctivě pracovali, až na pár holek, které se ulévaly v hangáru, kde kreslily na dřívka a vyráběly hru. Čekal na nás výborný Gulášek a spapinkal ho i Tom (moc si ho vychutnával). Po oběde byl opravdu odpočinkový polední klídeček. Během našeho relaxu naběhly opravdu velké teploty, takže jsme se bleskově vydali na pískárnu, kde se Zeman pořádně vyřádil. Dělal totiž backflipy s Matýskem. Cestou zpět jsme se stavili u Čechala, kde si Tomíček šmoulíček dal míchanou zmrzlinku, která ho tak nakopla, že začal otravovat a provokovat lidi v kemou. V táboře nám Kryplík (bez urážky) nedopřál ani chvilku odpočinku a šli jsme shazovat kokosy z našeho palmového háje za lávkou, ale aby toho nebylo málo, promíchali jsme týmý a zahráli si v nich poslední souboj před sloučením. Hrálo se nejen o imunitu, ale také o nutellu a kokos. Zemanův tým prohrál, a proto nedostal žádnou z těchto věcí. Tom si ale i přes prohru myslí, že tento souboj byl skvělý a nedalo se na něm nic zkazit. K večeři jsme dostali supr čupr polívčičku se zeleninkou.

Dnešní den byl opravdu dlouhý a zajímavý. Začal budíčkem od Adama, jako DJ. Řekl nám, že bude rozcvička i přesto, že je neděle, ale byl to jenom PRANK. Následovala tradiční snídaně ke konci týdne, neboli vánočka s kakajíčkem. Kluci loupali brambory a mezitím si nás svolávali na rozdělání ohně křesadlem a jiné jednotlivce. Konečně jsme k obědu dostali vynikající zvířecí řízky, které jedla i Klaudinka s Tomíkem. Odpoledne jsme si procvičili jízdu na opičí dráze pro kola. Poté jsme se vydali na dobrodružnou cestu Rapšachem, kde jsme si zahráli jakousi hru, kterou nám ale moc nevysvětlili. Zabrala nám opravdu skoro celé odpoledne. Nejenom, že jsme museli zdolat dalekánskou cestu do Rapšachu, ale DOKONCE!! jsme po celém Rapšachu museli neustále utíkat nebo chytat ostatní. Hra měla původně trvat 3 až 4 hodiny, ale Matesovi se podařilo vyhnízdit všechny večerníčky, proto hra rychle ubíhala a brzy skončila. Zakončili jsme to rychlou zmrzkou a čtyřmi opravami kol. Mysleli jsme si, že dneska už toho bude dost, ale zapomněli jsme na jeden skvost! Tento večer v lese spíme, až na Nelu a Káju se na sebe lepíme (mají to zakázaný). Po dlouhém dni jedeme spát a vedoucí nás přestali štvát.

Dnes nás vzbudil Hanz s jeho mega ultra totálně vojenskou rozcvičkou. Dorazil nás mega ultra super mňamózní slanou snídaní. Aby to nebylo málo, tak nás Kreklík povolal na levnou pracovní sílu. Museli jsme sbírat borůvky, chrastí a velké kmeny na stavbu táboráku, na kterou tentokrát pověřili úplně jinou skupinu. Tento nápad ale moc nevyšel, protože to stavěla Kubičkova družina. Nakonec to museli převzít Kuba a Mates (+ Martin a Jára K.), abychom táborák (sice malý) vůbec měli. Postupně nás Pepé svolával na svoji hru, její první krok byl odepnout si pouta po slepu. Před obědem, mezitím co kluci (Kuba a Mates ještě neee) stavěli táborák, mohly holky nacvičovat scénky k ohni. Na obídek jsme dostali špagetky, které byly opravdu, ale OPRAVDU VÝBORNÉ. Jelikož byl veliký pařák, tak jsme se i přes to, že táborák nebyl ještě dostaven vydali po velmi křupavé a vyprahlé cestě na pískovnu. Pískovna byla ledová, ale stejně osvěžující. Také jsme si zahráli Tomášovu mini hru, ve které jsme mohli použít pouze jednu ruku k naplnění ešusu vodou. Cestou zpět jsme se stavili u Čechalů a mazali do tábora. Po návratu jsme už jen nacvičovali scénky, až do zapálení našeho ohýnku. Nejdříve nám holky představily svou báseň o Gargamelovi, četla se kronika, zpívaly se písně a odehrávaly se různé scénky, včetně příběhu o seznámení Kamči a Krkelíka/Ludvi a Emila Preclíkových v podání kluků.

Den 7. - pátek 10.7.2026

Krásné ráno milý čtenáři. Dnes nás probudila Verča a Zeman. Pořádně nás rozcvičili Kuba se Zemanem a zakončili jsme to honbou za Zemanem. Dostali jsme sladkou snídani všeho druhu. Poté nás Kamča svolala ke stožáru a vysvětlila nám princip běhací hry, museli jsme běhat do lesa pro suroviny, z kterých budeme vařit polévku. Hra byla hrozně opravdu hrozně hodně dlouhá, ale stálo to za to, protože jsme dostali nejlepší smažák, jakožto každý rok, akorát byl obdélníkový. Po obídku a poledním odpočinku jsme vyrazili na očekávaný cyklovýlet. Když Kreklík zpozoroval naše pomalejší tempo, zkrátil naší plánovanou trasu o polovinu. Během jízdní cesty některé z nás postihly nehody. Hned první zastávku Naty šla zasadit kabel a mezitím Sama ošetřovali, protože ho píchla vosa, na které má slabou alergii a Eší ho musela odvést zpět do tábora. Cestou jsme museli rozluštit pár šifer, které jsme mohli doluštit v táboře. Udělali jsme si zastávku u Eší a Patrik šel vyzkoušet Ešín záchůdek, v podobě káka. Elle se tam udělalo zle, proto s námi nepokračovala v jízdě směr Rapšach. Tam jsme si dali vanilkovou (i čoko) zmrzlinu, a švískali do tábora. Opět jsme měli volnou zábavu a většina šla hrát obíhačku. Následovala večeře v podobě pečiva s rybičkovou pomazánkou. Dnešek končí… dobrou noc.

Předchozí noc nás pořádně profoukla a ani ráno se to nezlepšilo. Probudil nás déšť, který trval až do prvního nástupu. Snídaně tedy byla v hangáru a přinesla nám první moc máslové medomáslo. Kreklíka však moc nezastavil a připravil si pro nás hru o kmenovou imunitu. Hra spočívala v tom, že jsme běhali do lesa a hledali obrázky a zapisovali (zakreslovali) je na správné souřadnice. Následoval narozeninový jogurt od Klaudinky, byl vynikající. Kvůli remíze jsme to museli rozstřelit a imunitu získali Panteři. Tím to ale neskončilo, Kreklík potřeboval dávku nostalgie, tak nás nechal skládat PUCLE, které 20 let neviděl. Mezitím nás vyrušila rajská. Po poledním klidu jsme šli dostavět naše puzzle, tentokrát jsme už viděli co děláme. Celkem jsme to dělali více jak hodinu. Poté jsme šli na pískovnu, která byla opravdu moc studená, asi kvůli Zemanovi, který se proměnil v Elsu, proto jsme rychle odešli k Čechalovi. Také jsme stihli úžasnou gulášovou večeři. Konečně už jsme využili své louče (pochodně), zapálili jsme je a nechali hořet, nebo taky ne. Poté už následovala jen kmenová rada a kmeny dostály jistých kosmetických úprav. Pak jsme se odebrali na zoubky a do stanu. To je pro dnešek vše!!!

Dnešek začal o něco dříve než obvykle. Pepe nás kolem půlnoci vzbudil na noční hru, ale museli jsme vyčkat na velké spáče tábora. V hangáru nám sdělili, že nám unesli nejužitečnějšího člena týmu a museli jsme je osvobodit. Šli jsme po osvětlené cestě až ke krmelci, kde nám Nela řekla, že to byla pouze zdravotní procházka, předala nám šifru a šli jsme spát. Ráno nás probudil Váša, který si pro nás připravil první rozcvičkový táborový běh do kopce. K snídani jsme dostali rohlíky a chleby s paštikou. Po dlouhém a pracném stavění našich bunkrů následovalo hodnocení odbornou porotou. Po svačině přišel pán, který navštívil všechny studánky v tomto okrese a vyprávěl nám spousta velmi zajímavých faktů a příběhů o nich. Také nás vzal na dobrodružnou výpravu, kde jsme se podívali na studánku a Martin S. jí pomohl vyčistit. Poté následovalo bílé friko s naší oblíbenou soutěží, kdo sní více koblížků. Měli jsme jen krátkou polední pauzu a šli jsme znovu na výpravu, tentokrát k jiné studni. Ani ne polovina kopala studni a zbytek hrál městečko Palermo. Po třech hodinách jsme se vydali zpět do našeho tábora. Cestou zpátky nás rozdělili do dvojic, ve kterých jsme se museli držet až do tábořiště (někteří, pokud neumřeli, tak tam drží dodnes) a drželi jsme bobříka mlčení (dodnes ho fakt nikdo nedrží). K večeru jsme se šli vykoupat, abychom nesmrděli a potom si šli opéct buřty k večeři. Pak už následovalo volno, zoubky a spinkat!

Dnes ráno nás na ranní rozcvičku probudila Káťa a konečně jsme rozhýbali své líné kůže. Poté následovala snídaně v podobě pečiva s máslem a s marmeládou. Následovala etapa hledání klíče, který otevře truhlu, ve které se skrývá týmová imunita (vyhrála družina s Klaudi a Robinem). Po cestě jsme si měli vymyslet týmové pokřiky. Když jsme se vrátili, vrhli jsme se na stavbu našeho přírodního (pětihvězdičkového) obydlí. K obědu jsme dostali výbornou dobrotu z dalekého Čínského ostrova Hokšo Šinši Minšu. Po dobrém obídku jsi někdo šel odpočinout a ostatní šli dokončovat svá díla. Přitom nás se vší úctou vyrušili Hanz s Tomášem a představili nám už známou opičí dráhu, ve které jsme mezi sebou museli přenést kokos. Po rychlém oddechu nás čekala hra od Kreklíka. Tento rok se stalo něco neuvěřitelného! Místo toho, aby hráli jen děti, hráli také vedoucí … teda až na Honzíka Kreklíka a obecenstvo na mateřské. K večeři jsme dostali kuřecí vývar s nudličkami a s tunou hrášku, což bylo přesně to, co jsme v tento chladný deštivý den potřebovali. Po večeři nás čekala první Kmenová rada. Každý tým měl možnost hlasovat komu zhasne pochodeň a opustí ostrov (uberou mu body), a taky dva lidi, kterým body přičtou. To je pro dnešek vše. Dobrou noc.

Do dnešního rána nás probudil Kreklík, protože je neděle, tak jsme vynechali rozcvičku. K snídani jsme dostali vánočku s kakaem a čajem. Po snídani velkým klukům zadali úkol jít pro obrovské klády a holky škrabaly brambory. Dopoledne nám Kreklík zadal úkoly, postavit týmové přístřešky a každý si musel vyrobit vlastí co nejdéle hořící pochodeň. K obědu nám Šíša s Luckou uvařili vepřové kostky s bramborem, omáčkou a kokosem, který tam vůbec nebyl. Po oběde jsme dokončovali zadané úkoly a dostavěl se táborák. Také si každý vybatikoval své vlastní táborové tričko. Během dopoledne jsme soutěžili v pár mini hrách, za které jsme si za odměnu vyzvedli nářadí na stavbu přístřešku. Ani druhý den tu není žádný Maxmilián (vymyslel Adam H.). K večeři jsme dostali výbornou vajíčkovou pomazánku ve které opět nebyl žádný kokos.

Kdo přežije???